Jmenovala se Jarmila Potůčková, rozená Janovská, a žila v letech 1914 až 2011. Kvůli své odbojové činnosti byla zatčena gestapem, prošla koncentračním táborem Ravensbrück. Otec se jmenoval František Potůček, byl lékařem, rovněž se za svoji činnost dostal do nacistických lágrů Sachsenhausen a Flossenbürg. Oba byli přesvědčenými komunisty, kteří se po únoru 1948 podíleli na budování „světlých zítřků“... Ale do jejich osudů zasáhly politické procesy zachycené v nové knize Anatomie komunismu: Skutečný příběh jedné rodiny.
„Moji rodiče se brali v únoru 1948. Když jsem se jim v září téhož roku narodil, komunisté už v zemi třímali moc pevně v rukou,“ začíná profesor Martin Potůček neobyčejnou knihu Anatomie komunismu, v níž na 460 stranách velmi poctivě propojuje životy svých rodičů s „velkými dějinami“. Knížku vydalo Karolinum.
Maminka Jarmila byla totiž v době, kdy mu byly tři roky, komunisty v zinscenovaných procesech odsouzena za údajnou velezradu na 25 let vězení. Vyrůstal s otcem, a teprve v roce 1960 – po osmi a půl letech! – byla amnestovaná matka propuštěna... a školou povinný Martin se s ní mohl setkat.
Dobová dokumentace komunistických bezpečnostních složek k vězněné Jarmile Potůčkové-Taussigové. Repro z knihy, Karolinum
„Opustil jsem tátovu rodinu a začal žít se ženou, která byla mojí matkou, ale kterou jsem do té doby neměl v paměti uloženu jako osobu, u níž bych byl schopen si vybavit její tvář, mimiku nebo hlas. V šedesátých letech jsem se postupně vymanil z iluzí, že se dožijeme ráje na zemi. Značně k tomu přispěla skutečnost, že moje máma byla tehdejším vedením KSČ stále označována za zločince,“ vzpomíná Potůček v dosti osobním úvodu, kde popisuje i důvody, proč se chtěl stát vědcem, akademikem. Nakonec – po sametové revoluci – dosáhl na Univerzitě Karlově hodnosti profesora veřejné a sociální politiky, a je to na knize znát. Čerpá totiž nejen z archivů, odborné historické literatury, různých dobových tiskovin, rodinné korespondence či osobních vzpomínek, takže má celá kniha na 450 poznámek pod čarou.
Nejen osobní příběh, ale anatomie totalit
„Nerad bych, aby tato studie byla brána jako biografické sdělení o životě jedné rodiny. Měla by posloužit hlavně jako zpráva o tom, jak život a vztahy lidí dokázala ovlivnit nekritická víra v komunismus, ne nepodobná náboženskému vytržení,“ míní Potůček. Předmluvu do knihy, jež má tři stěžejní oddíly (rodiče, anatomie komunistické moci a vztahy ústřední trojice), napsal profesor Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu ČR a rovněž alumnus PF UK.
Rychetský pro knihu Anatomie komunismu také hlasoval v anketě Kniha roku LN 2022, když uvedl: „Příběh Jarmily Taussigové-Potůčkové, podávaný formou kombinace dochované korespondence hlavní postavy, příslušníků její rodiny i dětských vzpomínek autora, je vedle Londonova Svědectví a Tmy o polednách od Koestlera jedním z mála autentických svědectví o tom, jak lze podlehnout svůdné ideologii komunistických věrozvěstů, i o tom, jak zrůdné důsledky tato ideologie přenesená do praxe přinesla.“
Proč právě Rychetský vepsal předmluvu do takto osobní knihy? „S mojí mámou se znali ještě před listopadem 1989. Potkali se u malíře Jindřicha Hegra. Patřili ke společenství lidí oponujících tehdejšímu režimu a publikujících v samizdatu. Já jsem se s Pavlem Rychetským později setkával častěji v době, kdy byl místopředsedou Zemanovy vlády a předsedou její Legislativní rady,“ řekl pro magazín Forum Potůček.
Kniha sepsaná v době covidu
Martin Potůček nosil v hlavě myšlenku na sepsání knihy dlouho. Promýšlel koncept a také strukturu, měl plno postřehů, rozličných příběhů, které ale tvořily nepřehlednou houštinu.
