Proč se lidé více obávají chemických zbraní než těch jaderných? I to je jedna z otázek, jíž se zabývá výzkumný tým Michala Smetany na Fakultě sociálních věd UK. Po ruském útoku na Ukrajinu a rozpoutané válce je takové bádání, žel, až nebývale žhavé a aktuální.
Co je jeho odborným zájmem? „Primárně nás zajímá, proč se lidé chovají a přemýšlejí tak, jak se chovají a přemýšlejí. Konkrétně se díváme na to, jak se lidé rozhodují v otázkách, které se týkají válek, bezpečnosti a používání různých typů zbraní v mezinárodních vztazích,“ vysvětloval by svůj výzkum malým dětem Michal Smetana, vedoucí Experimentální laboratoře pro výzkum mezinárodní bezpečnosti (ELISS), která vznikla v rámci v Pražského centra pro výzkum míru (Peace Research Center Prague) při Univerzitě Karlově.
„Zajímají nás lidé a jejich chování. Experimenty, které provádíme, jsou tak svým způsobem testovány na lidech,“ říká s úsměvem Smetana. Nejčastěji s kolegy používá dotazníky, ve kterých vědci modelují různé bezpečnostní situace, a účastníci výzkumů hodnotí, jak by reagovali. Pomocí analýz a statistických metod experti hledají vztahy a principy lidského chování. „V blízké budoucnosti chceme například zapojit i virtuální realitu, abychom měli větší kontrolu, že si lidé dané situace představují stejně,“ říká odborník na mezinárodní bezpečnost, jenž na výzkum a založení vlastní skupiny získal univerzitní podporu Primus.
Atomovky a dezinformace
S ohledem na únorové události, kdy putinovské Rusko tvrdě napadlo Ukrajinu, jsou nebývale „živá“ témata, jimiž se Smetanův tým zabývá. Ve výzkumech se totiž zaměřuje na tři hlavní oblasti. První otázkou jsou prostředky hromadného ničení, jako jsou jaderné, chemické a biologické zbraně, druhou otázkou autonomní zbraňové systémy – „zabijáčtí roboti“ – a třetí je otázka dezinformací a takzvané „hybridní války“, ve které se v Evropě též vede lítý boj.
„Zajímá nás proč; proč má například lidstvo averzi používat jaderné zbraně. Rámujeme různé scénáře tak, abychom skutečně našli ten klíčový faktor. Zda je to něco spojeného s morálkou, nebo to spíše souvisí s racionálním uvažováním a zhodnocením plusů a minusů, zda hraje roli pohlaví nebo politická orientace,“ vyjmenovává Smetana. A doplňuje: „Vždy se snažíme izolovat jednotlivé faktory a odpovědět na tu jednu otázku, kde pozorujeme, že se něco děje, ale nevíme, proč se to děje… A na to se snažíme přijít.“
Jedním z konkrétních úkolů, jemuž se v ELISS věnují, je zjištění, že lidé mají větší obavy z používání chemických zbraní než těch jaderných. „Zatím nevíme, proč lidé vnímají chemické zbraně jako hrozivější a vnitřně jaksi bolestivější,“ říká Smetana, který by taková téma chtěl zpracovat i knižně. Čím to tak může být? „Pracujeme s několika hypotézami. Jaderné zbraně si lidé asociují s velkými mocnostmi, kdežto chemické spíše s těmi ‚darebáckými‘ režimy a s teroristy. Chemické zbraně jsou také v představách lidí více spojeny s bezmocí a ponížením, kdy například po použití nervového plynu vnímáte, ale nejste schopni se hýbat a dusíte se v bolestech, což je bezesporu děsivé. Ale kořeny odporu mohou být klidně i jiné,“ říká vědec, jehož cílem jsou kvalitní publikace, které mají přispět k mezinárodní debatě.
