Kratochvílová: Pomohla mi i síla z venkovských prací

Většinu svého života prožila na atletické dráze, kde jako běžkyně sbírala světové medaile, a po konci kariéry dokázala vychovat i úspěšné nástupkyně. Jarmila Kratochvílová vzpomíná nejen na svůj světový rekord, který nikdo nepřekonal už 41 let.

Bylo 26. července 1983 a Jarmila Kratochvílová se na mítinku v Mnichově postavila ke startu závodu na 800 metrů. „Měla jsem tam tehdy běžet jen dvoustovku, ale kvůli potížím s křečemi jsem to zrušila a trenér mě pobídl, ať zkusím 800 metrů, což jsem do té doby běžela jen třikrát,“ vzpomínala Kratochvílová při besedě na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK.

Ačkoliv chtěla původně dle svých slov běžet „jen tak na pohodu“, do cíle doběhla v čase 1,53:28, což je dodnes nejstarší nepřekonaný světový rekord. „A já každý rok sleduji v televizi velké závody a pozoruji mezičasy, jestli se to někdy někomu povede překonat. Někdy mám v ruce i stopky,“ přiznává legendární běžkyně, jež s atletikou začala vlastně náhodou.

„Ve druhém ročníku gymnázia v Čáslavi jsem se nechala přemluvit spolužačkou, ať s ní zajdu na atletický trénink. Takže někdy v roce 1967 jsem vkročila na stadion a už jsem tam v podstatě zůstala,“ usmívá se žena, jež ve své době proslula i neskutečnou tréninkovou dřinou. „Trenér Miroslav Kváč připravoval tréninky rok od roku náročnější a často byly až brutální. Všichni mě varovali, že budu mít v budoucnu velké zdravotní problémy, jenže já nemám vůbec nic operovaného! Ani naši slavní hokejisti mi to nevěřili!“

Přičítá to faktu, že vyrostla na venkově a musela se zapojovat do všech prací. „Pocházím z rodiny, kde se nesportovalo, ale bylo zvykem hodně pracovat. Byli jsme vychovaní, že musíme na statku pomáhat. A tahle venkovská síla mi v kombinaci s tím, že jsme jako děti pořád lítali venku a lezli po stromech, pak hodně pomohla. Nebylo výjimkou, že jsme jeden den sklízeli řepu, a já druhý odjela na atletické závody.“

Ačkoliv na konci 70. let sbírala na domácích mistrovstvích jedno vítězství za druhým, musela chodit i normálně do zaměstnání. „Tréninky byly od čtyř ráno a v šest už jsem musela být v práci.“ To se změnilo až po stříbrné medaili na olympiádě v Moskvě roku 1980, kdy byla zařazena do střediska vrcholového sportu a mohla se věnovat už jen sportovní kariéře.

Poté začala sbírat medaile i na světových akcích – ze šesti mistrovství Evropy přivezla celkem čtyři zlaté a tři stříbrné kovy, a na památném MS 1983 přidala k vítězstvím na 400 a 800 metrů i stříbro ze štafety. „To mistrovství světa bylo pro Československo mimořádně úspěšné a po čtyřiceti letech jsme se všichni atleti sešli na Moravě ve sklípku, zorganizovala to Táňa Kocembová. Nemohli přijít jen Helena Fibingerová a Imrich Bugár, který tancoval ve Stardance,“ smála se Kratochvílová.

S aktivní kariérou skončila v roce 1987 po potížích s achillovkou. „Říkala jsem si, že bych chtěla učit v mateřské školce. Ale nakonec jsem trénovala v Čáslavi děti a ve skupině se mi časem objevily talentované holky,“ říká atletická legenda. Těmi talentovanými, které ji prošly pod rukama, byly například dvojnásobná mistryně světa a Evropy v běhu na 800 metrů Lída Formanová nebo Hana Benešová, která dvakrát startovala na olympiádě.

Tyto svěřenkyně sbíraly úspěchy v 90. letech, kdy ještě nebylo třeba děti k pohybu nutit. „Když dnes přijdou děti se školou na stadion, tak polovina třídy jen sedí na lavičce nebo remcá nad tím, že musí běžet dvě kolečka. A to je mi trochu líto. Byla bych ráda, kdyby učitelé i rodiče vedli děti k tomu, že pohyb je důležitý a zdravý. Ale věřím, že se to časem zlepší,“ zůstává Jarmila Kratochvílová optimistkou.

Jarmila Kratochvílová byla hostem i podcastu FTVS Příběhy pohybu: