Španělsky se začala učit už na gymnáziu v rodném Turnově a tomuto jazyku Jana Kepková naprosto propadla během prázdninového pobytu v Almeríi, kde v místní rodině pracovala jako au-pair. Dnes už se studentka Filozofické fakulty UK živí jako lektorka španělštiny a v minulém týdnu převzala prestižní Iberoamerickou cenu.
Můžete čtenářům představit práci, za kterou jste získala Iberoamerickou cenu?
Má práce se věnuje sbírce Gotán od argentinského básníka Juana Gelmana a poezii Jiřího Wolkera. V rámci promyšlené intertextuální hry totiž Gelman Wolkerovi věnoval jednu ze svých básní. Práce se proto snaží ukázat, že i přes časovou a kulturní vzdálenost má poezie těchto dvou básníků mnoho společného.
Oba měli odvahu bojovat za své ideály a upozorňovat na problémy tehdejší společnosti, jež byly do té doby prakticky tabu. Přitom je však jejich poezie plná něhy, lásky i optimismu. Svým jazykem i pohledem na svět se přiblížili obyčejnému člověku.
Když zmiňujete „intertextuální hru“ – co přesně to v podání Juana Gelmana znamenalo?
Dobrá otázka (usmívá se). Gelman v mnoha básních přímo či nepřímo odkazuje na básníky, zpěváky, revolucionáře či politiky. Často například zmiňuje jméno Carlose Gardela, přebírá části jeho nejslavnějších písní a nepatrně je obměňuje. Díky tomu může s jinými autory konverzovat“.
Jiřímu Wolkerovi věnoval báseň La vez que vi a Jiri Wolker („Tenkrát, když jsem uviděl Jiřího Wolkera“). Myslím si, že Gelman báseň napsal poté, co se blíže seznámil s Wolkerovou tvorbou i jeho životním příběhem. V básni Gelman mluví o rozvíjející se květině, která zpoza okna sleduje nespravedlnost světa a bídu lidí. Tím, co vidí, květina velmi trpí a chce s tím něco udělat. Nakonec se květina promění v Jiřího Wolkera - v bojovníka, který místo meče tasí své srdce a dá hlas chudým a nevyslyšeným.
To je vskutku poetické a hodné velkých básníků. Kdy a proč vás oslnila právě španělština?
Španělštinu jsem si vybrala jako druhý cizí jazyk už na osmiletém gymnáziu v Turnově. Moc se mi líbila a bavila mě. Že bych ji ale mohla studovat i na vysoké škole mě napadlo až poté, co jsem o prázdninách před maturitním ročníkem odjela na měsíc do Španělska jako au-pair. Vybrala si mě skvělá rodina v Almeríi, která mne neustále brala někam za kulturou a ukázala mi, jaký je opravdový život ve Španělsku. Byla jsem naprosto okouzlená jejich způsobem života, kulturou, kuchyní i jazykem samotným.
Do Španělska jste pak na delší dobu vyjela i v rámci Erasmu během studia na olomoucké univerzitě.
Ke studiu jazyka neodmyslitelně patří i pobyt v zahraničí. Chtěla jsem vycestovat na celý akademický rok a nechtěla jsem nikam, kde je po celý rok moc velké teplo. Takže jsem si vybrala Santiago de Compostela, které je z tohoto hlediska perfektní, protože Galicie je jedním z nejdeštivějších regionů planety. Je to tak trochu jiné Španělsko.
Santiago de Compostela má člověk spjaté s proslulou křesťanskou poutí. Co byste turistům ještě doporučila?
Doporučila bych nebrat Santiago jenom jako poutní cíl a udělat si pár dní čas na jeho prozkoumání. Je zde obrovské přírodní, historické i kulturní bohatství, a pokud si projdete jen katedrálu a nejslavnější turistické ulice v centru, unikne vám to pravé kouzlo Santiaga a spousta skvělých zážitků.
Byla jste celý Erasmus v Galicii, nebo byl čas se podívat i jinam po Španělsku?
Podívala jsem se i do Asturias a Andalusie. A ještě jsem vlastně procestovala i velký kus Portugalska. Líbilo se mi všude, Španělsko je obrovské a neuvěřitelně rozmanité. Každé místo má svoje kouzlo.
A určitě byste o nich dokázala barvitě vyprávět, máte přece zkušenosti jako turistická průvodkyně.
To je pravda (směje se). Z domu to mám pěšky jen kousíček na zámek Hrubý Rohozec, a protože mě baví historie a práce s lidmi, tak jsem se kdysi zeptala, jestli nepotřebují výpomoc na léto. Pomáhala jsem tam nakonec několik let, také na hradě Valdštejn. Teď už neprovázím; občas jen příležitostně vypomůžu třeba na kostýmovaných akcích. Ale na Rohozec a Valdštejn se i tak každé léto vracím. Moc ráda navštěvuji hrady a zámky... a v Českém ráji jich je spousta.
Jak je to mimochodem s hrady a zámky ve Španělsku, je jich tam také přístupných taková spousta jako u nás?
Klasických zámků byste ve Španělsku moc nenašel. Mají tam spíše vily, kláštery, paláce nebo různá opevnění. Většina z nich bývá veřejnosti přístupná. A Španělé je rádi navštěvují, i když české ježdění po hradech a zámcích je hodně specifické.
Vaše průvodcovská kariéra tedy momentálně leží ladem, nicméně jste studovala žurnalistiku - jak to vypadá s kariérou novinářky?
Ta myslím nikdy pořádně ani nezačala (směje se). Sice jsem dříve ráda psala, ale když jsem to pak musela dělat ve škole jako „úkoly“, už mě to tolik nebavilo. Třeba se k tomu ale jednoho dne ráda vrátím.
Prošla jste ale přece i praxí v redakcích - o čem jste psala?
To je pravda, moc ráda vzpomínám na praxi v Jabloneckém deníku. Měla jsem skvělou šéfredaktorku, která mě nechala vybírat si témata, jaká mě opravdu bavila. Psala jsem o motýlích loukách nebo třeba opravě starých parních lokomotiv. To byla paráda! Mám ráda rozmanitou práci a baví mě nové výzvy. Určitě bych ale nejradši psala o kultuře a různých zajímavostech.
A co vás nejvíc zaměstnává v současnosti?
Aktuálně se připravuji na státnice a sbírám podklady pro diplomovou práci, která bude taky o Gelmanovi, a jeho pozdější tvorbě. K tomu ještě pracuji jako soukromá lektorka španělštiny.
| Bc. Jana Kepková |
| Vystudovala španělskou filologii a žurnalistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci, nyní je ve třetím ročníku hispanistiky na Filozofické fakultě UK. Ve volném čase pracovala jako turistická průvodkyně, prošla si praxí jako novinářka v Jabloneckém deníku a periodiku Naše Pojizeří. V současnosti se kromě studia věnuje také výuce španělštiny jako soukromá lektorka. |
