Normanské ostrovy, nacházející se v Lamanšském průlivu, jsou specifické tím, že se na většině z nich dochoval původní normanský jazyk. Konkrétně na ostrově Sark mluví jednou z jeho čtyř historických ostrovních variant, sarkézskou normanštinou, čtyři lidé. A jeden rodák z Českého Krumlova. Martin Neudörfl se rozhodl tuto exotickou řeč zdokumentovat, revitalizovat, a dokonce ji plánuje učit na místní základní škole.
Vzpomenete si, kdy jste slyšel o ostrově Sark poprvé?
Bylo mi asi šestnáct let a studoval jsem na střední škole ve Velké Británii. Můj učitel dějepisu se zmínil o Normanských ostrovech a jazyce, který po dobytí Anglie Normany ovlivnil další vývoj anglického jazyka. Protože mluvím anglicky a francouzsky, už tehdy mě studium normanštiny lákalo. Na vysokou školu jsem šel s tím, že bych se jí chtěl věnovat. Bakalářskou práci jsem sice psal na jiné téma, o hovorové francouzštině, ale diplomku už mi povolili. Obeslal jsem e-mailem úřady na Normanských ostrovech, že bych se rád podílel na dokumentaci, potažmo revitalizaci normanštiny. Jako první mi hned druhý den odpověděli z ostrova Sark, že by o mé zapojení měli velký zájem (další jsou Guernsey, Jersey a Alderney, pozn. red.). Tím bylo rozhodnuto.
Což je vlastně štěstí, protože Sark potřeboval revitalizaci asi nejvíce. Má nejméně obyvatel hovořících původním jazykem z celých Normanských ostrovů.
Kromě ostrova Alderney, kde čtvrtá známá varianta ostrovní normanštiny – alderneyština – vymřela v druhé polovině dvacátého století. Přibližně ze čtyř set stálých obyvatel Sarku nyní hovoří sarkézskou normanštinou čtyři rodilí mluvčí, plus já. Vedle toho je tam ale řada takzvaných semi-speakers, tedy „polomluvčích“, kteří sarkézštině rozumí a pochopí většinu z toho, o čem se bavíme. Zároveň jsem potkal množství lidí, kteří dovedou říct v původním jazyce minimálně slovíčko či větu. Konkrétně nadávat v normanštině tam umí prakticky každý.
V řeči sarkézských rodilých mluvčí je dnes patrný vliv francouzštiny. V původní sarkézštině znějí některá slova jinak. A na mně je rozhodnout, co bude tou normou.
Co všechno musíte při kodifikaci sarkézštiny zohledňovat?
Asi nejzásadnější problém pro mě osobně je srovnat se s tím, že jsem arbitrem, který rozhodne, jaká výslovnost určitého slova bude tou normou. V řeči rodilých mluvčí je dodnes patrný vliv francouzštiny z období intenzivní francizace. V původní sarkézštině znějí některá slova jinak. A na mně teď bude rozhodnout, zda se kodifikuje výslovnost novější, anebo druhá varianta – jak by slovo znělo, pokud by tam vliv francouzštiny nebyl. Toto ještě nemám vnitřně zcela vyřešeno. Zatímco mladí lidé, kteří sarkézsky neumějí nebo jen rozumějí, láká spíš starší výslovnost. Poslední mluvčí chtějí pochopitelně zachovat výslovnost, na niž jsou zvyklí. To je nutné, s ohledem na jejich nasazení v mém výzkumu, respektovat. Obojí se ovšem musí brát do budoucna v potaz.
Kde jste se normanštinu naučil vy?
Základy mám z odborné literatury a posléze jsem se učil na ostrově v rámci konzultací. Pokud máte jazykové vzdělání, cit pro cizí řeči a láká vás problematika hovorového jazyka, zase tak těžké to není. Zpětně vidím, že mi velmi pomohly hodiny historické mluvnice francouzštiny. Sarkézština a francouzština jsou členy jedné jazykové větve, přičemž sarkézština zachovává mnohé, co francouzština v minulých staletích postupně vlastním vývojem ztratila – především co se týká výslovnosti.
Svým konzultantům jste rozuměl bez problémů?
Ano. Důležité je umět pracovat s lidmi a být empatický. A úplně nejvíce pomůže, když vstoupíte do této cizí komunity prostřednictvím člověka, kterého místní respektují. Moji konzultanti ze Sarku jsou staří lidé. Poprvé jsem s nimi mluvil v roce 2016. Tehdy jsem ještě neměl tolik informací a v podstatě jsem byl rád za všechno, co mi byli schopni předat. Podruhé, v roce 2018, už jsem musel jít do podrobností – probrat s nimi například schéma časování či skloňování slov. Všechno, co jsem potřeboval, mi nakonec řekli. Bylo to však pro ně v jejich pokročilém věku hodně vyčerpávající.
Jak se jim na ostrově žije?
Původně to byli především rybáři a farmáři. Po druhé světové válce s příchodem nových obyvatel anglického původu se přeorientovali na turismus, který je teď primárně živí. Z pohledu Středoevropana vydělávají spoustu peněz. Jenže turistická sezona trvá na Sarku pouze několik měsíců a životní náklady jsou enormně vysoké. Z letní sezony a období lovu humrů musí ostrované vyžít celý rok. Tím pádem vůbec nic neušetří. Abych byl konkrétní, třítýdenní pobyt mě tam vyšel na sedmdesát tisíc korun, a to jsem si opravdu nevyskakoval. V tomto ohledu jsem velice vděčný Grantové agentuře Univerzity Karlovy, bez jejíž finanční podpory bych patrně nebyl schopen ve svém výzkumu pokračovat.
