Cenu Jaroslava Slípky uděluje Lékařská fakulta v Plzni UK za přínos studentů k rozvoji fakulty v oblasti vzdělávací, kulturní a společenské. Za akademický rok 2019/20 ji obdrželi koordinátoři dobrovolnické pomoci studentů při zvládání epidemie covid-19. Doktorandka Anna Malečková byla jedním z nich.
Je březen 2021 a magazín Forum požádal Annu Malečkovou, která se skoro přesně před rokem stala jedním z koordinátorů plzeňských studentů, o interview. Sympatická tmavovláska nejprve pochybovala, jestli právě ona je tou správnou osobou, na kterou by měla směřovat pozornost v souvislosti s oceněním, jež každoročně od roku 2016 plzeňská medicína uděluje.
Na rozhovor kývla, a to i proto, že ocenění za odvedenou dobrovolnickou práci má pro ni ještě jeden, osobní rozměr – s profesorem Slípkou, jehož jméno cena nese, se Anna osobně znala: „Pana profesora jsem měla tu čest poznat coby učitele na fakultě, na Ústavu histologie a embryologie. Byl velice inspirativním a vzácným člověkem. Prestižní fakultní ceny si nesmírně vážím. Zároveň však tvrdím, že největší ocenění by měli dostat všichni studenti, kteří se do pomoci zdravotnickým zařízením zapojili. Bez nich bychom my – koordinátoři – neměli koho koordinovat…“
Pražské fakulty inspirací
Když „to“ 13. března 2020 vypuklo, byla Anna jednou z osobností, které se okamžitě vrhli na pomoc nemocnicím. Ty se doslova ze dne na den z důvodu pandemie ocitly nad propastí krizové situace. V té době už měla šestileté studium medicíny v Plzni za sebou; byla doktorandkou a zároveň členkou akademického senátu na fakultě.
Ve své iniciativě ale zdaleka nebyla sama; spolu s kolegy Hoang Hieu Truongem, Martinem Polívkou a Dušanem Friedlem (na společné fotografii nahoře – pozn. red.) se jim podařilo vytvořit databázi studentů-dobrovolníků ze zdravotnických oborů v Plzni, ochotných zapojit se do pomoci nemocnicím a ostatním zdravotnickým zařízením. Nejprve ve spolupráci s Fakultní nemocnicí Plzeň a pak i s dalšími nemocnicemi v Plzeňském kraji se jim podařilo zprostředkovat pomoc dobrovolníků na kriticky nejohroženějších místech a pracovištích.
„Vlastně to tehdy vůbec nebyl můj nápad. Inspirovaly nás pražské lékařské fakulty, především ta třetí. Záhy se na mne začali obracet sami studenti, že by rádi podobnou aktivitu vytvořili i u nás, v Plzni. Bylo to velice intenzivní, měli skutečný zájem, nešlo jen o krátkodobé nadšení,“ vrací se mladá doktorandka k březnovým dnům roku 2020. Členové vznikajícího koordinačního týmu bleskově vytvořili stručný dotazník sondující případný zájem a rozeslali jej mezi mediky. Během prvních dnů je zahrnuly stovky nadšených reakcí: „Chceme se zapojit!“
Dlouhodobá spolupráce výhodou
Plzeňští koordinátoři se na začátku zaměřili na zprostředkování dobrovolnické výpomoci pro tamní fakultní nemocnici. „Protože se její požadavky brzy naplnily, bylo třeba začít komunikovat i s regionálními zdravotnickými zařízeními a nemocnicemi,“ vrací se ve vzpomínkách oceněná plzeňská doktorandka.
Jelikož Lékařská fakulta v Plzni dlouhodobě skvěle spolupracuje s nemocnicemi jak v Plzeňském, tak i Ústeckém, Karlovarském či Jihočeském kraji, bylo získání kontaktů a navázání vztahů krapet snadnější. „Naši medici v šestém ročníku v rámci takzvané předstátnicové stáže pracují právě v těchto nemocnicích (na fotografii vlevo Martin Polívka zcela vzadu, společně se zaměstnanci nemocnice v Sokolově – pozn. red.). Naše činnost byla z tohoto pohledu mnohem jednodušší,“ konstatuje mladá lékařka.
„Nemohu říci, že jsem to nečekala“
Jak dnes Anna přiznává, ji i kolegy příjemně překvapilo, s jak velkým zájmem se výzva pomoci zdravotnickým zařízením sešla: „Věřila jsem, že se studenti budou chtít zapojit, ale nečekala jsem, že to bude až tak masově.“ V té době neměl nikdo ani zdání, jaký dopad bude pandemie mít na celou společnost. Proto bylo těžké odhadovat, jak náročnou se práce koordinátorů či dobrovolníků v terénu stane.
„Zpočátku mi koordinace zabrala několik týdnů naprostého soustředění se pouze na tuto práci. Vše ostatní muselo jít stranou, a to včetně osobního volna. Tedy až na výuku studentů, jsem totiž navíc vyučující předmětu histologie. Operativně – jako mnozí další – jsem začala přednášet distančně, online,“ vzpomíná dnes už s lehkým úsměvem Anna. A dodává: „Šlo kolikrát o bezesné noci.“ Ale jak vzápětí přiznává, mnohem hůře by snášela, kdyby zůstala stranou iniciativy.
