Hálová: K životu v zahraničí potřebuji českou komunitu

„Baví mě hledat podstatu biologických procesů,“ říká Lenka Hálová, absolventka Univerzity Karlovy, která již patnáct let působí v Manchesteru. Zabývá se výzkumem regulace buněčného cyklu, jehož narušení vede například k rakovinnému bujení. Mimo jiné je velmi aktivní v neziskové organizaci Česká škola & komunita v Manchesteru.

 
Pro Lenku Hálovou je hlavní vědeckou motivací objevování neznámého. 

Molekulární bioložka Lenka Hálová si plánovala, že v Manchesteru stráví rok a půl jako postdoktorandka. „Nakonec jsme se tu ale usadili: narodily se nám dvě děti, pořídili jsme si dům a žijeme tu již patnáct let,“ říká českobudějovická rodačka a absolventka Univerzity Karlovy. Proč právě Manchester? „Šla jsem za vědou – Velká Británie a ještě Japonsko jsou pomyslnou kolébkou výzkumu regulace buněčného cyklu na kvasinkách jako modelovém organismu,“ vysvětluje, a jako příklad uvádí Sira Paula Nurse, jehož výzkum v oblasti buněčného cyklu byl v roce 2001 oceněn Nobelovou cenou za fyziologii nebo lékařství.

Pochopit podstatu

„Dělám takzvanou základní biologii, to znamená, že se snažím pochopit, jak to v buňkách funguje, jak dochází k regulaci buněčného dělení. Jen pokud dobře pochopíme základní principy a mechanismy, kdy se buňka dělí a nedělí, můžeme hledat skutečně účinná léčiva na různé typy rakovinného dělení,“ vysvětluje a zdůrazňuje, že toho stále mnoho nevíme.

Aktuálně se věnuje výzkumu fosforylace proteinů, což je pro buňky důležitý signál. „Doposud se pozornost soustředila především na fosforylaci – ‚přidávání značky‘. Já se naopak zabývám odstraňováním – defosforylací, což je poměrně nový koncept výzkumu regulace buněčného cyklu,“ říká Lenka Hálová, pro kterou je objevování neznámého hlavní motivací.

„Mladým bych poradila, aby se věnovali tomu, co je opravdu baví. A také vycestovali do zahraničí, protože to vám skutečně otevře oči,“ říká vědkyně, která již během doktorátu studovala napůl ve Francii. „Když jsem dostala nabídku studovat pod dvojím vedením takzvaný program cotutelle, příliš jsem neváhala, i když to znamenalo, že jsem tři roky pendlovala mezi Prahou a Štrasburkem,“ vzpomíná na náročné období, které by ale za nic neměnila. „Tato zkušenost mě zformovala, ukázala mi zcela nové možnosti – tušíte, že se v zahraničí žije jinak, ale prožít to na vlastní kůži vás změní,“ říká.

Lenka Hálová (vlevo) se také ráda účastní mezinárodních konferencí, kde velmi často potkává i české vědce a vědkyně. 

Potřebuji českou komunitu

„Ačkoliv s rodinou žijeme v zahraničí, neumím si představit, že bych neměla kontakt s českou komunitou,“ říká Lenka Hálová, která je i proto velmi aktivní v České škole & komunitě v Manchesteru. „Děti se narodily tady, pro ně je angličtina hlavním jazykem, protože tak mluví jejich kamarádi a okolí, ale češtinu aktivně udržujeme a například doma mluvíme jen česky.“ Nevylučují totiž ani možný návrat.

„Aktuálně je nám tu dobře, návrat nyní neplánujeme. Děti tu chodí do školy a myslím, že návrat do českého školního systému by pro ně byl náročný. Ale člověk nikdy neví, co přinese budoucnost, a umím si představit, že se jednou do Česka vrátím – českou náturu a krajinu nic nenahradí,“ dodává vědkyně.

Tento článek vznikl díky grantové podpoře Talent od Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

V magazínu Forum píšeme o absolventech UK. Ale promocí to nekončí! Zůstaňte v kontaktu se svou alma mater i vy a buďte součástí společenství Univerzity Karlovy i nadále prostřednictvím Klubu Alumni.