Místní lidé byli asi překvapení, když za nimi přijel český student a mluvil sarkézskou normanštinou lépe než naprostá většina z nich?
Mám velké štěstí, že mi všichni stále vycházejí velmi vstříc. Zpočátku byli nicméně nedůvěřiví. Nebyli si totiž jisti, zda čas, který mi věnují, nepřijde pro ně samé vniveč, jako se tomu stalo v rámci předcházejících výzkumů. Konzultanti vám totiž předávají část svého jazykového dědictví a dělají to proto, aby jejich rodná řeč, kterou dnes mluví hrstka lidí na ostrově, zůstala zachována.
Proto jste se rozhodl učit sarkézskou normanštinu na jediné místní základní škole?
Přesně tak. Rád bych během tohoto roku připravil osnovy a následně začal učit děti po Skypu. Nejspíše několik hodin týdně. Cílem je, aby se sarkézská normanština stala po angličtině druhým vyučovaným jazykem a jeho prostřednictvím si pak žáci našli cestu k francouzštině. Zásadní výhodou je, že o to mají zájem nejen děti, ale i rodiče a vedení školy.
Děti mě úplně ohromily, protože byly schopny po mně s perfektní výslovností zopakovat v sarkézštině všechno, co jsem jim řekl.
Vy už jste tam během svého druhého pobytu jednu hodinu vedl. Jak na vás děti reagovaly?
Byl jsem z toho nervózní, protože jsem zjistil, že sarkézská normanština zazněla na půdě školy naposledy zkraje sedmdesátých let. Tehdy děti nacvičily v sarkézštině divadelní představení. Říkal jsem si, že budu rád, když na konci hodiny dovedou říct alespoň Dobrý den. A ony mě úplně ohromily, protože během chvíle byly schopny naprosto perfektní výslovností opakovat všechno, co jsem jim řekl. Jedna holčička si dokonce sama od sebe vybavila čtyři věty, z nichž jedna zněla: Podej mi kousek chleba. Pamatovala si to od dědečka, který ji o něj žádal vždy při snídani a byl to jejich každodenní rituál.
Nebylo dospělým líto, že musel přijet student z Česka, aby se jejich děti naučily jazyk svých předků?
Jedna holčička si dokonce sama od sebe vybavila čtyři věty, z nichž jedna zněla: Podej mi kousek chleba. Pamatovala si to od dědečka, který ji o něj žádal vždy při snídani a byl to jejich každodenní rituál.
Především je mrzelo, že je sarkézsky nenaučili jejich rodiče. Nejdříve mi to poslední mluvčí nechtěli přiznat, ale když jsem se s nimi bavil déle, zjistil jsem, jak to bylo. Klasika, ke které dochází ve všech obdobných případech a známe ji i z knížek – když jako malí přišli do školy, ostatní děti se jim smály, že neumějí pořádně anglicky a mají „špatný přízvuk“. Po této zkušenosti pak sami se svými dětmi mluvili jen anglicky, aby je ušetřili posměchu. Naštěstí normansky nadále hovořili se staršími obyvateli a svými vrstevníky, takže následující generace si sarkézštinu alespoň naposlouchala, to jsou dnešní padesátníci a šedesátníci – ti „polomluvčí“.
Podařilo se vám oživit normanský jazyk na Sarku. V rámci svého doktorandského studia pracujete na gramatice sarkézštiny. Co bude dál?
Díky grantu od univerzity plánuji ještě dva terénní výzkumy, abychom měli dostatek dat pro publikaci normativní gramatiky, z níž budou vycházet moderní učebnice a slovníky. Tomu ovšem bude v prvé řadě předcházet přijetí kodifikované podoby zápisu sarkézštiny, což je jeden z největších úkolů. Na Sarku jsem si ale také uvědomil jednu překvapivou spojitost se svým domovem. Každý z Normanských ostrovů má totiž přezdívku. Obyvatelé Jersey jsou ropuchy, Guernsey oslové, Alderney krávy. Lidé ze Sarku byli původně krkavci – podle ptáků, kteří vyzobávali zrní z obdělávaných polí. Jenže po válce ležela pole ladem, a tak se přemnožili králíci, což je jejich nová přezdívka. Pocházím z Českého Krumlova, kde i my jsme měli svou přezdívku: říkalo se nám kavky, a ty už rovněž zmizely. A i my máme svůj původní jazyk – šumavskou bavorštinu. Vím o třech lidech, kteří jí dokážou plynně hovořit. Rád bych zdokumentoval řeč svých předků, jež mi mizí prakticky pod nosem. To je můj velký rest.
Martin Neudörfl se narodil v roce 1991 v Českém Krumlově. Do svých osmnácti let žil také ve Velké Británii, Francii a Japonsku. Na Filozofické fakultě UK vystudoval obor francouzská filologie a momentálně je doktorandem Ústavu románských studií, obor románské jazyky. Od zahájení svého výzkumu věnovanému dokumentaci a kodifikaci sarkézské normanštiny je členem sarkézské učenecké společnosti La Société Serquaise a dnes i spoluvedoucím její jazykové sekce. Vedle jazykovědy se věnuje i studiu historie, mimo jiné jako student na UK, se zaměřením na regionální historii jižní Šumavy. V současné době stojí v čele Vévodské tělesné stráže v Českém Krumlově coby její historicky sedmnáctý hejtman. Zároveň působí jako vedoucí jejího archivu. |