Stálo to za to!
„Určitě jsme se dopustili spousty chyb, vše rozhodně nebylo dokonalé,“ odpovídá usměvavá dlouhovláska na otázku, jak s odstupem jednoho roku hodnotí práci sebe a svých kolegů, koordinátorů. Přesto by neměnila. Uplynulý rok vidí jako obrovskou školu, jež během pár týdnů každého zdokonalila v mnoha oblastech, především pak (jak se dnes moderně říká) v projektovém řízení. „Kdybychom dokázali poslat jen jednoho dobrovolníka do jediného zdravotnického zařízení, ve kterém by byl zachráněn jediný lidský život, tak to stálo za to. Ale já vidím, že jsme pomohli mnohem více,“ hodnotí Anna.
| Cena Jaroslava Slípky byla poprvé udělena v akademickém roce 2015/16. Jméno dostala po prof. MUDr. RNDr. Jaroslavu Slípkovi, DrSc. (1926-2013), rodákovi z Lokte u Karlových Varů, oblíbeném pedagogovi, při jehož přednáškách sály téměř praskaly ve švech; těšil se nebývalému zájmu ze strany českých i zahraničních studentů. Byl světově uznávaným histologem a embryologem, který léta vedl Ústav histologie a embryologie Lékařské fakulty v Plzni UK. Byl též proděkanem, v letech 1962 až 1966 vedoucím ústavu mikroskopické anatomie v Bagdádu, předsedou Čs. anatomické společnosti, přednášel mimo jiné v Damašku, v iráckém Mosulu a Basře, v Tripolisu či Benghází. |
Studenti dělají, co mohou
Koordinační činnost v rámci plzeňské medicíny ani dnes nezahálí. Jen se malinko pozměnila – ze zprostředkovávání kontaktů přešla na získávání a evidenci informací od studentů-dobrovolníků a na zpracovávání dat: „Jde o důležité zdroje informací, tolik potřebné pro vyjednávání s kraji. Jejich důležitost se prokázala už na podzim, kdy krajské úřady začaly využívat pracovní povinnost studentů zdravotnických oborů. S některými kraji se nám podařilo vyjednat, aby nebyli povoláváni již jinde pracující studenti. Mnohdy tito studenti pracovali v nemocnicích už od jara a stali se tak důležitou součástí pracovních kolektivů. Jejich povolání do jiné nemocnice tedy nedávalo smysl. Bohužel, ani ve spolupráci s koordinátory z dalších lékařských fakult se nám to ne vždy podařilo krajům vysvětlit...“
Co se případného povinného zapojení mediků do práce v nemocnicích v čase pandemie týče, je Anna toho názoru, že není třeba nikomu nic přikazovat – medici jsou zvyklí pomáhat a sami se podle svých možností o dobrovolnickou práci hlásí. „Studium medicíny je velmi náročné a neprospěl mu ani částečný přechod na distanční výuku, byť většina hlavních předmětů ještě v únoru probíhala prezenčně. Proto si myslím, že by studenti lékařských fakult neměli být povoláváni na úkor vzdělávání. Navíc v současné době se, alespoň v Plzeňském kraji, spíše než o nedostatku personálu, mluví o nedostatku lůžek. Medici to opravdu nezachrání. A věřte, že dobrovolně dělají, co mohou,“ konstatuje na závěr Anna Malečková.
Než byl rozhovor dokončen, situace ve výuce se změnila: z důvodu zhoršení situace se od pondělí 1. března na Lékařské fakultě v Plzni UK opět začalo vyučovat distančně.
Post scriptum: Připojené video je poděkováním a vyjádřením podpory pro zvládání situace způsobené epidemií covid-19. Pro mediky, kteří pomáhají v nemocnicích a dalších zařízeních, stejně jako pro vyučující, kteří pro ně přizpůsobili výuku, je vytvořilo nezávislé pozitivní médium Nočník.
| MUDr. Anna Malečková |
|
Pochází z Plzně. Je absolventkou Lékařské fakulty v Plzni UK, kde v současnosti pokračuje jako postgraduální studentka; tématem její disertační práce je Histologické hodnocení zvířecích modelů jaterních onemocnění. Pracuje na Ústavu histologie a embryologie a v Biomedicínském centru LFP UK, v Laboratoři kvantitativní histologie se zabývá histologickým hodnocením experimentů s měkkými i tvrdými tkáněmi a na fakultě vyučuje histologii: „I když se po těch hodinách výuky cítím vyčerpaná, mám pocit, že dělám něco smysluplného. Výuka studentů mě naplňuje." Vyčistit hlavu a získat novou energii se Anna vydává do přírody, nejraději na hory, ale i v okolí Plzně se najde spousta krásných míst na každodenní dvouhodinové procházky s manželem. |
