Okusit mediální studia v dánském Aarhusu, geopolitická studia na Tchaj-wanu, historii a filologii v Řezně, ekonomii ve Štrasburku anebo filozofii v Toulouse. Navzdory omezením v době koronavirové se rozvíjejí takzvaně mezinárodní studijní programy (MSP), které jsou jednou z nejrychleji rostoucích oblastí vzdělávání na Univerzitě Karlově. „Jedním z důvodů je zájem mezi studenty, kteří během studia navštíví dvě či více vysokých škol z různých zemí, mnohdy i mimo evropský prostor,“ říká Radka Wildová, prorektorka UK pro koncepci a kvalitu vzdělávací činnosti.
Univerzita v portugalské Coimbře patří k nestarším v Evropě. Její jméno nese i uskupení Coimbra Group. jehož součástí je také Univerzita Karlova.
„Narozdíl od běžných výměnných pobytů známých díky Erasmus+ obdrží v případě společných studijních programů studenti po absolvování společný diplom udílený všemi vysokými školami, jež student navštívil, případně samostatný diplom od každé zvlášť,“ dodává prorektorka Wildová. Zapojení studenti totiž nejezdí na stáže, ale stávají se plnohodnotnými studenty všech vybraných institucí a mají tak jedinečnou možnost získat osobní zkušenosti s životem a studiem v často velmi odlišných prostředích.
Druhým důvodem, který stojí za nárůstem popularity, je dobrá zkušenost spolupracujících institucí. Dochází totiž nejen k výměnám studentů, ale i akademiků a další navazující spolupráci v oblastech vzdělávání, vědy a výzkumu. Ty nejúspěšnější mezinárodní programy jsou navíc podpořené granty Evropské komise (jako Erasmus Mundus, Horizon 2020), jež umožňují studentům pokrýt část nákladů spojených s náročným studiem a školám přinášejí peníze nutné k uskutečnění a podpoře studijních programů na celosvětové bázi.
Univerzitní knihovna v belgické Lovani.
Karlovka v popředí
Univerzita Karlova patří v tomto ohledu jednoznačně k nejúspěšnějším v Česku. Celkově se nyní podílí na osmnácti takových studijních programech (tři doktorské, tucet navazujících magisterských a tři bakalářské), přičemž polovina z nich uspěla v grantových soutěžích Evropské komise, což dokládá i vysokou úroveň kvality vzdělávání na fakultách UK.
„Počet těchto studijních programů na UK každým rokem narůstá, aktuálně je v jednání příprava několika dalších. Mezinárodní studijní programy jsou také klíčovým nástrojem spolupráce v rámci různých univerzitních aliancí, zejména aliance 4EU+,“ dodává Wildová.
Agendě byla věnována soustavná podpora na příslušném odboru rektorátu. Vznikl nový web, metodika či vzorové smlouvy; odbor pomáhá fakultám v komunikaci s partnery v cizině. Studium, které probíhá zčásti na UK a částečně i v Kanadě, Brazílii, Japonsku či na Tchaj-wanu, s sebou v době globální pandemické krize nese zvýšené nároky na vývoj nových způsobů výuky i spolupráce, zejména v oblasti distančního vzdělávání.
„Univerzita Karlova nové metody intenzivně diskutuje s partnery v rámci aliance 4EU+, s nimiž řadu společných programů chystá. Tyto inovace tak umožní více možností online výuky a zkoušení, ale i nové formáty sdílení nabídky kurzů napříč partnerskými školami, zahrnující třeba i aktuálně diskutované micro-credentials – jednotlivé kurzy či jejich moduly,“ plánuje za UK prorektorka Wildová.
Seznam programů a partnerů najdete na webu www.mus.cuni.cz
Univerzita Sapienza v Římě, se kterou UK uskutečňuje například mezinárodní studijní program v germanistice a slavistice.
Prorektorka UK Radka Wildová byla historicky první koordinátorkou společného mezinárodního studijního programu na UK. Jak to zpětně hodnotí?
Jednalo se o studijní program Special Education Needs s příznačnou zkratkou SEN. Naše univerzita ho tehdy realizovala spolu s britskou University of Roehampton a s Univerzitou Oslo. Zájem o studium byl obrovský; bylo určeno zájemcům z mimoevropských zemí. 
Byli jsme jako fakulta osloveni koordinující institucí, Roehamptonem, zda máme zájem se zapojit do přípravy programu v oblasti speciální pedagogiky, jež je na Pedagogické fakultě UK dlouhodobě rozvíjena, příslušná katedra byla vždy v zahraniční spolupráci velmi aktivní.
Co následovalo poté?
Povedlo se nám zpracovat kvalitní žádost, která uspěla u Evropské komise (EK). No, a tím pak začala má hlavní práce. Jakožto proděkanka pro studium jsem domlouvala s rektorátem, jak nastavit všechny legislativní procesy a dokumenty, řešili jsme například přijímací zkoušky, otázku hodnocení absolvování kurzů, společný diplom, dodatek k němu, ale též společnou akreditaci. Bylo toho hodně; nebyly zkušenosti, dnes se tomu již jen usmívám...
Po čtyřech letech jsme požádali EK o prodloužení podpory a jako jediní v oblasti speciální pedagogiky v Evropě jsme s žádostí uspěli. Program byl úspěšný mnoho let.
Nyní máte jako prorektorka na starost i tuto agendu. V čem vidíte přínosy pro UK?
Především v tom, že neexistuje lepší „transfer“ kvality v rámci mezinárodní spolupráce. Když s kolegy ze špičkových univerzit musíte vyřešit každý detail studia od společného kurikula, metod vzdělávání až po praktické otázky jako třeba logistiku přesouvání studentů napříč celou Evropou, získáte intenzivní zkušenost, jakou vám neposkytne žádný seminář ani workshop. Společný studijní program prostě znamená společné studium, společnou výuku, a tudíž i společnou kvalitu. Proto mám radost, že tyto poznatky často inspirují k inovacím i v našich domácích programech, anebo dokonce i ke vzniku úplně nových v různých jazycích.
Jaké spatřujete největší výzvy v této oblasti?
Už se udělalo mnoho práce i díky národnímu Centrálnímu rozvojovému projektu v minulém roce (Univerzita Karlova koordinovala kolektiv devatenácti českých vysokých škol k rozvoji a zajištění kvality studijních programů typu Joint degree ve spolupráci se zahraničními školami – pozn. red.).
Coby prorektorka pro kvalitu vím, že v kvalitě se dá zlepšovat neustále. Jako největší výzvu vidím možnost větší flexibility tohoto typu studia, aby studující mohli kombinovat studium na jednotlivých vysokých školách i v rámci jednoho semestru, k čemuž mohou posloužit i nové inovace v oblasti virtuální mobility.
Bude důležité i tyto mezinárodní studijní programy začlenit do aktuálně chystaného systému hodnocení programů na UK v souladu s metodami zajišťování kvality v zahraničí, což by byl třeba zase další z těch velmi důležitých „transferů“ zahraničních zkušeností: jak kvalitu sledovat, hodnotit a rozvíjet.
