Z Univerzity Karlovy se do dobrovolnických aktivit nezapojují jen medici, kteří jsou často v první linii, ale také studenti ostatních fakult. Například Evangelická teologická fakulta UK (ETF UK) připravuje mladé lidi na pomoc bližním v oboru Sociální a pastorační práce. Zkušenosti dvou studentek z praxe v terénu představujeme v tomto článku.
Barbora Švarcbachová od března letošního roku pomáhá jako dobrovolník v Centru pomoci Paměti národa, kam dochází přibližně dvakrát týdně a dle potřeby. „Zpočátku byl největší zájem o ochranné pomůcky. Dnes jsou to především nákupy a vyzvedávání léků. Dále pomoc s venčením psů a obědy. V pěti případech jsme také zajišťovali odbornou psychologickou pomoc pro seniory, kteří trpěli depresí a úzkostí,“ začíná Bára své vyprávění.
Centrum poskytuje pomoc i zprostředkovaně, například díky spojení s Asociací poskytovatelů sociálních služeb pravidelně věnují respirátory, roušky, dezinfekce i jednorázové rukavice různým domovům pro seniory a pracovníkům pečovatelských služeb.
Úplně nejběžnější den v Centru pomoci Paměti národa ovšem spočívá v povídání si s pamětníky. „V domácí karanténě lidem chybí mezilidský kontakt. A i když naši pomoc třeba odmítnou, povídají si moc rádi. Přes dvacet lidí jsme dokonce propojili mezi sebou a oni si začali vzájemně volat,“ těší Báru, jež nevylučuje, že se pomoci potřebným může věnovat i po dostudování.
„Především doufám, že po ukončení studia již nebude situace tak špatná, aby se tato pomoc v takové míře využívala. V každém případě, vzhledem k tomu, že studuji sociální práci, si umím představit, že se budu vždy věnovat zaměstnání, ve kterém se pomáhá. Pomoc seniorům mi dává pocit, že dělám něco užitečného, co má smysl,“ říká na závěr studentka ETF UK.
Pomoc matkám i seniorům
Dvaadvacetiletá Andrea Kellnerová sbírá zkušenosti se sociální prací na několika frontách. Už dříve nárazově docházela do azylového domu pro matky s dětmi, letos na jaře působila jako pracovník Domova pro seniory v Kostelci nad Černými lesy, a nyní vykonává na DPP funkci pracovního asistenta pro lidi se zdravotním postižením v organizaci Rytmus.
„Ráda pracuji s lidmi se zdravotním postižením a ráda se podílím na jejich seberozvoji. Je skvělé vidět, že člověka dokážeme začlenit do jeho pracovního prostředí natolik, že je schopný pracovat zcela bez pomoci,“ říká Andrea, která se snaží pomáhat v rámci svých časových možností vedle studia třetího ročníku na ETF UK.
„Například v létě jsem měla asistencí spoustu, občas jsem chodila i každý všední den, ale v současnosti přibližně pouze dvakrát týdně, jelikož je hodně pracovišť zavřených,“ dodává s tím, že v rámci organizace Rytmus začala chodit také na asistence k jednomu uživateli v rámci podpory samostatného bydlení.
„Co se týče podpory samostatného bydlení, tak ve stanovenou dobu přijdu ke klientovi domů a domluvíme se, co budeme dnes dělat. Uživatel, k němuž docházím, ode mě například chce, abych ho učila anglicky, učila ho vařit a někdy jít také na procházku. Například mu tvoříme recepty a snažíme se, aby zvládl nějaké pokrmy uvařit sám,“ vysvětluje.
Podpora je poskytována tak, aby se klient mohl po nějakém čase osamostatnit a pracovat bez asistence. „Postupem času se většinou asistence snižují, takže býváme na asistenci jen určitou část jeho pracovní doby, až nakonec asistence zcela zmizí. Posléze vždy napíšu do našeho systému, jak asistence probíhala a případné změny řešíme s pracovním konzultantem. Jednou za čas vždy míváme schůze asistentů, kdy probíráme jednotlivé uživatele a předáváme si informace,“ objasňuje Andrea.
Vzhledem ke studiu je pro ni v současnosti ideální pracovat jako pracovní asistent, jelikož jsou asistence přidělovány dle jejích časových možností. „Asistence nebývají každý den, a tak bych po dokončení studia nemohla odpracovat příliš hodin. Dokážu si však představit pracovat v naší organizaci jako pracovní konzultant,“ uzavírá Andrea Kellnerová.
