Zvenku, z ulice to možná není až tak znát, ale už pěkných pár týdnů je akademický cvrkot v Karolinu upozaděn hemžením spíše stavebně-rekonstrukčním. Zdaleka to nejsou jen chodby a kanceláře, jež procházejí změnami. I ve Velké aule je živěji než jindy, přitom imatrikulace ani promoce nejsou ještě na programu dne. Zvýšený ruch doprovází přípravné práce pro instalaci nových varhan.
Ale než k tomu dojde a nový koncertní nástroj německé rodinné firmy Orgelbau Vleugels historické prostory auly rozezvučí – oficiálně by měly prvně zahrát letos na vánočním koncertu – je třeba pro něj připravit místo. Co se děje v prostorách v patře, nad hlavním sálem – ano, právě tam, kam se běžný člověk nedostane, ale kam usazen v sedačkách upne svůj zrak, jen co se varhany rozeznějí?
Pokusil se to zjistit magazín Forum v doprovodu člověka nejpovolanějšího – od univerzitního varhaníka Jana Kalfuse – a s fotografem Vladimírem Šigutem v patách…
Staré varhany se skládají ze dvou rozdílných nástrojů. Z barokního prospektu (to je ta viditelná část) - tento nástroj postavil v roce 1737 Thomas Schwarz z řádu Tovaryšstva Ježíšova - a píšťalového stroje (to je ta slyšitelná část), který vypravila v roce 1968 varhanářská firma Organa Kutná Hora.
Obě části byly během dubna demontovány. Barokní prospekt byl odvezen do kostela sv. Ignáce v Chomutově (že šlo o událost pro město významnou, o tom svědčí i články v regionálních či okresních novinách – pozn. red.). Ostatně odtud se barokní varhany do Karolina v roce 1948 dostaly, a to v rámci velkolepé rekonstrukce realizované podle architekta Jaroslava Fragnera.
Škoda, že snaha o zkompletování těchto barokních varhan po více než půl století naráží na nechuť farnosti sv. Vojtěcha (tam je deponována píšťalová část od roku 1974 – pozn. red.) dát k dispozici zbývající část. Varhanní stroj z roku 1968 byl odvezen do depozitáře UK v Lešeticích a čeká tam na případného zájemce.
„Nové varhany budou prostorově o málo menší, zato budou více zasahovat do prostoru auly,“ ukazuje varhaník Kalfus na podlaze místo, kam až zhruba bude nový nástroj zasahovat v zadní části balkonu a kde, jak se dozvídáme, bude varhaník nově ke klaviatuře usedat: „Tady někde se bude sedět u mechanického hracího stolu,“ říká a rukama vymezuje přibližnou polohu.
A dodává: „Nové varhany budou mít hrací stoly dva. Zatímco tady nahoře bude mechanický, dole v sále se bude hrát na stůl elektrický, který umožňuje snadnou mobilitu.“ Nový nástroj má na rozdíl od toho starého tu výhodu, že jej bude možné obsluhovat navíc rovnou z auly. Jak je mi dále vysvětleno, tato obrovská výhoda dojde ocenění hlavně při koncertech, neboť nástroj – v tomto případě spíše varhaník s hracím stolem – se stanou součástí orchestru, a hlavně varhaníka bude publikum vidět.
Dozvídáme se též, že umístění nových varhan si vyžádá proměnu prvního z balkonů (tam, co se v minulosti „krčila“ barokní skříň; protože právě toto místo zaručuje nejlepší akustický výsledek, na prvním balkonu bude i nový nástroj – pozn. red.). Proto je nutné jeho podlahu snížit o celých 35 centimetrů tak, aby se celá viditelná část varhan vešla mezi podlahu balkonu a dřevěný strop auly. Mimo to je potřeba vytvořit prostor, aby se varhanář kvůli montáži a případnému servisu dostal pod vzdušnice, tedy zařízení, na kterém píšťaly stojí. „Na nás teď je najít řešení pro vstup, do tohoto prostoru,“ popisuje Jan Kalfus aktuální „bojový“ úkol. Vymyslet se to musí rychle, neboť balkon s podlahou musí být stavebně upravený do konce května. Od 1. června budou totiž v aule probíhat promoce a stavební práce tudíž provádět nelze.
Je na místě uklidnit všechny absolventy, které letos slavnostní ukončení studia na UK čeká – o varhanní doprovod během promocí rozhodně nepřijdou, zahrají jim digitální varhany. „Snad to nebude pro návštěvníky Karolina šok, když spatří balkonové okno v nové úpravě, bez nástroje i bez obrazů hudebnic. Dekorace by se měla na své původní místo vrátit až jako poslední, po instalaci nových varhan,“ doufá varhaník.
Nový nástroj je právě teď ve varhanářské firmě kompletován (zachyceno na fotografii vlevo), aby byl záhy zase rozebrán a vydal se na cestu z Německa do Česka. Pro jeho pořízení se Univerzita Karlova rozhodla proto, že staré varhany již nesplňovaly technické i akustické požadavky na ozvučení významného historického prostoru, do kterého každoročně zavítají desetitisíce návštěvníků.
Celkové náklady na nové varhany činí 18‚6 milionů korun, podstatnou část z této částky pokryla dotace z resortu školství. Od nových varhan Kalfus očekává nejen lepší zvuk, ale i funkčnost. Navíc jde podle jeho slov o opravdu krásný mistrovský nástroj, který při dobré péči dokáže posluchače těšit více než sto let.
„S vidinou, že zde bude lepší nástroj, jsem při demontáži starých varhan až tak dojatý nebyl. Sešli jsme se zde a já si naposled zahrál slavnou Toccatu a fugu d moll od Johanna Sebastiana Bacha a pak už jsem jen otočil hlavním vypínačem... a byl konec,“ ukončil varhaník své doprovodné slovo unikátní prohlídkou.
A jedno malé prozrazení na závěr: Demontáž starých a instalace nových varhan jsou a budou průběžně zaznamenávány sběrnou kamerou. Vzniklý unikátní film si stoprocentně najde své obdivovatele.
