Aquatlonista s chutí pomáhat lidem

Šimon Kobližek je prvním studentem, jemuž Farmaceutická fakulta v Hradci Králové UK umožnila individuální studijní plán z důvodu sportovních aktivit. Jednou by se chtěl sportem živit, pokud by to ale z nejrůznějších důvodů nevyšlo, bude pracovat třeba v lékárně. „Bohužel v České republice je to tak, že sponzoři nejprve očekávají výsledky a na jejich základě se pak rozhodují, zda vás podpoří. Jak ale chcete dosáhnout špičkových výkonů bez peněz?“ říká jednadvacetiletý student, jehož zatím největším sportovním úspěchem je třetí místo na mistrovství světa juniorů 2018 v aquatlonu a stříbro z posledního mistrovství ČR ve sprint triatlonu v kategorii do 23 let.

Jak se stane, že se sportovec tělem i duší přihlásí na farmacii? 
Z úplně prozaických důvodů. Na gymplu mě nejvíc bavily biologie s chemií a chtěl jsem vystudovat takový obor, s nímž nebudu mít problém se uplatnit na pracovním trhu. Farmacie je strašně zajímavá a její studium beru jako cestu k prestižnímu povolání. Mým největším snem sice je živit se sportem, je tam ovšem spousta „ale“ a riziko, že to nakonec nevyjde, je značné. Pokud úspěšně zvládnu vystudovat, vím, že budu spokojený i tak. Líbilo by se mi pracovat v lékárně, pomáhat lidem.

V zimním semestru jste ale chtěl se studiem skončit…
To je pravda, chtěl jsem si najít lehčí školu, jako třeba FTVS nebo PedF. Už na podzim jsem usiloval o individuální studijní plán. Pokud bych ho nezískal, už bych tady asi nebyl. Na FAF na něco takového dosud vůbec nebyli zvyklí, šlo o hodně náročná jednání. Ale nakonec mi vyšli vstříc a dali mi šanci – jsem první student sportovec, který zde má individuální studijní plán. Nakoplo mě to, najednou jsem šel ze zkoušky do zkoušky. Cítil jsem ohromnou chuť, ale také závazek a odpovědnost, protože mi bylo jasně řečeno: „Neuděláte požadované zkoušky, individuální plán rušíme.“ Všechny, až na jednu jsem zatím zvládl, poslední mě čeká v září. Od prosince jedu nonstop.

V individuálním plánu se navíc „nehraje“ na ročníky.
A hlavně se nehraje na kredity. Nemusím si zapisovat volitelné předměty a u povinných je důležité „udělal/neudělal“.

Sportujete odmalička?
Já byl vždycky hyperaktivní. Pamatuji si, jak jsme byli s rodiči na dovolené v Řecku, navštívili historický olympijský stadion a já na něm hned začal běhat kolečka. Nevydržel jsem v klidu, měl jsem až moc energie.

A stále se vás drží?
No, teď o zkouškovém bych ani neřekl… Byl jsem rád, když jsem zvládl dva tréninky denně, jinak se jen učil a spal. Vstával jsem, je mi to až trapné, třeba v deset hodin dopoledne. Od třinácti let jsem byl zvyklý budit se na plavecké tréninky v pět hodin ráno.

Začínal jste tedy s plaváním. A protože jste k tomu i rád běhal, přesedlal jste na aquatlon?
Přesně tak. Byl jsem do běhu úplný blázen, především do rychlosti. Mou největší zábavou bylo běhat co nejrychleji. Někdy jsem odpadl po pěti, jindy po dvaceti kilometrech. Do každého tréninku jsem šel na maximum.

Pro aquatlon jste měl skvělé základy z plavání.
A dodnes z nich těžím. Ostatní víc trénují kilometráž, ale já jako bývalý plavec, i když netrénuji, tak zaplavu 400 metrů kraul za 4:10. Potvrdilo se mi to teď po „koronapauze“. Už po prvním tréninku jsem byl překvapený, jak mi to šlo. Přestoupil jsem do Plaveckého klubu Pardubice, kde plavu se skupinou, což je příjemné, protože nejsem pořád sám. A tréninky jsou tam parádně postavené.

Plavete v Pardubicích, děláte aquatlon a triatlon… V kolika klubech vůbec jste?
Jsem v plaveckém klubu, triatlonovém klubu a atletickém klubu. V plavání jakožto samostatné disciplíně už nezávodím, ale jelikož chodím se závodníky trénovat, musím být členem jejich klubu. Atletický klub je můj domovský v Ústí nad Labem a v triatlonu a aquatlonu závodím za Litvínov.

Ale nejvíc se o vás píše jako o aquatlonistovi. 

Protože v něm mám největší úspěchy. Minulý rok jsem na tom byl ještě dost špatně, protože jsem běžel pět kilometrů za 16:30, ale za rok jsem se zlepšil o minutu. Plus ten můj kraul 400 metrů za 4:10. V plavání jsem na tom i ve srovnání s Evropou ve své věkové kategorii výborně.

A cyklistika?
Tady je ještě hodně co zlepšovat. Na kole trénuji teprve rok, nechtěl jsem nic uspěchat. V triatlonu rozhodují zkušenosti, proto jsou závodníci na vrcholu až okolo třicítky. Proto jsem se donedávna soustředil na aquatlon, abych nerozmělňoval síly.

Jak vypadají vaše tréninky?
Před závody čtyřikrát týdně plavání a cyklistika a šestkrát týdně běh. Jinak mívám šest plaveckých, šest běhů a pět/šest cyklistiky týdně.

A co psychická příprava?
Na nastavení hlavy extrémně záleží a mě se osvědčilo nemyslet na to, neříkat si: „Dnes musím vyhrát.“ Ale spíše: „Dnes podám ten nejlepší výkon.“ A být při něm vnitřně sám. Jakmile se začnete dívat kolem sebe, tak to není dobré. Mozek si začne všímat – tenhle mě může porazit, tenhle… Je nutné soustředit se na sebe a svůj pocit.