I v letošním předvánočním čase Nakladatelství Karolinum představilo své knižní novinky, jen vzhledem ke karanténním opatřením odpadlo tradiční osobní setkání v Karolinu. Letošní novinky potěší milovníky historie, přírody i umění.

Po téměř čtyřech desítkách let se Nakladatelství Karolinum rozhodlo vydat znovu jedno ze zásadních děl o české secesi. Kniha Česká secese od Petra Wittlicha vyšla poprvé již v roce 1982 v Odeonu, letos vyšlo již třetí revidované vydání plné barevných reprodukcí a v atraktivnějším grafickém zpracování. „Propojení širokého záběru s detailní analýzou je pro Wittlichovo pojetí příznačné, stejně jako hluboká znalost tehdejší estetických názorů a dobových tvůrčích polemik. Autor má dar toto vše vyjádřit zajímavě a čtivě, takže čtenář má neustále dojem, že nejen objevuje nové souvislosti, ale že se přímo účastní dobrodružství, jaké nabízí příběh umění. Aktualizovaná kniha Česká secese je i po osmatřiceti letech kulturní událostí a stává se trvalým Wittlichovým uměleckohistorickým odkazem,“ napsal ke knize český kunhistorik a umělecký kritik Peter Kováč.

Další kniha Italská renesanční literatura patří mezi největší projekty Nakladatelství Karolinum. Kniha začala vznikat již před šedesáti lety, kdy na ni jako editor pracoval Václav Černý (1905–1987), profesor komparatistiky na Filozofické fakultě UK. Později se díla ujal Jiří Pelán, který projekt koncepčně dokončil, doplnil a kromě role editora přijmul i úlohu hlavního překladatele. 

Smysl lze nalézt pouze v diachronii.

Rozhovor s Jiřím Pelánem

Antologie italské renesanční literatury čtenáři předkládá ucelený a plastický obraz italské literární renesance zasahující 14.–16. století. Zahrnuje všechny žánry prózy, poezie a dramatu v polohách epických, lyrických, novelistických, moralistních, komických, milostných, stejně jako filozofických, náboženských, politických, utopických, historických a vědeckých.

Kniha profesora Bedřicha Moldana, Životní prostředí v globální perspektivě, vychází z jeho přednášek na Přírodovědecké fakultě a Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a přehledně představuje klíčové aspekty environmentální problematiky. 

Kniha popisuje environmentální regulace šedesátých let, které byly v mnohém úspěšné – v řadě zemí je dnes prostředí méně kontaminováno škodlivinami, vzduch čistší a voda v řekách méně zamořená, než tomu bylo na počátku industrializace. Základní trendy vývoje planetárního ekosystému jsou však naproti tomu stále negativní, ztrácí se biologická rozmanitost, ohroženy jsou mnohé ekosystémy, prohlubuje se klimatická krize. Přitom je stále zřejmější, že na rozdíl od opatření zaváděných v minulosti je tentokrát zapotřebí dosáhnout zásadně hlubších změn. Jsme svědky začátku dalekosáhlé společenské proměny a tato kniha přispívá k jejímu pochopení.

Kniha Ženy s kufříkem a nadějí od Mileny Lenderové popisuje stoletý vývoj profese porodní báby až k modernějšímu označení porodní asistentka. Kniha popisuje společenské vnímání a důležitost této profese, sleduje změny legislativního rámce, institucionalizaci babického vzdělání, analyzuje proměny vztahu porodních bab a církve, věnuje se i genderovým stereotypům a také vztahu porodních bab a lékařů.

Závěr knihy hledá odpověď na otázku, kdy a jakým způsobem se porodní báby začaly hlásit o svá práva, proč odmítaly označení „bába“ a usilovaly o „důstojnější“ název „porodní asistentka“.

V rámci edice Studia poetica, která poezii zkoumají nejen v rámci literární vědy, ale též v širších souvislostech s filosofií, uměním a aktuálními tendencemi v teoretickém myšlení, vychází kniha Josefa Hrdličky Poezie v Exilu.

V ní autor otevírá otázku, co je exilová poezie a zda představuje podobně významnou oblast jako milostná či přírodní lyrika. Složitý a proměnlivý fenomén exilu sleduje na příkladech literárních textů od antiky do současnosti a na pozadí historické poetiky exilu se zabývá českými básníky, kteří odešli ze své země po roce 1948 a výrazně se podíleli na literatuře psané v zahraničí. Na básních Ivana Blatného, Milady Součkové, Ivana Diviše či Petra Krále ukazuje kontinuitu i proměny západní tradice a obraznosti exilu.

Petr Wohlmuth v knize Východ proti Západu přináší unikátní pohled historické antropologie na Krymskou válku (1853–1856), který nemá paralely v českém ani světovém prostředí. Historická antropologie odmítá povrchní vlastenecká a hrdinská vyprávění o válce. Chápe válku především jako tvrdou, bezprostřední a transformující zkušenost konkrétních lidí, kteří jsou v ní nasazeni: bojují, jsou zraňováni a umírají, pracují v zázemí, ošetřují a léčí zraněné, poskytují útěchu a duchovní službu, nebo jsou s válkou spojeni jiným podobným způsobem.

Autor využívá osobních deníků a dopisů přátelům či rodině jednotlivých aktérů krymské války z ruské a britské strany, a tím poskytuje unikátní pohled na válku a válečné násilí. Autor překračuje obvyklý schematický způsob pohlížení na krymskou válku jako nábožensky motivovaný civilizační konflikt, nestaví se na žádnou stranu – analyzuje zkušenost a kulturu války i klíčové prvky „historické mytologie“ obou stran a v jejich pozadí nachází mnohem významnější kulturní traumata a konfigurace utvářející průběh konfliktu.