Děti a pohyb – to je téma probírané stále častěji, a to nejen v souvislosti s tím, jaký vliv má dostatek pohybu na fyzické zdraví, ale intenzivně se diskutuje i vazba fyzických aktivit na psychickou pohodu, a dokonce i na vývoj mozku. Těmto tématům se věnují vědci z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy pod vedením Martina Musálka. Výzkum probíhá v rámci projektu “Univerzitní centrum pro rozvoj lidské motoriky a ovlivňování motivace k pohybovým aktivitám”. A podstatná část výzkumných činností je věnována právě pohybu dětí. Karel Švátora a jeho tým se zaměřují na problematiku vytváření pozitivního vztahu dětí k pohybovým aktivitám.
Již několik dekád jsou publikovány výzkumy popisující efektivitu pohybových programů pro dětskou populaci. Tyto programy nejčastěji trvají od 8 do 24 týdnů a cílí na snížení výskytu obezity u dětí, zvýšení jejich pohybové aktivity, fyzické zdatnosti a kognitivních funkcí, nebo snížení počtu předčasného ukončení sportovní kariéry u dospívajících. Ukazuje se však, že návazně nastavené intervence nevedou k trvalejším změnám v jejich pohybovém chování. A také dosud nemáme jasno v tom, jaký mechanismus vede k vytvoření zdravého a vědomého pohybového návyku. Pozitivní emoční vazba k pohybové aktivitě je klíčová pro dlouhodobě udržitelné pohybové návyky.
Cílem výzkumného týmu Karla Švátory je prostřednictvím dlouhodobé experimentální studie zkoumat mechanismy, které vedou k vytvoření záliby v pohybových aktivitách u dětí ve věku 8 až12 let. Teoretickým rámcem pro zkoumání těchto mechanismů a navržení pohybových programů, které povedou ke zvýšení pohybového návyku v rodině, škole nebo v kolektivu vrstevníků je poměrně nová Affective reflective theory. Ta oproti tradičnímu kognitivistickému pojetí zdůrazňuje pozitivní emoční prožitek jako základní prvek motivace k pohybovým aktivitám.
Z dat je více než zřejmé, proč je žádoucí zvyšovat zájem dětí o pohybové aktivity. Podle národní zprávy o pohybové aktivitě českých dětí a mládeže z roku 2022 nesplňuje doporučení Světové zdravotnické organizace, což je alespoň 60 minut pohybové aktivity střední až vysoké intenzity denně 42 % dětí. Také ve sportovním prostředí pozorujeme významný pokles objemu pohybové aktivity. Alarmující jsou celosvětové údaje publikované ve vědeckých publikacích a časopisech. Například za posledních 20 let se průměrná denní pohybová aktivita (střední a vysoké intenzity) dětí snížila z 90 minut na 55 až 45 minut.
Vědecky prokázaný je také vliv pohybových aktivit na rozvoj mozku. Pravidelná fyzická aktivita zlepšuje integritu bílé hmoty a objem hipokampu, což podporuje lepší spojení mezi hemisférami a paměťové procesy. Ukazuje se, že dlouhodobá pohybová aktivita pozitivně ovlivňuje neurofyziologické funkce (například plasticitu mozku). Dále vědci přišli na to, že pohybová aktivita, zejména aerobní cvičení, zlepšuje exekutivní funkce – pracovní paměť, plánování, přepínání mezi úkoly, pozornost a schopnost rozhodování – díky zvýšené aktivitě v prefrontálním kortexu. V neposlední řadě zapojení do sportu a pohybových aktivit podporuje růst nových nervových buněk v hipokampu, klíčové oblasti pro paměť a učení.
Zajímavé výsledky se týkají školáků, jejich pozornosti a reakční doby. Některé výzkumy ukázaly, že děti s vyšší úrovní fyzické kondice mají lepší výsledky v matematice a čtení díky zvýšené aktivitě v oblastech mozku odpovědných za exekutivní funkce. A také to, že pravidelná fyzická aktivita v dětství je spojena s lepšími výsledky ve standardizovaných testech díky vyšší kapacitě pozornosti a rychlejší reakční době.
Po intenzivním výzkumu čeká badatele z FTVS UK tvorba funkčních intervenčních programů, které by měly mít potenciál během několikaletého působení změnit pohybové chování vybraných populací, a to především dětí ve věku od 8 do 12 let. V důsledku správně cílených intervencí by se měla zvýšit záliba dětí v pohybových aktivitách. Intervence budou probíhat ve školním prostředí v rámci každodenních hodin tělesné výchovy s experimentální formou a obsahem.
Karel Švátora je výzkumný pracovník v Univerzitním centru pro rozvoj lidské motoriky a ovlivňování motivace k pohybovým aktivitám na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Působí také jako akademický pracovník v Centru tělesné výchovy a sportu Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni, kde vyučuje budoucí učitele tělesné výchovy. Ve svém výzkumu se zaměřuje na emoční vazbu k pohybové aktivitě a na roli komunikace v tělovýchovném procesu.
Máme nějaká doporučení pro podporu obliby pohybových aktivit u žáků a studentů pro učitele tělocviku?
Klíčové je vytvářet pozitivní zážitky a předcházet nepříjemným zkušenostem, které by mohly vést k budoucímu odmítání pohybu. Učitelé by měli podporovat autonomii žáků při výběru aktivit a budovat přátelské prostředí zaměřené spíše na spolupráci než na soutěživost. Místo jednorázových motivačních akcí je efektivnější začlenit pohyb do běžného školního dne a postupně jej přirozeně integrovat do života žáků.
Jak důležitý je postoj rodiny? Hraje větší roli než škola a školní tělocvik?
Rodina hraje klíčovou roli v utváření vztahu dětí k pohybu, často silněji než škola, protože nastavuje vzorce chování a poskytuje první zkušenosti s pohybovou aktivitou. Školní tělesná výchova ale může pozitivně ovlivnit i děti, které doma nemají podporu pro aktivní životní styl. Nejlepších výsledků lze samozřejmě dosáhnout, pokud škola i rodina společně vytvářejí prostředí, kde je pohyb přirozenou součástí života.
Co zvyšuje nebo naopak snižuje pravděpodobnost toho, že si děti či dospívající pohyb oblíbí?
Pozitivními faktory podporujícími oblibu pohybu u dětí a dospívajících jsou podpora rodiny a vrstevníků, pestrá a zábavná nabídka aktivit ve škole, příjemné prostředí a možnost volby pohybové aktivity. Naopak negativně působí špatné zkušenosti s tělesnou výchovou, nucení do neoblíbených aktivit, nepříjemné pocity z pohybu a srovnávání s ostatními. Pravděpodobnost, že si děti pohyb oblíbí, nejvíce zvyšuje kombinace podpory v rodině, škole i mezi vrstevníky.
