Práci hledejte srdcem, pozor na „odvázaný“ Facebook

Pracovat rukama nebo mluvit do mikrofonu, popít kávu s profesionálním koučem a mnoho dalšího – třeba pohovor nanečisto, si mohli studenti a čerství absolventi vyzkoušet v rámci Kariérního dne na UK, který proběhl v prostorách Karolina 17. dubna.

Den plný praktických přednášek, workshopů a tréninků tohoto rozsahu pořádala Univerzita Karlova poprvé. „Jde o pilotní projekt volně navazující na klasický veletrh pracovních příležitostí (Veletrh Absolvent, pozn. red.), který jsme organizovali doposud. Letos jsme se rozhodli jít jinou cestou, myslím zajímavější, a sice využít zkušeností profesionálů z personální agentury Grafton Recruitment,“ vysvětlil v úvodním projevu rektor Tomáš Zima. Díky radám odborníků, kteří se přijímáním nových zaměstnanců denně zabývají, si studenti mohli udělat přesný obrázek o tom, jak trh práce skutečně funguje.

Dobře rozmyslet a aspoň dva roky vydržet

Dopoledne probíhala v Císařském sále série přednášek, která se pak pro další zájemce opakovala ještě odpoledne. Personalisté se střídali po dvaceti minutách a mluvili o tom, co by podle nich měli všichni uchazeči o zaměstnání bezpodmínečně znát: pracovně právní minimum, jak si vybrat správného zaměstnavatele, co nikdy nedělat/neříkat, jak využít sociální sítě při hledání práce či o kolik si říct peněz. Nešlo o žádný odborný výklad. Přednášející mířili přímo k věci, upozorňovali na klišé tipu „kde se vidíte za deset let“, která stoprocentně zaznějí při každém pohovoru a na něž je třeba mít připravenou odpověď, ať už si o otázce myslíte cokoli. K tomu přidali i na první pohled možná překvapivá doporučení: „Svou první práci si dobře rozmyslete. Nejenomže nastartuje vaši kariéru a do značné míry určí i váš budoucí život.

Při hledání toho nejlepšího zaměstnání se personalistů ptejte: Co přesně budu dělat? Koho nahrazuji? Jak dlouho tu pracoval? Proč odešel?

Sami uvidíte, že už po prvních letech se vám bude těžko odcházet jinam, natož třeba měnit obor. Můžete se splést jednou. Ale jestliže několikrát změníte zaměstnání třeba po roce či dokonce po pár měsících, nebude to ve vašem životopise vypadat dobře, budete vnímáni jako fluktuanti,“ vysvětlovala Jitka Součková, marketingová manažerka společnosti Grafton Recruitment, a rozporovala i další zažitý názor – peníze ani benefity by neměly být pro studenty či absolventy to nejdůležitější: „Využijte toho, že zatím nemáte závazky ani hypotéku, a hledejte práci srdcem. Pokud necítíte motýlky v břiše, máte příliš mnoho „ale“ a kladou vám nepříjemné osobní otázky, je to známka toho, že tato práce pro vás nejspíš nebude ta pravá.“ Jak to zjistit? Ptejte se – přesně tak, jak se dotazují při pohovoru vás: Co přesně bude náplní mé práce? Koho nahrazuji? Proč odešel? Jak dlouho tu pracoval? V čem vynikal? Spousta věcí vám bude rázem mnohem jasnější.

Být v něčem výjimečný

Ještě donedávna nebyl o studenty a čerstvé absolventy příliš velký zájem. Ovšem za současné situace, kdy je nezaměstnanost konkrétně v Praze téměř nulová a pracují prakticky všichni, kdo mohou, si zaměstnavatelé nemohou dovolit studenty nepřijmout. Jednoduše proto, že stejně není, kde jinde brát. Personalisté jim ostatně doporučují využít možnost kombinovaného studia a začít pracovat co nejdříve, protože za pár let už tak skvělá situace na pracovním trhu nebude. Všichni vědí, že je nedostatek zaměstnanců. K tomu je ovšem potřeba dodat jedno důležité adjektivum, a sice kvalitních. Aby byl mladý člověk při hledání práce úspěšný a dokázal konkurovat zkušenějším kandidátům s léty praxe, musí něčím zaujmout. Ideálně jazykovou vybaveností: „Perfektní znalost angličtiny, velmi dobrá úroveň druhého jazyka a alespoň krátkodobá, třeba prázdninová praxe v daném oboru jsou ty nejlepší předpoklady pro získání dobře placeného prvního místa,“ uvedla Eliška Smržová, která v personální agentuře obsazuje sezonní pracovní pozice či brigády a velkou část jejích klientů proto tvoří právě studenti.

