Ve čtvrtek 25. listopadu proběhl na Univerzitě Karlově celodenní seminář Ženy ve vědě věnovaný situaci a podmínkám žen v současném českém vědeckém a výzkumném prostředí. O největších výzvách, možnostech i stereotypech debatovali vědkyně i vědci.
Zleva: Anna Shavit, Lenka Rovná a Milena Králíčková.
Seminář Ženy ve vědě byl původně plánován již na jaro 2019 u příležitosti 80. výročí jmenování Milady Paulové řádnou profesorkou pro obor dějin slovanských národů na Filozofické fakultě UK. Milada Paulová se stala nejen první profesorkou na Univerzitě Karlově, ale i vůbec první ženou v Československu, která této nejvyšší akademické hodnosti dosáhla. U této příležitosti vzniklo i speciální číslo magazínu UK Forum: Ženy na UK. Kvůli koronavirové pandemii byl seminář několikrát odložen, a nakonec proběhl v hybridním formátu.
„Pro Univerzitu Karlovu je ctí, že se na její půdě etablovala řada ženských osobností, jež se zásadně uplatnily na prestižních českých i světových výzkumných pracovištích. Nicméně společnost si ne vždy uvědomuje, že možnost studia a následné uplatnění žen ve vědě je stále poměrně čerstvá záležitost a že jejich postavení u nás není ještě zdaleka ideální, či srovnatelné se situací v dalších vyspělých státech. Univerzita Karlova si je vědoma, že o tuto problematiku je třeba pečovat a aktivně se zasazovat o její další rozvoj,“ uvedla prorektorka pro studijní záležitosti a budoucí rektorka UK Milena Králíčková.
|
Myšlenky, které rezonovaly • Bez podpory partnera/rodiny a vedoucích je to těžké. |
V prvním panelu Postavení žen v české vědě Hana Tenglerová ze Sociologického ústavu AV ČR a Národního kontaktního centra – gender a vědě představila závěry jejich výzkumů na toto téma. Považuje za zásadní, že se UK začíná tomuto tématu systematicky věnovat. Na to navázala Tereza Smužová z Univerzity Karlovy, která představila Plán rovných příležitostí, který bude od roku 2022 nutnou podmínkou pro čerpání dotací z programu Horizon Europe a pravděpodobně i dalších schémat.
„V pondělí skončilo dotazníkové šetření spokojenosti, které je jednou ze součástí většího auditu rovných příležitostí na Univerzitě Karlově. Do průzkumu se zapojilo přes 2,5 tisíce zaměstnankyň a zaměstnanců. Audit dále zahrnuje například obsahovou analýzu dokumentů a statistik. Cílem je získat data, která budou použita jako podklad pro vznik konkrétního plánu rovných příležitostí,“ uvedla Smužová.
Hana Tenglerová (vlevo) a Tereza Smužová.
Klíčová je flexibilita
„Bez podpory rodiny i vedoucích to nejde,“ zaznělo v panelové diskuzi Studium, vědecká kariéra, rodina – jak to jde dohromady, kde hovořila imunoložka a laureátka Ceny Milady Paulové 2017 Jiřina Bartůňková z 2. LF UK, Jana Kalbáčová Vejpravová z MFF UK, Vladimíra Petráková z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR a děkanka FSV UK Alice Němcová Tejkalová. Vědkyně se shodly, že obrovskou výhodou akademického prostředí je flexibilita, která je především při skloubení práce a rodičovství naprosto klíčová, a to i pro muže.
Zleva: Alice Němcová Tejkalová (online), Jana Kalbáčová Vejpravová, Vladimíra Petráková a Jiřina Bartůňková.
