Lékárnám pomáhají dvě třetiny studentů farmacie

„Cítíme se potřební a současně získáváme cenné zkušenosti, ať už pozitivní či negativní. Vidíme, že ne všem zákazníkům je snadné vyhovět, občas jsou na lékárníky hrubí, ale i to je součástí naší budoucí profese,“ říká studentka čtvrtého ročníku Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové Eliška Voříšková, která před třemi týdny založila dobrovolnickou iniciativu Pomoc lékárnám. K dnešnímu dni se jí ozvalo 171 lékáren a pro 145 z nich už dokázali sehnat posily z řad studentů.

Dostanete se už do terénu, anebo vám veškerý volný čas stále zabírá organizace a administrativa spojená s Pomocí lékárnám?

Od minulého týdne pomáhám v lékárně v Hradci Králové, kde mám na starosti především příjem zboží a jeho ukládání a také přípravu individuálně připravovaných léčiv v podobě mastí, krémů, past či kapslí připravovaných dle receptu lékaře.

Jak vypadá váš běžný den?

Přes týden, když vypomáhám, vracím se domů okolo 15. hodiny, poté se účastním online výuky. Pedagogové nám vycházejí neuvěřitelně vstříc a připravují pro nás řadu webinářů či hovory přes Skype ve večerních hodinách, abychom měli přes den čas na dobrovolnickou činnost. Než jdu spát, zkontroluji, jestli nějaká lékárna nezažádala o dobrovolnickou pomoc a případně se pokusím spojit studenta s danou lékárnou. O víkendu sedím převážně u počítače a odepisuji na různé emaily a dotazy ohledně dobrovolnické činnosti, a pokud se naskytne chvíle volna, vyrazím do přírody, abych si trochu vyčistila hlavu.

Zpočátku vás žádalo o pomoc zhruba dvacet lékáren denně. Podařilo se vám už poptávku po dobrovolnících nasytit?

Přestože se do dobrovolnictví zapojily už skoro dvě třetiny studentů farmacie, ne všem lékárnám jsme bohužel mohli vyhovět. Krizová je pro nás především Praha, kde je žádajících lékáren mnohem víc než dobrovolníků nabízejících pomoc, a pak menší města, v nichž žádného vhodného studenta nemáme. Dvaceti sedmi lékárnám jsme se bohužel museli omluvit a přeposlali jejich požadavky dobrovolnické organizaci Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, která organizuje tuto pomoc po vlastní ose.

Neuvažujete, že byste oslovili spolužáky žijící tam, kde dobrovolníci zatím chybí?

Využíváme ty, kteří se nám sami přihlásí a vyplní náš dotazník. Mohli bychom si samozřejmě od studijního oddělení vyžádat seznam všech studentů, ale bylo by to nucené a proti smyslu toho, co děláme. Jsme dobrovolníci, nechceme nikoho nutit ani přemlouvat. Stejně tak neplánujeme cíleně oslovovat lékárny, které se nám neozvaly. Vědí o nás, Česká lékárnická komora rozeslala všem lékárnám informační email, v němž byla zmíněna i naše iniciativa.

Co vás ještě čeká?

Rádi bychom svůj záběr rozšířili ještě trochu jiným směrem a zapojili do dobrovolnické činnosti také kolegy z oboru Laboratorní diagnostika ve zdravotnictví, což je druhý program, jenž lze na naší fakultě studovat. Na rozdíl od nás farmaceutů mají již od prvního ročníku více praktických cvičení, mohli by tedy pomáhat v mikrobiologických laboratořích, na hematologii, biochemii či imunologii, podílet se na analýze vzorků lidských materiálů a tkání, hlídat lékové hladiny v krvi či v moči nebo provádět toxikologické rozbory. Kolegové z lékařských fakult pro nás nyní zjišťují, zda by měly nemocnice o tuto pomoc zájem.

Během první hodiny od spuštění inzerátu Pomoc lékárnám se vám přihlásilo dvacet dobrovolníků a k dnešnímu dni se zapojily dvě třetiny všech studentů. Co přesně dělají?

