Tělesná výchova pro všechny děti bez rozdílu

Jak navýšit počty absolventů nejen z řad lidí se zdravotními handicapy, zajistit jim lepší uplatnění na trhu práce a umožnit účast na tělesné výchově všem dětem školou povinným, byla hlavní témata konference APA Evolution, již pořádala Fakulta tělesné výchovy a sportu UK. Takřka na dohled její budovy, v hotelu Krystal, diskutovali akademici z Univerzity Karlovy či Univerzity Palackého v Olomouci, lidé z praxe i sportovci.

Na první pohled mnohoznačný název Aplikované pohybové aktivity je ve skutečnosti soubor programů a strategií, které mají za cíl zkvalitnit život osobám se speciálními potřebami – postižením či dlouhodobou nemocí. FTVS UK připravuje budoucí odborníky na tuto problematiku, ať už zdravé či handicapované, kontinuálně od roku 1992. V současné době se jedná o studijní program Aplikovaná tělesná výchova a sport osob se specifickými potřebami pod katedrou zdravotní tělesné výchovy a tělovýchovného lékařství.

Čtvrteční konference obsahovala čtyři panely přednášek, posterovou sekci a workshop projektu Pohyb pro inkluzi – nastavení takového systému vzdělávání, jenž umožňuje všem dětem bez rozdílu plnit povinnou školní docházku, respektive navštěvovat školu, ideálně v místě jejich bydliště. Cílem inkluze je tak podporovat rovné šance dětí na vzdělávání.

V úvodním panelu se řečníci vraceli k historickým kořenům péče o jedince se zdravotním postižením a vzpomněli na významné osobnosti – zakladatele Kladrubských her Vojmíra Srdečného a Jana Pfeiffera, který se zasloužil o rozvoj ucelené rehabilitace v naší zemi.

Fyzioložka Staša Bartůňková hovořila o počátcích tohoto oboru na FTVS. „Šlo o kombinovaný pouze dva a půl roku dlouhý studijní program, přijímalo se bez zkoušek, vzdělávali jsme osmdesát studentů se zkušenostmi z praxe. Čtvrtina z nich byly osoby se zdravotním postižením,“ popsala Bartůňková s tím, že tehdy byla tzv. kontaktní osobou, na niž se studenti obraceli s podněty, žádostmi i stížnostmi a jejich podněty výrazně zvýšily kvalitu studia v budoucích letech.

Současnou situaci výuky APA na FTVS UK popsala Klára Daďová z katedry zdravotní tělesné výchovy a tělovýchovného lékařství. „Bohužel se nejedná o pedagogický obor, absolventi se tak nemohou ucházet o zaměstnání ve školách. Vzděláváme budoucí specialisty volnočasových aktivit, kteří mají unikátní zaměření na jedince se specifickými potřebami. Chtěli bychom to ovšem co nejdříve změnit a akreditovat program jakožto pedagogický, aby si absolventi nemuseli pro výuku ve školách dodělávat pedagogické minimum a měli tak hladší vstup na trh práce,“ řekla Daďová s tím, že absolventi FTVS UK mají široké portfolio praktických znalostí a dovedností, což dokazuje například jejich práce na pozici konzultant APA – tito lidé podporují integrované žáky a jejich učitele v tělesné výchově a mimoškolních aktivitách. „Snaží se zvrátit současný trend mnohdy zbytečného uvolňování žáků se specifickými vzdělávacími potřebami z tělesné výchovy,“ vysvětlila Daďová.

Radka Kučírková z Českého svazu tělesně postižených sportovců hovořila o nutnosti sdružovat handicapované sportovce podle sportovních disciplín a nikoli zdravotního postižení, jako je to dosud. „Je to velice nepraktické, když pak na paralympiádu jede místo jednoho českého týmu několik samostatných skupin. I když uznávám, že například vozíčkáři či zrakově postižení jsou natolik specifičtí, že potřebují mít vlastní týmy i soutěže,“ uznala Kučírková.

Jak konkrétně se sport nevidomých liší od ostatních názorně ukázal prezident Českého svazu zrakově postižených sportovců Zdeněk Barlok, když si začal před posluchači kopat chrastícím fotbalovým míčem. „Ti nejlepší fotbalisti za ním dokážou utíkat a nakopnout v běhu. Hraje se v týmech po čtyřech nevidomých plus jeden vidomý brankář a představte si, že on, který vidí, inkasuje od nevidomého v zápase klidně i deset gólů,“ řekl Barlok. V přednáškovém sále nechal míč kolovat s tím, že kdo si ho nechá, toho čeká na příštím tréninku. „Ubývá nám počet členů. Není to ale jen náš problém, jde o celosvětový trend. Snažíme se být finančně co nejvíc nezávislí na státních dotacích, během posledních dvou let se nám podařilo získávat třicet procent financí z komerční sféry. Přesto však platí, že pokud nepůjde do para sportu z ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy alespoň deset procent z jeho celkového rozpočtu, situace se nezlepší – bude nás stále méně a úspěchy na paralympiádě mizivé,“ uzavřel Barlok.

V sekci zaměřené na inkluzi poukázali na důležitost rovného přístupu ke vzdělání Jeffrey Martin (Wayne University, USA) a Jim Parry (University of Leeds, UK, International Olympic Academy, Greece, a UK FTVS).

Konferenci uzavřel panel příkladů dobré praxe, kdy se představili odborníci z organizace Kontakt bB, Centra Paraple, Sportovního klubu vozíčkářů Praha nebo nadšenci z organizace Cesta za snem. V rámci prezentace projektu Pohyb pro inkluzi vystopupil žák druhého stupně základní školya popsal, jak se díky tomuto projektu mohl i přes těžký handicap zapojit do tělovýchovných aktivit se svými spolužáky.