Alice Němcová Tejkalová zdůraznila odolnost. „Lidé chtějí, aby to vše šlo samo, ale i historie ukazuje, že úspěch je většinou o překonávání překážek. Akademické prostředí vyžaduje vysoké pracovní nasazení.“ Vladimíra Petráková, matka čtyř dětí a zakladatelka spolku propojující české vědce a vědkyně v zahraničí Czexpats in Science, která má sama řadu zahraničních zkušeností a od začátku roku vede výzkumnou skupinu na Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, sdílela, co jí pomohlo. „Během doktorátu, kdy jsem již měla dceru a byla těhotná s druhým dítětem, mi můj vedoucí věřil, a i za těchto okolností mi dal příležitost účastnit se velkého evropského projektu. To pro mě bylo kariérně velmi důležité a snadno mě to vtáhlo zpět. Klíčová byla důvěra a flexibilita.“
Zároveň přiznává, že dlouho bojovala s očekáváním společnosti: „Dnes již vím, že nemá smysl řešit okolí a představy společnosti o ‚správné matce‘, ale vnímat, co funguje v naší rodině. V Německu jsem poprvé měla vedoucí – mentorku ženu, u které jsem viděla, že to jde, že když žena chce, může se do práce vrátit po třech měsících od porodu. Pomáhaly i systémová opatření – stipendium pro ženy matky nebo že jsem bez problémů mohla odejít pro nemocné dítě do školky – mysleli na nejrůznější aspekty mateřství a rodičovství, a to vám dodává klid,“ řekla Petráková.
Nečekejme na změnu, aktivně se na ní podílejme
První blok odpoledního programu se týkal Úspěchů a výzev pro Českou republiku, kde diskutovali Hana Tenglerová, předseda Technologické agentury ČR Petr Konvalinka, bývalá předsedkyně Grantové agentury ČR, jaderná fyzička a laureátka ceny Milady Paulové 2015 Alice Valkárová a Petr Pavlík z Genderových studií FHS UK.
Zleva: Petr Pavlík, Hana Tenglerová, Marcel Kraus, Alice Valkárová a Petr Konvalinka.
„Po výčtu opatření pro genderovou rovnost, kterých akademická sféra nebo poskytovatelé podpory výzkumu za poslední roky dosáhly, by se mohlo zdát, že držíme krok s mezinárodními standardy. Ale při pohledu na statistická data z oblasti žen ve vědě se Česká republika ocitá na chvostu celé Evropské unie. Aktivity na podporu genderové rovnosti je potřeba rozvíjet, monitorovat, vyhodnocovat a dlouhodobě udržovat. Důležitou roli zde hrají pobídky ze strany Evropské unie – například zavádění genderových akčních plánů, férovější podmínky podpory ze strany poskytovatelů podpory a v neposlední řadě genderově uvědomělejší prostředí na akademické půdě,“ shrnuje moderátor panelové diskuze Marcel Kraus z CPPT UK.
Poslední část semináře patřila celospolečenským stereotypům a klišé ve vnímání žen ve vědě, kde diskutoval proděkan pro studijní záležitosti FSV UK Ladislav Krištoufek, vedoucí studijního programu Genderová studia na FHS UK Věra Sokolová, politoložka Anna Shavit a lékařka a členka předsednictva AS UK Anna Malečková.
Zleva: Anna Shavit, Věra Sokolová, Milena Králíčková, Anna Malečková a Ladislav Krištoufek.
Probíraly se stereotypy o vhodných a nevhodných profesních zaměřeních pro ženy a muže či například generické maskulium. „Na promocích se často děkuje pánům profesorům, docentům a vědeckým pracovníkům, ale kde jsou ty profesorky, docentky a vědkyně? Dbám a upozorňuji na to, aby se vždy děkovalo studentkám a studentům, profesorkám a profesorům,“ uvedla moderátorka panelu Milena Králíčková, která během diskuze mimo jiné jako inspiraci doporučila knihu Lean in (česky vyšla v roce 2013 jako Lean in: Opřete se do toho) od Sheryl Sandberg, Chief Operating Officer (COO) společnosti Meta (dříve Facebook). „V knize je skvěle popsáno, jak si my ženy často nevěříme a například si sedáme do rohu místnosti nebo do druhých řad dále od stolu. Ne, sedejme si do prvních řad a ke stolu, jen tak se dostaneme ke slovu,“ sdílela budoucí rektorka UK. Panelisté se shodli, že řada předsudků je ve společnosti zakořeněna, ale kdo jiný než akademické prostředí by měl být nositelem změny?
Čemu se věnují bioložky, fyzičky, chemičky, matematičky, socioložky, psycholožky, psychiatričky, politoložky, filozofky, teoložky, pedagožky a mnoho dalších vědkyň ze 17 fakult UK? U příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě, který připadá na 11. února a má připomenout zásadní úlohu žen ve vědeckém světě a podpořit jejich zapojení do výzkumu, jsme se zeptali.