V posledních letech si stále více lidí uvědomovalo, a v bezpečnostních kruzích se dlouhodobě diskutovalo, že otázka střetu mezi velmocemi z evropského kontinentu nezmizela. Nynější dění tomu dalo za pravdu. „Pro generaci lidí, jako jsem já, kteří se narodili na začátku osmdesátých let, byl dlouho největší mezinárodní hrozbou terorismus; konflikty mezi velmocemi považovali za minulost. Nyní ale s napětím sledujeme situaci na Ukrajině, kde zuří válka na evropském kontinentu... Hrozba velkých konfliktů nezmizela a musíme s ní v otázkách bezpečnosti stále počítat,“ zdůrazňuje Smetana. A dodává, že je tu i mnoho dalších témat, jež nejsou možná tolik vidět, ale z hlediska bezpečnosti jsou důležité: „Třeba otázka nových technologií, jako jsou umělá inteligence či autonomní zbraně. To jsou témata, u nichž se ještě pořádně neví, jakým způsobem mohou ovlivnit vedení konfliktů a bezpečnost, ale stejně tak vyvolávají řadu etických otázek. I proto je nutné je studovat.“
Moderní věda je týmová
Ke studiu tak komplexních věcí je zapotřebí mnoha expertiz. „Dnešní věda je specializovaná, týmová a založena na spolupracích. Základní výzkum, to je snaha odpovídat na základní dílčí otázky, které se pak společně skládají do celku našeho poznání,“ přirovnává Michal Smetana a zdůrazňuje, že věda jednotlivců, kteří vymýšleli převratné objevy, už je minulostí.
„Sociální vědy jsou nesmírně důležité a aktuální pandemie ukázala, jak nám chybí znalosti ze společenských věd – jak pracovat s lidmi, jak předvídat či motivovat chování… V přírodních vědách jsme schopni rychle reagovat, přijít s řešením, ale pak nastává situace, kdy máte lék, ovšem lidé ho nechtějí používat… Současná pandemická krize je z velké části spíše sociálním problémem než problémem přírodních věd,“ míní Smetana a zdůrazňuje prvek komunikace. Proč? „Možná si za to jako sociální vědci můžeme trochu sami; jsme uzavřeni v oborových bublinách a neumíme srozumitelně vysvětlovat, nač jsme přišli a k čemu je to dobré,“ přiznává. Zároveň ale zdůrazňuje složitost těchto věd: „Lidé by často chtěli predikce a jasné odpovědi, ovšem sociální realita je nesmírně komplexní a neuspořádaná. Snažíme se hledat vzorce, tvořit modely, ale nikdy nebudeme umět předvídat, co se s jistotou stane.“
Učí jinak, inspiroval se i ve Stanfordu
Své know-how však předává dál. „Většinu času mi zabírá výzkum, ale učím tři kurzy, což moc baví mě a snad i mé studentky a studenty. Učím jinak,“ říká Smetana, jehož hodiny jsou velice interaktivní, plné debat a cvičení. „Nepřednáším teorie klasicky, ale společně se na ně v hodinách snažíme přijít, hledáme souvislosti a kontext. V jednom kurzu třeba jedeme do Krkonoš na univerzitní chatu, kde tři dny simulujeme vyjednávání mezinárodní krize. Jako výstup z jiného předmětu vznikly podcasty, rozhovory se světovými experty, jež zpracovávají konkrétní témata a jsou k dispozici na našem YouTube kanále,“ sdílí nápady vědec-učitel.
Sám má bohaté zahraniční zkušenosti, například z Fulbrightova pobytu na Stanfordově univerzitě v USA, ale i z Německa a Švédska. „Ze zahraničí jsem si přivezl především jiné pojetí akademické kultury a práce v týmu, což pro mě bylo velmi inspirativní a snažím se to aplikovat i zde v Praze při vedení vlastní skupiny,“ otevřeně nastiňuje Michal Smetana.
PhDr. Michal Smetana, Ph. D. |
Vystudoval bezpečnostní studia a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd UK, kde již také přes deset let vyučuje. Má řadu zkušeností z USA, Německa i Švédska. Získal univerzitní podporu Primus a od letoška vede Experimentální laboratoř pro výzkum mezinárodní bezpečnosti (ELISS) v Pražském centru pro výzkum míru. |