„Tropické lesy v afrických horách jsou unikátní ve smyslu biodiverzity – hostí mnoho druhů rostlin a živočichů. Nyní jsme zjistili, že ukládají i mnohem více uhlíku, než se doposud myslelo, což zvyšuje jejich význam a nutnost ochrany, protože velmi rychle mizí,“ říká David Hořák z Přírodovědecké fakulty UK, jeden z autorů nové studie v časopise Nature.
Čeští vědci biodiverzitu kamerunských hor studují již více než patnáct let, nyní svými daty přispěli k velké mezinárodní studii afrických lesů, která vyšla v aktuálním čísle prestižního odborného časopisu Nature. „Zjistili jsme, že prostředí afrických lesů je cenné nejen pro svou unikátní biodiverzitu, ale i jako uložiště uhlíku – místní lesy obsahují 150 tun uhlíku na hektar, což je téměř dvakrát více, než se myslelo,“ říká ekolog David Hořák. To pro představu odpovídá množství emisí CO2, které se vyprodukuje při zajištění elektrické energie pro stovku domácností ročně.
Vědci zjistili, že v afrických lesích se zachytí více uhlíku než na stejné ploše v amazonském deštném pralese. „Je to dáno především tím, že v afrických lesích rostou větší stromy než v amazonských pralesech – výška a šířka stromu určuje množství biomasy a z toho lze poté dopočítat množství uloženého uhlíku. Je to poměrně zásadní zjištění, které dává africkým lesům velký význam i v souvislosti s klimatickými změnami,“ vysvětluje Hořák. Podle předchozích údajů IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change) se totiž předpokládalo, že v afrických horských lesích je uloženo pouhých 89 tun uhlíku na jeden hektar, což značně podhodnocovalo význam těchto lesů v rámci globální regulace klimatu.
Proč v Africe rostou větší stromy než v Americe vědci zatím neví a plánují další výzkumy. Prozatím spekulují o třech hlavních mechanismech: prvním vysvětlením může být to, že v Africe je méně velkoplošných disturbancí (je tam stabilnější klima, lávové proudy jsou vzácné) a stromy mají větší šanci dorůst větší velikosti, než je zničí například tropická cyklona. Druhým možným důvodem je, že v Africe žijí velcí býložravci, například pralesní sloni, kteří ožírají menší stromy, a ty větší tím pádem mají větší prostor růst. Třetí možností je jiné druhové složení lesů, zejména přítomnost jehličnanů.
Vědci doufají, že výsledky nové studie přispějí k větší ochraně rychle mizících afrických horských lesů. „Africké lesy jsou v ohrožení, ačkoliv hostí velký počet vzácných rostlinných a živočišných druhů, velmi rychle ubývají – kácí se a vypalují, aby se na nich mohlo pást a hospodařit,“ popisuje Hořák, který kamerunské lesy dlouhodobě studuje.
Ekolog David Hořák z Přírodovědecké fakulty UK. Foto: Petr Jan Juračka.
Na úbytek tropických lesů z afrických pohoří za posledních dvacet let se zaměřila i nejnovější studie. Autoři spočítali, že ubylo 0,8 milionů hektarů lesa, zejména v Demokratické republice Kongo, Ugandě a Etiopii, což vedlo k uvolnění více než 450 milionů tun CO2 zpět do atmosféry. Pokud bude pokračovat současné tempo odlesňování, zmizí do roku 2030 dalšího půl milionu hektarů těchto lesů.
Vědci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy s kolegy z Botanického ústavu Akademie věd, Jihočeské univerzity a České zemědělské univerzity dlouhodobě studují biodiverzitu kamerunských hor – vztahy mezi živočichy a rostlinami, i například geografické rozšíření druhů. „Začali jsme v kamerunských horách, protože to byla velmi málo probádaná oblast, která je unikátní svou biodiverzitou. Jedná se ale o poměrně drsné prostředí – přírodně i politicky,” říká ekolog Hořák.
Vrcholky kamerunských hor jsou unikátní přírodní laboratoře – izolované ostrovy horského lesa, jejich obyvatelé spolu nemohou komunikovat, a tím pádem tam vznikají nové druhy rostlin a živočichů. Kamerunské hory tak patří mezi takzvaná horká místa biodiverzity, které mají globální význam. „Dnes pracujeme především na Kamerunské hoře, nejvyšším vrcholu západní Afriky. Zkoumáme, jak se různé aspekty biodiverzity mění podél nadmořské výšky – chodíme po kopci tam a zpět a na vybraných místech zakládáme studijní plochy, popisujeme, jak vypadá les, jaké je druhové složení ptáků či hmyzu. Data pak dále analyzujeme, například zda souvisí struktura porostu s početností a diverzitou ptačích druhů – žije v hustším lese více ptáků či naopak?“ uvádí Hořák. V nejnovější studii mezinárodní vědecký tým například dále zjistil, že africké horské lesy mají podobnou strukturu jako ty v nížinách. To bylo překvapením, protože se předpokládalo, že díky horskému klimatu budou stromy menší, a budou tedy i zadržovat méně uhlíku.
„Kamerunské hory jsou jedinečným místem, je to opravdová Afrika. Po tolika letech výzkumů tam již máme kamarády mezi místními, což mnohé ulehčuje, ale vždy nás něco překvapí – jednou to jsou silné deště, kdy se z potůčku stávají řeky – Kamerunská hora je jedno z nejdeštivějších míst na světě, kde naprší více než 10 metrů srážek ročně (pro srovnání v Česku je to zhruba 0,6–0,8 metrů). Jindy to jsou mravenci, kteří vám v noci přijdou do tábora nebo například pralesní sloni – na jednu stranu se člověk těší, že je uvidí, ale zároveň se bojí, že na něho ‚vyskočí‘ zpoza keře,“ zapáleně líčí zážitky z terénních výzkumů David Hořák.