Karolína Bartošová je studentkou mediálních a komunikačních studií na Katedře elektronické kultury a sémiotiky při Fakultě humanitních studií (FHS UK). Vloni v rámci meziuniverzitních dohod odletěla na šestiměsíční stáž na Macquarie University v Sydney - a pobyt si v Austrálii ještě prodloužila. S magazínem Forum se podělila o své zkušenosti a zážitky.
„Přihlásila jsem se na postgraduální obor International Communications na Faculty of Arts, Macquarie University. Vše jsem začala řešit rok dopředu s tím, že původní plán byl vyrazit jen na šest měsíců, ale zalíbilo se mi tu tak moc, že jsem to ještě o dalších šest měsíců protáhla,“ svěřuje se Karolína Bartošová s tím, proč ji Austrálie tak učarovala.
„V Austrálii je nespočet možností, jak se vyřádit, jak si to užít a co všechno prozkoumat. Lidé se s ničím nestresují a hlavně, za ničím se nehoní. Jakmile skončí práce, vypouštějí problémy a užívají si života. Na druhou stranu i ta jejich "No worries, mate" atmosféra dokáže člověka vytočit. Na všechno totiž mají dost času a zodpovědností taky zrovna neoplývají... Takže je to občas na nervy, ale chytíte-li tu vlnu s nimi, nakonec zjistíte, že zas o tolik nejde a tu bezstarostnost si užíváte taky.“
Z míry jí nevyvedla ani tříměsíční karanténa, do které musela hned po příjezdu. „Popravdě jsem z toho spíš vytěžila, jelikož ceny šly dolů, a tak jsem se přestěhovala na pláž, začala surfovat a poté i trochu cestovat. Můj sen v Austrálii byl vždycky vidět Velký bariérový útes, jenže kvůli věčnému otevírání a zavírání vnitřních hranic jsem to musela dvakrát stornovat. Dohromady jsem stornovala pět dovolených, ale na druhou stranu mě to pokaždé zavanulo na jiná skvělá místa. Zaletěla jsem si do Tasmánie, na dva surf kempy, které byly jako tábory z dětství, do Daintree – nejstaršího deštného pralesa na světě, dokonce staršího než Amazonský prales, a došlo i na onen bariérový útes.“
A má na kontě i řadu dalších zážitků. „V pralese mi přes cestu přeběhl emu, spálila mne medúza, ve vlnách jsem dostala surfem přes hlavu a ruku a asi navždy jsem si zkřivila prst, do postele mi skočila velká ještěrka, unesly mě mořské proudy, v zimě jsem spávala v bundě (žádné centrální vytápění tu nehledejte), ztratila se sama v lese a při potápění už jsem viděla dva žraloky. Zkrátka řídím se tím, že co mě nezabije, to mě posílí!“
Jednou ze zažitých představ nás suchozemců je, že život v Austrálii je dobrodružný, protože tu žije spousta nebezpečných zvířat. „Lidé si představují, že hned jak vystoupí z letadla, začnou na ně skákat pavouci a hadi a že smočíte-li kotníček v moři, v tu ránu jste bez nohy,“ směje se Karolína. „Ano, je třeba mít respekt vůči přírodě, ale zvířata se bojí a ve většině případech se lidem raději vyhýbají. Díky bohu! Jednou v Tasmánii jsem v lese narazila na malého, zhruba půlmetrového hada plazícího se přes cestu. Druhý den jsem v muzeu na informační tabuli zjistila, že byl velmi jedovatý. Takže ano – v džungli je třeba mít se na pozoru,“ varuje.
Ochutnávky univerzitního života
A jak probíhá v Austrálii studium na univerzitě? „Macquarie University je skvělá v mnoha ohledech. Kampus je výborně vybavený, nabízí nejrůznější studentské huby a zázemí pro samostudium i práci ve skupinách. Na každém rohu najdete počítače a samoobslužné tiskárny, bufety se skvělou kávou, park, posilovnu a knihovnu, co vypadá spíš jako oáza klidu. Samotné studium se hodně zaměřuje na praxi. Vyučující jsou odborníci z praxe, kteří byli spíše našimi mentory při práci na projektech. Jedním z těch nejzajímavějších byla naše úspěšná mediální kampaň pro vědecké muzeum Power House of Sydney. Mým oblíbeným předmětem byl Storytelling Techniques, kde jsme se učili mimo jiné, jak lze storytelling využívat v marketingu a celkově jak se dá pracovat se sílou příběhu,“ vypráví Karolína a nabízí srovnání se svou domovskou alma mater.
