Romány amerického spisovatele Jacka Kerouaca se hned po svém vzniku staly kultovní záležitostí pro generaci jeho současníků i pro všechny následující včetně té dnešní. Mezi obdivovatele jeho díla patří i doc. RNDr. ThLic. Karel Sládek, Ph. D., z Katolické teologické fakulty UK. Spirituální teolog ve své publikaci Na cestě s Jackem Kerouacem poukazuje na to, že slavný spisovatel měl blízko nejen k buddhismu, ke kterému se veřejně hlásil, ale i ke křesťanství, vůči němuž se navenek vymezoval.
Dnes třiačtyřicetiletý Karel Sládek začal Kerouacovy romány číst v první polovině 90. let, tehdy ještě jako student Univerzity Karlovy. Oslovily ho stejně mocně jako generace mladých lidí před ním i po něm. „Bylo to krásné študácké období po pádu totalitního režimu, které doprovázelo hledání vlastní spirituality. Nové možnosti volně cestovat a poznávat přírodu, kulturu a náboženství lidí v cizích zemích nás fascinovalo. Cestovali jsme vlakem, stopovali po Evropě a toužili poznat sebe sama a smysl vlastního života. Četl jsem tehdy mnohé buddhistické texty a zajímal se též o křesťanskou spiritualitu. Kerouac v tom byl příhodným autorem pro inspirace,“ vzpomínal docent Sládek na své první setkání se slavným beatnikem.
O pětadvacet let později, během kterých Karel Sládek kromě cestování stihl vystudovat několik vysokých škol, se ke Kerouacovým knihám vrátil. Tentokrát už ne jako mladý člověk hledající nové cesty, ale jako odborník na spirituální teologii. Kerouacovo dílo se mu najednou zjevilo v novém světle, rozhodl se proto svůj pohled na jeho romány předat dalším čtenářům. „Snažil jsem se v jeho fikčním světě rozlišovat, kdy se jeho postavy odrážejí ode dna a tuší krásu autentické spirituality a kdy se pohybují na šikmé ploše. V tomto směru mě potěšily kladné reakce na knížku, například jeden čtenář mi napsal, že v mládí Kerouaca četl a že vlastně nevěděl, jak jeho romány z cest zpětně uchopit. Díky mým reflexím dokázal Kerouaca nově přijmout,“ podotkl Sládek, jehož publikace vyšla v loňském roce.
Ve své studii Karel Sládek předkládá čtenářům řadu příkladů, na kterých ukazuje, jak blízko měl Jack Kerouac ke křesťanství, i když navenek se vůči víře svých rodičů vymezoval a přikláněl se k buddhismu. Takové rozklíčování Kerouacovy tvorby může být pro čtenáře překvapivé, ale zároveň může ledacos vysvětlovat. „Interpretací Kerouacova života a fikčního světa jeho próz nalezneme mnoho, i velmi protichůdných. Na začátku své práce jsem stál před metodickou volbou, buď budu shrnovat, analyzovat a hodnotit přístupy jiných autorů, nebo – a to mi v tu chvíli bylo bližší – začnu jakoby na zelené louce. Přečtu si Kerouaca nezatížený názory druhých pouze skrze témata a přístupy spirituální teologie,“ vysvětlil badatel.
Na „Západ“ si Karel Sládek vlastně jen „odskočil“ od svého hlavního badatelského zájmu, jímž je ruská teologie a východokřesťanská spiritualita (podobně jako analyzoval díla Jacka Kerouaca, zabýval se dříve i romány Fjodora Michajloviče Dostojevského a dalších ruských autorů). Již při práci na „Kerouacovi“ však tušil, že se mu téma z prostředí vlastního mládí nebude chtít opustit. „Už když šel Kerouac do tisku, napadlo mě, že to bude chtít nějakou ‚dvojku‘. Mělo to být pro mě zase trochu ‚retro‘ a zároveň jsem chtěl dát teologickou odpověď na otázky blízké současné kultuře. Rozhodl jsem se proto napsat o sci-fi filmech pohledem křesťanské eschatologie. Sci-fi filmy nám předkládají vize světa, který by měl přijít. Není snad větší výzva pro teologa než tyto fikční světy zhlédnout paralelně s biblickými výpověďmi o směřování lidstva a světa,“ zdůraznil docent Sládek. Tentokrát proto věnoval pozornost takovým slavným snímkům a filmovým sériím, jako jsou Vesmírná odysea, Vetřelec, Planeta opic, Matrix, Avatar, Solaris nebo Star Trek. Jeho kniha o nich by měla vyjít letos na jaře.
