Umění nemusí být nuda, dokazují Kunsthistoričky

Zajímá vás umění a chodíte rádi na výstavy? Co si nenechat ujít, vám mohou poradit i Kunsthistoričky – podcast, který vedou dvě studentky z Katolické teologické fakulty UK Adéla Šatalíková a Klára Heřmánková.

Autorky podcastu Kunsthistoričky: Adéla Šatalíková (vlevo) a Klára Heřmánková, které studují dějiny křesťanského umění na KTF UK.

Někdejší spolužačky ze žižkovského gymnázia Na Pražačce spojil už před deseti lety společný zájem o umění. „Už od malička jsem si hodně kreslila, na gymnáziu začala fotit, a umění obecně mě zajímalo i z teoretického hlediska. Stojím si totiž za tím, že umělec s teoretickou průpravou může být lepší, když má z čeho vycházet a na co navazovat,“ tvrdí Adéla Šatalíková.

Jedna epizoda o tom, kam jít studovat umění

S Klárou Heřmánkovou se tedy obě rozhodly po gymnáziu studovat umění a jejich volba padla na Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy. „Doporučila nám ji vyučující našeho semináře na gymnáziu s tím, že je zde menší a přátelské prostředí. Tak jsme se rozhodly jít sem a líbí se nám tu,“ vypráví Klára. Ostatně obě slečny možnostem studia umění v ČR věnovaly celý jeden díl jejich podcastů, a ten zaznamenal velký ohlas.

Prozatím Kunsthistoričky vyprodukovaly dvacet epizod, ve kterých se věnují aktuálním výstavám. První díl vznikl v prosinci loňského roku a postupně si získávají další nové posluchače. „Máme radost z každého, ale naším cílem nejsou ani tak zvýšené počty sledujících, jako reakce, které díly vzbuzují. A také je pro nás důležité získávat nové kontakty pro témata dalších dílů,“ přiznává Klára. 

A proč se vlastně rozhodly rozjet vlastní podcast? „Měly jsme pocit, že v oboru umění, který studujeme, se až příliš zastarale komunikuje. Přitom existuje řada zábavných způsobů, jak své zkušenosti lépe předat. Tak jsme si říkaly, že by bylo příhodné využít moderní postupy, a že by forma podcastů byla vhodný způsob,“ vysvětluje Adéla, která už měla zkušenosti se střiháním podcastů pro neziskový projekt Loono. „Primárně necílíme na odbornou veřejnost ale připadá nám dobré jednoduchým a srozumitelným způsobem i ty odbornější a celistvé informace předat i lidem, kteří se v tom třeba tolik nevyznají,“ dodává.

Natočeno v Kampusu Hybernská

První podcast o výstavě ve Veletržním paláci vznikl ještě ve studiu, které si studentky pronajaly z vlastních prostředků. „Zjistily jsme ale, že pokud chceme točit každý týden, bude nás to stát docela dost peněz, a že si nejsme jisté, zda to zvládneme udržet. Tak jsme hledaly další cesty a vzpomněly si, že doktorka Vymazalová na jedné přednášce zmínila, že univerzita disponuje podcastovým studiem. Od té doby natáčíme v Kampusu Hybernská a jsme za to hrozně vděčné,“ děkuje Adéla.

Inspiraci čerpaly i z jiných podcastů, za kterými stojí profesionálové. „Třeba od Českého rozhlasu nebo Rádia Wawe, které jsou kvalitně zpracovány. Také jsme to chtěli dynamicky stříhat, tak, jak to dělá například Vinohradská 12, občas přidat nějaký zvukový efekt, mít znělku, ukončení...,“ vyjmenovává Adéla. „Občas nám známí dají nějakou konstruktivní kritiku, ale hodně se hlídáme i samy, když se například během natáčení zastavíme a vrátíme se třeba o tři věty zpátky, abychom je řekly lépe,“ dodává Klára.

Nový díl vychází každý týden a výroba zabere dohromady zhruba den, den a půl. „Náš čas pro podcast je totiž různě rozkouskovaný – musíme dojít na výstavu, sepsat si své dojmy, potom je nahrát, sestříhat, a prezentovat na sociálních sítích, popisuje Klára zákulisí Kunsthistoriček. Na výstavy se proto snaží chodit co nejdříve po zahájení, protože zpravidla netrvají moc dlouho, tak aby je stihly zpropagovat.

Sympatické slečny se zajímají především o moderní a současné umění, nicméně v podcastech chtějí obsáhnout umění napříč dějinami. A ne vždy jde o pozvánky na výstavy, ale i rozhovory se zajímavými hosty. „Náš koncept je komentovat výstavy a někdy si zvát zajímavé hosty. A do toho občas vkládat různé epizody navíc, které se budou týkat například studia nebo toho, že někam vycestujeme a shrneme, co je možné v daném místě navštívit,“ nastiňuje budoucí vize Adéla. V plánu mají například cesty do Vídně nebo do Paříže, kde už byly několikrát.

„Časem bychom mohly i trochu vybočit, kdyby například některému z našich vyučujících na KTF vyšla nová kniha, tak bychom s ním rády natočily rozhovor,“ prozrazuje Klára. Ostatně obě přiznávají, že nechtějí zůstávat jen u podcastů, ale rozvíjet i další aktivity. „V Kampusu Hybernská nás například oslovili s nabídkou živé přednášky. Zatím je to pro nás ještě brzy, ale do budoucna proč ne. Až dostudujeme, rády bychom si troufly i na nějaké odbornější přednášky.“

Prozatím jsou nadšené, že mohou spolupracovat se školou, která je v jejich snaze podporuje. I proto by chtěly jeden z podcastů věnovat propagaci Katolické teologické fakulty a trochu rozptýlit předsudky, které o ní některé lidi zvenčí mohou mít. „Aby se nebáli toho slovíčka teologická a snažili se dohledat, co všechno se u nás na KTF dá studovat,“ upozorňuje Adéla.

„Umění nebo celá naše civilizace stojí na dvou pilířích, a to je antika a křesťanství, takže není vůbec od věci vědět i něco o křesťanství, které se na KTF samozřejmě vyučuje. Ovšem po vystudování máme široké možnosti uplatnění. Kromě nějaké akademické nebo vědecké činnosti můžeme pracovat v uměleckých institucích nebo galeriích, v památkovém fondu, možností je hodně…,“ říká Adéla. A Klára na závěr se smíchem doplňuje: „Jeptišky z nás opravdu nebudou.“