Původní myšlenka byla, že by ti z nižších ročníků, kteří ještě nemají tolik zkušeností, hlídali děti zaměstnanců lékáren, případně by roznášeli léky seniorům či chronicky nemocným. Ale o tento typ pomoci nebyl až takový zájem, o to více jsou však žádány posily do provozu. Většina studentů proto nyní pomáhá při příjmu a uskladňování zboží, s výrobou dezinfekce nebo přípravou mastí a podobně.

Co vám vedle dobrého pocitu dobrovolnictví dává?

Spoustu zkušeností. Můžeme se více než kdy jindy zapojit do chodu lékáren a udělat si reálnou představu o jejich fungování, ať už pozitivní anebo negativní. Je milé vidět, že o nás lékárníci stojí. Pozorujeme ale také zákazníky a zjišťujeme, že ne vždy je snadné jim vyhovět. Případy, kdy na lékárníka křičí, že se jejich lék zdražil o deset korun, nejsou ojedinělé. My dobrovolníci můžeme pomoci tím, že ubereme zaměstnancům práci s lehčími úkoly a oni budou mít víc času a energie na zákazníky, jejichž netrpělivost bohužel se současnou krizí roste.

Dochází ke slovním konfliktům?

Občas bývají hrubí, aniž by si to uvědomovali. Přichází s obavami do prostředí, o němž vědí, že je rizikové, necítí se vnitřně dobře a svou tenzi pak přenášejí na ostatní. O lékárnících se tolik nemluví a málokdo ví, co všechno tato profese obnáší. Nespočívá jen ve vydávání léčiv a práce za pokladnou, pojí se s tím spousta dalších nenápadných úkonů, které jsou ovšem pro provoz nezbytné. Lékárník není robot ani prodavač, ale odborník, který se snaží svými znalostmi pomoci potřebným. Na druhou stranu jsou i pacienti, kteří vám s úsměvem na tváři přinesou včera upečenou buchtu nebo právě koupenou kávu. Celkově stačí, když vás pozdraví, poprosí, poděkují a s úsměvem se rozloučí a hned vám to vykompenzuje všechny starosti okolo.

Zaznamenala jste v lékárně větší provoz?

Obecně bývají největší tržby o Vánocích a na jaře, kdy se rozmáhají chřipky a nachlazení. Teď navíc přichází lidé bez akutních příznaků nemoci pro léky do zásoby. Lavina se pak šíří i mezi další lidi, kteří je nakupují jen proto, aby na ně ještě něco zbylo. Chápu, když jde jeden člen rodiny pro větší zásobu, je přirozené, že se o sebe a své blízké bojí. Měl by ale myslet i na ostatní. Nejde jen o to, že léky nemusí zbýt pro ty, kdo je akutně potřebují. Čím více balení doma máte, tím větší je riziko, že jim propadne expirace a budete je zase muset vracet. Stojí vás to peníze, čas a ohrožujete i sami sebe, protože lékárny jsou nyní vedle nemocnic a obchodů tím nejrizikovějším prostředím. Každý doma máme aspoň jedno balení na bolest či horečku, a když bude nejhůř, určitě také někoho blízkého, kdo by nám koupil další.

Nemáte strach, že se při práci nakazíte a ohrozíte i své okolí?

Obavy samozřejmě mám, asi jako každý dobrovolník. Na druhou stranu vidím, že jsem potřeba a kdybych byla o dva roky starší, také stojím v první linii a obsluhuji zákazníky v lékárně. Myslím, že značnou úlevu nám poskytlo doporučení zákazu vstupu více zákazníků současně a pomohlo také zavedení plexiskel u pokladny, která bych já osobně ponechala i po skončení nouzového režimu, protože je to jedna z účinných prevencí před šířením virů a bakterií.

Co proti nakažení děláte vy sama?

Asi to, co většina lidí. Beru si každé dvě hodiny novou roušku a použitou peru, vyvařuji a žehlím. Dbám na hygienu. Používám obyčejné mýdlo, které, pokud si umíme správně mýt ruce a pokaždé tomu věnujeme dvacet až čtyřicet vteřin, je úplně postačující. Co se týká sociálních kontaktů, zůstávám sama, s rodinou si pouze voláme, abych nikoho z nich nenakazila.