„Studium na UK je mnohem komplexnější a náročnější vzhledem k rozsahu i počtu povinných zkoušek, kdy studenti musejí umět zařadit daný obor do širšího kontextu. Například na bakaláři na FHS u slavné zkoušky z historie zkrátka nestačilo umět jen danou látku, chtělo to umět o tom přemýšlet, vidět v tom kontinuitu a umět ji vysvětlit. Na MQ po nás žádný širší kontext nevyžadovali. A tak i když ve světovém hodnocení univerzit je UK asi o 200 míst za MQ, v očích studenta, co zkusil obojí, mohu říct, že mnohem větší prestiži a především náročnosti studia i sofistikovanosti se těší spíš Univerzita Karlova. Jak všichni víme, zkoušky na UK opravdu nejsou zadarmo a prokousat se až k titulu je sakra dřina,“ ví dobře.
„Na MQ stačí plnit docházku a úspěšně zvládnout dané projekty během roku; žádná zkouška nebyla potřeba. Což je trošku škoda, protože věřím, že jinak bych si odnesla ještě mnohem víc. Abych to shrnula, stáž na Macquarie University beru jako výborné završení magisterského studia, jelikož to, co jsem se potřebovala naučit, jsem si přivezla sem a tady jsem si zkusila, jak se s tím dá pracovat v praxi,“ ohlíží se za australským studiem.
Pár studentských rad z terénu
A zmiňuje také důležitou finanční stránku studia v Austrálii. „UK mi poskytla stipendium v hodnotě zhruba 90 tisíc korun za semestr. Byla potřeba o to zažádat rok dopředu a poskytnout všechny požadované dokumenty, jako je výpis studijních výsledků, motivační dopis a tak dále (více na stránkách UK). Jsem za tento příspěvek velmi vděčná, nicméně samotné stipendium nestačí, jelikož pokryje tak půlku nákladů. Našetřila jsem s sebou nějaké peníze a navíc během karantény se mi podařilo navázat spolupráci s několika začínajícími podnikateli, jimž jsem pomáhala s marketingem. Tomu jsem se věnovala i v ČR. Později jsem si našla brigádu v kavárně, tudíž se mi podařilo vydělat nějaké peníze i na cestování,“ vysvětluje studentka. Další rady Čechům jsou k nalezení i na facebookové stránce Čechoslováků v Sydney.
Ačkoliv měla přiletět jen na šest měsíců, je to už přes rok a je v Austrálii pořád. „Zatím nevím, kdy se vrátím. Loňský rok mě odnaučil plánovat, takže uvidíme, co přinese letošek. Hodně Australanů se mě ale ptá, proč jsem opustila Prahu, že je přece skvělá a že v Evropě je víc možností než tady. A co školy? Ty jsou tam přece taky lepší!“ prozrazuje o pozitivní pověsti české metropole na druhém konci světa.
„Byla jsem překvapená, jelikož pro nás je Austrálie ta země zaslíbená, nicméně záleží, za čím sem člověk letí. Sydney je spíš taková velká vesnice, kde se mnoho neděje. Všechny kavárny a obchody zavírají nejdéle v pět odpoledne, příliš kultury a historie tu taky nehledejte. Čas tu lidi tráví hlavně doma a v přírodě. Úspěch a ambice jsou pro místní až někde za surfováním, přáteli a grilováním,“ vypráví Češka.
„Je tu opravdu jiný život. Ovšem když jsem se učila na státnice se solí ve vlasech a sluncem v zádech a mezi tím si skočila chytit pár vln, vnímám to jako tu největší odměnu za ta léta dřiny. Jsem šťastná, že tu jsem, a i když se může zdát, že možná trochu přeháním, všechno z toho je pravda. Proto Austrálie není pro žádné padavky. Dá vám všechno – spoustu skvělých zážitků a neuvěřitelných dobrodružství, na která ale musíte mít žaludek,“ uzavírá Karolína, jež své zážitky pravidelně zveřejňuje na svém Instagramu.
