Hlas výtahu, drcání vozíku, cinkot mincí v automatu na kávu, klapání podpatků, listování učebnicí nebo cvakání kopírky… Student navazujícího magisterského programu – oboru Učitelství pro střední školy: angličtina, hudební výchova – Martin Lochovský zaznamenal běžné každodenní zvuky, jež je možno podprahově vnímat v hlavní budově PedF. Z těchto „zvuků fakulty“ pak vytvořil zhruba dvouminutovou skladbu nazvanou Studentova rutina, kterou představil v hodině předmětu Tematické a projektové vyučování v hudební výchově.
Studenti se zde zaměřují na metodiku tvorby a realizace autorských projektů, de facto výukových modelů. „Tento předmět je koncipován jako praktický seminář vycházející z teoretických základů a didaktických poznatků tematického a projektového vyučování, se zaměřením na hudební výchovu v kontextu integrativní pedagogiky. Důraz je kladen na smysluplnost, realističnost a s ní spojenou reálnou možnost použití těchto projektů v budoucí praxi začínajícího učitele. V rámci výuky předmětu simulujeme prostředí třídy, kde v průběhu semestru každý ze studentů prezentuje svůj autorský školní výchovně vzdělávací projekt za kreativního přispění svých spolužáků v roli žáků,“ vysvětluje Petra Bělohlávková z katedry hudební výchovy PedF UK. Studenti se tak připravují na svou pozdější pedagogickou práci na základních nebo středních školách a autorské projekty mohou uplatnit už během vlastní pedagogické praxe.
Chroupat jako želva
Martin Lochovský rozdělil modelovou hodinu na několik částí. V té tzv. zahřívací pouští spolužákům video želvy, která chroupe hlávkový salát. Na předchozím semináři přinesl do učebny salát skutečný a poprosil dva dobrovolníky, aby ho před zapnutým diktafonem trhali synchronizovaně s obrazem tak, aby co nejlépe napodobili zvuk chroupání. Za použití programu 
Audacity pak propojil nahraný zvuk s obrazovou předlohou a výsledek – labužnické chroupání hladového plaza – nyní přehrává „žákům“.
Také druhá aktivita se týká propojení zvuku a obrazu. Tentokrát se Martin Lochovský stává dirigentem “žákovského” komorního orchestru. Rozdal třídě notové party a spolu s nimi bubínky, paličky, rumba koule, tamburínu, ztlumil zvuk dokumentárního filmu z africké savany a spolužáci nahráli pod jeho taktovkou hudební doprovod ke scéně zápasu o život – prchající divoké prase pronásledované lvicemi. Obě tyto aktivity lze rovněž využít ve skutečné školní třídě v souvislosti s tématem filmová hudba a zvuk.
Pracovat jako světoví skladatelé
Jádro vyučovací hodiny pak představuje v úvodu zmíněná prezentace několikaminutové skladby Studentova rutina. V reálné škole by bylo z časových důvodů nutné všechny tři aktivity rozdělit do několika vyučovacích hodin, přičemž praktické části by předcházela část teoretická, která chystané komponování zasadí do kontextu dějin hudby. „Já totiž tento způsob skládání nevymyslel,“ směje se student. 
„Můj projekt, který vznikl rozvinutím původního podnětu dr. Bělohlávkové během společné diskuze, je inspirován tvorbou francouzského skladatele elektroakustického hudby Pierra Schaeffera, zakladatele takzvané konkrétní hudby (Musique concrète), který tvořil svá díla na kompozičním principu s využitím nahrávek zvuků z reálného, konrétního prostředí. Tímto způsobem vytvořil například i známou Železniční etudu.”
A jak by to mohlo fungovat v praxi? „Po teoretické průpravě by se žáci rozprchli po budově školy a soustředěně vnímali tamní akustické prostředí, jehož zvuky by pak s pomocí nahrávacích zařízení zaznamenávali. Ještě předtím, než je začnou skládat dohromady, se musí ovšem shodnout na vhodné hudební formě – aby nešlo jen o náhodný mix zvuků. Doporučoval bych třeba formu ronda, popřípadě se zde nabízí i alternativní přístup, který by spočíval v tvorbě skladby s náznaky mimohudebního programu a volnou hudební formou,“ navrhuje Martin Lochovský.
Škola hrou
Právě tímto způsobem Martin Lochovský komponoval svou skladbu, zmíněnou v úvodu článku, v níž se motivicky opakuje například táhlý zvuk vozíku, který „rozbíjí“ krátký cinkot mincí, klapot bot a dalších kontrastních prvků. „Měl jsem k dispozici zhruba dvacet zvuků. V reálné třídě by bylo vhodnější pracovat třeba jen z šesti, z nichž by tři byly perkusivní a tři delší, protože děti jinak mívají tisíce nápadů, skladba by pak byla motivicky přehlcená a celek by nemusel držet pohromadě,“ upozorňuje Martin Lochovský. I z tohoto důvodu je nutné před samotnou mixáží zaznamenat jednotlivé části do grafické partitury. „Představuji si to tak, že by žáci navrhovali, které prvky postupně použít, a já bych je pro názornost zaznamenával na papír. Následně bych je vkládal do počítačového programu a opakovaně jim je přehrával, aby slyšeli, jak skladba zní, a mohli v ní popřípadě dělat změny,“ popisuje student.
Propojení hudby, fyziky i informačních technologií
Podle Petry Bělohlávkové pomáhá tento způsob výuky mj. rozvíjet hudební kreativitu, zlepšuje vzájemnou komunikaci ve třídě a pocit sounáležitosti. Formou intenzivního prožitku, kdy se žáci obrazně řečeno ocitnou v kůži skladatele, mohou za pomoci učitele efektivně propojit teoretické znalosti s praktickými dovednostmi. V neposlední řadě se žáci mohou (např. ve spolupráci s učitelem informačních technologií) naučit samostatně pracovat s audiotechnikou – stříhat hudební, potažmo zvukový záznam, smyčkovat či opakovat sekvence. V této činnosti navíc mohou pokračovat i ve svém volném čase.
Martin Lochovský dosud tento, či jemu podobný projekt ve své učitelské praxi nezrealizoval. Pedagogické praxe jsou časově omezené, navíc se studenti ve většině případů tematicky přizpůsobují aktuálně probíhající výuce, na níž praxi vykonávají. Digitální technologie však při výuce v rámci pedagogických praxí běžně používá, například když učí žáky rozpoznávat hudební nástroje podle barvy zvuku pomocí ukázek v počítačové prezentaci. Do budoucna věří, že jako učitel bude mít díky znalosti digitálních technologií možnost širšího pole působnosti. „Jedním z mých cílů je dokázat vhodně prokládat výuku multimediálními materiály a společně s kolegy v rámci školních projektů propojovat různé disciplíny, které spolu zdánlivě nesouvisí. V tomto případě třeba hudební výchovu s fyzikou, kdy je společným jmenovatelem akustika, nebo s informatikou,“ uzavírá Martin Lochovský.