„Idea (na knihu) ve mně zrála dlouhou dobu, poněvadž ten příběh mě ovlivňoval po celý život – včetně volby mé profesní orientace. Ale dlouho jsem se k tomu nedostal, měl pořád jiné starosti a agendy. Ve chvíli, kdy už jsem měl na fakultě méně práce, zejména kdy už jsem mohl předat většinu svých administrativních povinností mladším kolegům, a navíc již byly odtajněny všechny archivy potřebné pro realizaci této idey, řekl jsem si: ,Teď je ta chvíle, abych to vše promítl do knihy.´ To bylo někdy v roce 2017,“ říká v interview profesor Potůček, jenž byl několikrát poradcem premiérů i ministrů, působil též v tehdejší vládní Radě pro výzkum a vývoj a předsedal odborné komisi pro důchodovou reformu (na snímku promlouvá počátkem prosince na křtu k asi čtyřem desítkám příchozím, vedle sedí ředitel vydavatelství Petr Valo).
Práce na knížce dotahoval v době epidemie covid-19. Výhodou pro něj byla možnost pracovat online a doma se na tvůrčí práci soustředit, nevýhodou ale byla omezení návštěv v archivech. „Mírně však převažují plusy, mohl jsem se na ni koncentrovat,“ říká dnes. Kniha je výborně vyzdrojovaná. „Poklad v podobě tlustého foliantu rukopisů, dopisů a strojopisů, který pořídil můj děda v době mámina uvěznění a nazval Martínkovi o mamince, jsem objevil až někdy před třemi lety,“ doplňuje.
Bylo takové bádání hodně emotivní? Cítil pohnutí? „Takovouto práci člověk nemůže dělat bez silné motivace. Mluvíme o minulosti, někdy už hodně vzdálené, takže je třeba se na to dívat s jistým odstupem... Přesto: když vidíte některé dokumenty, které ležely stranou celá desetiletí, a najednou je máte před očima, tak se nevyhnete citové reakci. Třeba loni jsem narazil na protokoly, kterými mámina spoluvězeňkyně podávala vyšetřovatelům v roce 1952 pravidelné zprávy o jejím chování v cele... To mě nemohlo nechat chladným,“ říká Potůček. Ve svém psaní, jak připomíná, se však vždy snažil uplatňovat kritický odstup. K matce i otci je na řadě míst opravdu kritický. „Psal jsem to jako otevřený příběh, kde jsem se maximálně snažil o objektivitu. A která rodina má za sebou život, který by byl ideální,“ doplňuje Martin Potůček, profesor z FSV UK.
Kniha jako varování před autoritářskou praxí
Hodně čerpal z profesionálních historických prací, z archivů Státní bezpečnosti, generální prokuratury i ÚV KSČ, korespondence i vzpomínek některých aktérů. A dával do pořádku nesmysly, veřejně šířené o činnosti jeho mámy. Komu je vlastně kniha určena? „Měl jsem ambici oslovovat nejen historiky, ale i lidi, kteří se zajímají o minulost, a stejně jako já si kladou otázku, že i lidé, kteří byli charakterově neposkvrnění, podléhali této komunistické ideologii,“ říká profesor Potůček, jenž práci doplnil řadou fotek a faksimile (včetně otcova dopisu Klementu Gottwaldovi, jemuž psal po uvěznění Jarmily Potůčkové). Na zadní straně je sám vyfocen jako maličký kluk spolu s oběma rodiči, přičemž přiznává, že je to „jedna z mála fotek, kde se matka, otec i já tváříme docela šťastně...“
Malý Martínek s oběma rodiči: s Františkem a Jarmilou Potůčkovými. Autor ani datum pořízení snímku nejsou známy. Repro z knihy, Karolinum
Doby to nebyly snadné. Poznamenaly mnohé životy. Co obecného na těch truchlivých časech spatřuje? „Je to příběh a analýza, která se netýká jenom komunismu, ale nabízím je i jako pars pro toto, jako případovou studii o obecnějších mechanismech útlaku, které uplatňují autoritářské režimy. To byl jeden aspekt. A druhý je rozbor toho, jak ideologie, která je vždy zkreslením reality, podobně funguje v hlavách lidí jako nástroj režimu,“ doplňuje. Přemýšlí o anglickém vydání knihy, kde by ubyly jen „lokálně srozumitelné“ věci, a naopak text rozšířil o obecnější téma týkající se politických procesů ve střední Evropě.
Kniha vyšla na konci roku 2022. Proto Martin Potůček dodává: „Začátek roku byl poznamenán brutálním ruským útokem na Ukrajinu. S tím, co se dnes ve světě děje, si více uvědomujeme, že nebezpečí autokratických režimů, které třeba po jistý čas formálně a případně i neformálně fungovaly jako demokracie, je blíže, než jsme si byli ochotni připustit... Takže moje kniha vstupuje do období, kdy musíme být velmi, velmi ostražití, musíme demokracii aktivně bránit, aby se podobné zrůdné praktiky neopakovaly.“
Martin Potůček: Anatomie komunismu. Skutečný příběh jedné rodiny. Praha – Karolinum 2022, 456 stran
