Dokáže o seniory pečovat i potěšit je hudbou

Nejrizikovější skupinou byli a stále jsou při nákaze koronavirem bezesporu senioři. Proto většina z nich raději během nouzového stavu udržovala se zbytkem rodiny jen omezený kontakt, a ti umístění v domovech byli izolováni úplně. Setkávat se mohli jen s personálem nebo dobrovolníky. Jedním z nich je i studentka HTF UK Barbora Kadečková, která seniorům pomáhá jako aktivizační pracovnice.

Jak se zrodila vaše spolupráce s domovem důchodců Jablonecké Paseky?

Moje mamka pracuje v domově jako účetní a v září jim chyběla spousta zaměstnanců. A já zrovna hledala nějakou dobrovolnickou činnost. Ostatně už jsem tam před lety občas chodívala hrát na klavír.

Vy jste chodívala hrát do domova důchodců na klavír?

Ano, většinou to byly jen koledy o Vánocích, a pak párkrát o prázdninách. V domově jsou dokonce dva klavíry - jeden rozladěný ve společenské místnosti s posezením a jeden míň rozladěný v jídelně (smích).

Společnost často spoléhá na to, že seniorům stačí ta praktická péče jako jídlo, postel, případně pomoc s hygienou, ale oni velmi ocení i to, když jim někdo jen naslouchá nebo jim věnuje čas, že?

Naprosto souhlasím. Já s nimi většinou hraji lidové písničky, a je vždycky krásné, jak je to těší. Protože jak se ty písničky naučili v dětství, tak je pořád umí, a je na nich vidět, jak jsou rádi, když si mohou zazpívat. A to i když třeba hůře slyší.

Jak jste se dostala ke hraní na klavír?

U nás v rodině většina na něco hrála nebo hraje. Táta hrával na piano jako malý chlapec a mamka taky, ale prý měla zlou učitelku, tak toho nechala. Já měla naštěstí paní učitelku úžasnou. Do ZUŠ jsem začala chodit v osmi letech, před tím jsem hrála na flétničku.

A klavíru se věnujete naplno, nebo je to pro vás jen volnočasová zábava?

Dvakrát jsem byla na soutěži, ale to nedopadlo nejlépe. Když začnete napočtvrté a pak to vezmete tak rychle, že ani nedosáhnete časového limitu, tak je něco špatně (smích). Ale minulý rok jsem zkoušela hru na klavír dokonce učit, bylo zajímavé vidět to najednou z "druhé strany“.

Říkala jste, že senioři mají rádi lidovky, co nejraději hrajete vy?

Musím přiznat, že nejraději hraji písničky ze zpěvníku, jen tak pro radost. Ale občas se ráda naučím i třeba něco z filmu nebo tak. Mám spíš oblíbené skladby než autora... Mě záleží víc na tom, jak to zní. Mám ráda věci, co jsou rychlé a spíš mollové.

Vzpomínáte si, když jste přišla do domova poprvé? Jaký jste z toho měla pocit?

To už si ani nepamatuji. Vím, že někomu je to nepříjemné, a třeba je to pro ně i smutné, ale to jsem nikdy nepociťovala.

Nejprve jste pomáhala jako pečovatelka, nyní jste aktivizační pracovnice. Co to přesně obnáší?

Aktivizační pracovnice v domově zajišťují program, právě to hraní, rozcvičky, čtení klientům.... A jelikož teď klienti nemohou ani z pokojů, tak je třeba za každým zajít a nějakým způsobem mu zpestřit den. Snažím se obejít všechny klienty „mého“ oddělení a s každým alespoň chvíli pohovořit. Zjistit, zda něco nepotřebují a jestli pro ně mohu něco udělat, jelikož na ně negativně dopadá dlouhé odloučení od rodin.

Takže je moje pracovní náplň velmi různorodá. Například jednu klientku beru na kafíčko a hraji ji při tom na klavír. Už jsem i pomáhala s výzdobou pokoje, či masírovala bolavá záda. A často si povídáme, kdy se dozvím něco z jejich životních příběhů. Například mi v paměti dlouho zůstane vyprávění 95leté klientky o tom, jak se žilo v rozděleném Berlíně.

Kolik času s klienty domova trávíte?

Jako pečovatelka jsem v domově trávila klasicky osm hodin na směně, nyní docházím třikrát do týdne na odpoledne – na tři, čtyři hodiny. Ale někdy s klienty strávím i více času, protože jsme se docela spřátelili, a mě je hloupé předčasně ukončovat jejich vypravování.

Na HTF UK studujete obor Sociální a charitativní práce, byla to pro vás přirozená volba?

Vždy jsem chtěla dělat něco užitečného. Dědeček byl učitel, teta taky učí, tak jsem o chvíli uvažovala o Pedagogické fakultě. Ale pak se prostě vynořila Husitská teologická fakulta a když mi přišel dopis, že mě berou bez přijímaček, tak jsem si řekla, že je to to pravé. A díky dobrovolnictví jsem získala mnoho zkušeností, ať už do budoucí praxe, tak i do života.