I bez klasických pracovních zkušeností se dá LinkedIn pěkně vyšperkovat. Uveďte tam stáže, dobrovolnictví, prázdninové brigády.

Vymazlený LinkedIn, umírněný Facebook

Podle její kolegyně Kateřiny Linkové se navíc mohou dostat do tak příjemného postavení, že ani nepotřebují odpovídat na inzeráty a personalisté si je najdou sami – pokud se dovedou perfektně prezentovat na sociálních sítích, především na největší profesní sociální síti LinkedIn. „Studenti ho často podceňují nebo se ho dokonce bojí z toho důvodu, že nevědí, co na svůj profil napsat. Ale i bez klasických pracovních zkušeností se dá LinkedIn pěkně vyšperkovat. Uveďte tam stáže, dobrovolnictví, prázdninové brigády, které mají nějaký vztah k vašemu oboru. Pokud jste třeba někoho doučovali, nechte si od něho napsat doporučení. Stejně tak od učitelů nebo kamarádů,“ vyjmenovávala Kateřina Linková s tím, že jak barvitý a podrobný má být profil na LinkedInu, tak promyšlený a vkusný zase na Facebooku. Tam patří volnočasové aktivity, sport, zájmy a decentní informace ze soukromí. „Zapovězeny jsou nekorektní komentáře, odvázané záběry z večírků a podobné omyly. Opravdu to nepodceňujte. Oddělte svůj veřejný obsah od toho, který mohou vidět pouze vaši přátelé. Promažte si fotky i na Instagramu. Zkuste si zadat do Googlu své jméno, možná budete překvapení, co všechno na vás vyskočí,“ poradila Kateřina Linková. Zkušení personalisté si lustrují profily uchazečů, které zvou na pohovor, a někdy se nestačí divit, co všechno tam objeví. Na druhou stranu mohou být zaskočeni, i pokud se nedozvědí nic. „Působí divně, když člověk v dnešní době není na internetu aktivní. Nemusíte být na Facebooku ani Instagramu či Twitteru, ale důrazně doporučuji, pečujte o svůj linkedInový profil a průběžně ho aktualizujte,“ zakončila svůj výklad Kateřina Linková.

Jak si dodat sebedůvěru

Přednáškový sál byl zaplněný do posledního místa. V jedné z prvních řad seděla studentka filozofické fakulty Barbora Paulová. „Vzhledem k tomu, že jsem teprve v prvním ročníku, stálé zaměstnání ještě nepotřebuji, ale určitě informace odsud využiji při hledání stáže nebo brigády,“ prozradila dívka s tím, že by ji lákala práce v diplomacii a několik reálných pracovních pohovorů už má za sebou: „Ptala jsem se rodičů, jak probíhají, abych byla připravena. Ale slyšet to od lidí z praxe je něco úplně jiného.“ Dopolední blok volně přístupných přednášek svůj účel splnil, po něm Barbora plánovala zajít na pohovor nanečisto a koučink, na něž se dopředu zaregistrovala. Vedle nových informací si od setkání s profesionály slibovala především to, že by jí mohla pomoci zmírnit trému, kterou zažívá před každou podobnou schůzkou. „Přesně to byl důvod, proč jsme pohovory nanečisto do programu zařadili,“ potvrdila Mariana Žuravová z Informačního, poradenského a sociálního centra UK, jedna z organizátorek Kariérního dne. „Přáli bychom si, aby lidé pochopili, že pohovor sice je uměle vytvořená nepříjemná situace a každý je z něj přirozeně nervózní, ale je nutné být při něm co nejvíce autentický a uvolněný. Toho člověk docílí nejlépe tím, že si to prostě zkusí předem a zjistí, co ho čeká a že se není čeho bát. Až bude doopravdy hledat práci, dokáže už na konkrétní dotazy adekvátně reagovat.“ Toto je smyslem nejen tréninkového pohovoru, ale vlastně celého Kariérního dne na UK – ukázat studentům, co je čeká, až opustí učebny a vykročí vstříc svému prvnímu zaměstnání. Že se není čeho bát, ale je dobré vědět a znát, na co se vás mohou ptát a co od vás budou za slušný plat také požadovat.