Problém orientalismu, postkoloniálních studií a teorií začal v akademických kruzích silně rezonovat koncem 70. let po vydání knihy Orientalismus od E. W. Saida (česky 2008). Vyrovnání se s koloniální minulostí je stále aktuální a ožehavý problém, jak můžeme vidět třeba i u našich německých sousedů v souvislosti s jejich koloniální vládou v Namibii. Tématu se věnuje podcast Steppin into Asia v jedné ze svých sérií. Připravují je Petr Jandáček a Martin Hanker s dalšími kolegy z Filozofické fakulty UK.
Stereotypy exotického Orientu viděné na klasickém obraze Zaříkávač hadů od Jean-Léona Gérôma (1879), ze sbírek The Clark Art Institute.
Orientalismus, tedy redukce mimoevropských zemí, národů, kultur i jednotlivců na určité „němé stereotypy“, jež nejsou subjektem vztahů, ale objektem naší moci a poznávání, je téma často spojované s Asií. Proto se doktorandi z Ústavu asijských studií, Katedry Blízkého východu a Katedry sinologie FF UK spolu s dalšími spolupracovníky rozhodli připravit předmět jménem Orientalismus po Saidovi, zaměřený na postkoloniální myšlení, to znamená zejména na Saida a následovníky (například Gayatri Spivak, Dipesh Chakrabarty) i na autory, kteří se Saidem polemizují (Wilhelm Halbfass a Ian Buruma) s důrazem na reflexi orientalismu a postkoloniálních teorií jak v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko, tak i v areálech a kulturách samotných.
Vznikla tak pestrá směs témat, přednášek a přístupů, u které nemohl chybět ani podcast Steppin Into Asia a spolek Orientalistický expres. Přednášky v rámci online výuky v letním semestru akademického roku 2020/2021 byly nahrávány a jsou postupně též publikovány. V podcastové sérii #orientalismus (a na YouTube) jsou momentálně dostupné čtyři přednášky (a pátá o Koreji bude též záhy k přehrání).
První z nich je Úvod do orientalismu a postkoloniálních studií od Martina Blahoty.
Ve druhé přednášce Adéla Provazníková a Vojtěch Šarše uvažovali o vztahu kolonizátora a kolonizovaného zvláště v Egyptě a v Tunisku na základě děl Shaden Tageldin a Alberta Memmiho.
V následující přednášce Marta Lopatková a Ondřej Crhák představili český pohled na Vietnam.
A čtvrtá z dosud publikovaných přednášek je – opět v podání Martina Blahoty – věnována pannacionalismu (zvláště japonskému panasiatismu) a autorům jako Eri Hotta a Okakura Kakuzō.
