Na Jiráskově Hronově, srpnovém festivalu amatérského divadla, bude jedním z vrcholů programu Kytice, inscenace Divadelního souboru Korek. Ten vznikl před rokem a půl při Právnické fakultě UK díky iniciativě studentů Jana Holce a Václava Hodonického.
Zatímco Václav má na starosti produkci souboru, hlavním uměleckým vedoucím, režisérem i autorem divadelního zpracování Kytice je Jan. „Ze členů souboru jsem měl pocit, že jsou dost racionální v přemýšlení i v hereckém projevu. Moje koncepce Kytice měla v plánu jít právě proti tomu. Chtěl jsem, aby o divadle a svém vnějším projevu začali přemýšlet trochu jinak,“ říká Jan Holec v rozhovoru pro časopis iForum.
Jak vypadaly začátky Korku, jak jste našli zájemce o hraní v amatérském souboru po tom, co jste se rozhodli s Václavem Hodonickým založit při Právnické fakultě UK divadelní spolek?
Říkali jsme si s Václavem, že v takovém množství lidí, kteří na fakultě studují, se určitě najdou i nadšené divadelní duše. Na fakultě jsme uspořádali informační schůzku o nově vznikajícím divadelním souboru. Přišlo asi třicet lidí, kteří měli zájem zapojit se. Někdo časem skončil, někdo nový se přidal. Od začátku nám také velmi vycházelo vstříc vedení fakulty. Poskytlo nám prostory ke zkoušení. První tři, čtyři měsíce jsme pracovali spíše na tom, aby se soubor poznal, až pak jsme začali pracovat na Kytici.
Kolik má váš soubor nyní členů?
Aktuálně máme jednadvacet členů včetně technického personálu. Všichni jsou právníci kromě zvukaře, který je z České zemědělské univerzity, osvětlovače a dramaturgyně, ti jsou z Divadelní akademie múzických umění, a jednoho hostujícího politologa.
Poslední slovo v souboru máte vy?
Asi by to ani jinak nešlo. Pravidla – včetně tohoto - jsme si stanovili hned na začátku a myslím, že soubor pochopil, že se to pozitivně podepíše na výsledku naší práce.
Jak se zrodil nápad zdramatizovat Erbenovu Kytici?
To byl můj nápad. Nosil jsem v hlavě víc titulů. Čekal jsem ale, jak bude v konečné podobě vypadat soubor. O Kytici jsem věděl, že bych se jí chtěl někdy věnovat. Ze členů souboru jsem měl pocit, že jsou dost racionální v přemýšlení i v hereckém projevu. Moje koncepce Kytice měla v plánu jít právě proti tomu. Chtěl jsem, aby o divadle a svém vnějším projevu začali přemýšlet trochu jinak.
To byl trošku risk, ne?
Byl to trošku risk, ale věděl jsem, že pro herce i pro mě to bude prospěšné, i když jsem netušil, kam přesně se dostaneme. Na začátku měli z šestnácti herců jen asi tři nebo čtyři lidé předchozí divadelní zkušenost. I proto jsem záměrně zvolil stylizaci a specifický divadelní jazyk, který jim pomohl posouvat se při vytváření herecké postavy. Připravil jsem si dramatizaci a samotnou koncepci celé inscenace a až pak jsem vše předložil souboru.
Kytice je hodně oblíbené téma, vznikla už celá řada inscenací na její motivy a nakonec F. A. Brabec natočil i film. Inspiroval jste se některým z těchto zpracování?
Dramatizaci jsem žádnou neviděl, film mi také inspirací nebyl, koncepce jde jednoznačně mimo něj, naopak je dost autorská. Inspirovali jsme se lidovou slovesností, v inscenaci se také objevují pasáže ze starozákonních žalmů. Hru jsme upravovali i během zkoušení, s herci jsem se snažil jednotlivá témata probírat a společně najít shodu v tom, co vlastně chceme vyjadřovat.
Balady Kytice jsou především o ženách. Jak se vám k tomuto tématu přistupovalo jako muži?
To téma je mi nějakým způsobem vlastní. Ženské role mi připadají takové upřímnější, opravdovější. Na jevišti mě zajímají víc ženské osudy než mužské. V koncepci inscenace jsem se soustředil na základní dvě tematické roviny, jednak to bylo provinění proti přirozenému řádu věcí, za které přichází trest, a pak to byly mezilidské vztahy, především vztah matky a dítěte. Hodně jsme o tom mluvili se členy souboru, jsem rád, že do finálního zpracování vnesli i vlastní pohled.
Kdy jste Kytici poprvé uvedli před diváky?
První uvedení bylo v Divadle Na Prádle v listopadu roku 2012, tedy zhruba rok potom, co náš soubor vznikl.
Jak se váš soubor dostal až na divadelní festival Jiráskův Hronov?
Na festival jsme se probojovali přes systém postupových přehlídek amatérských souborů. V krajském kole jsme se zúčastnili přehlídky Divadelní Tříska v Žižkovském divadle Járy Cimrmana. Moc jsme nevěděli, do čeho jdeme. Do té doby jsme měli zkušenost jen s publikem, které tvořili naši přátelé nebo rodina, byli jsme proto velmi mile překvapeni hodnocením. Odtud se nám podařilo postoupit na národní přehlídku ve Volyni, kde jsme získali přímou nominaci k účasti na festival v Hronově.
Mohou vás diváci vidět i jinde než v Hronově?
V červnu jsme hráli Kytici v pražském Činoherním klubu, snažíme se domluvit i podzimní reprízu. Dostali jsme také pozvánku na dva divadelní podzimní festivaly, ale to zatím není úplně jisté.
Jak se vám hrálo v Činoherním klubu? Tato scéna má přeci jen už své jméno...
Byl to obrovský zážitek. Společně s Hronovem je to pro nás takové vyvrcholení sezóny.
Neplánujete se svým souborem zahrát Kytici i v takzvaném bazénu na Právnické fakultě UK (bazén je vžitý název centrální haly v budově fakulty)?
Mysleli jsme na to, technicky a finančně by to ale bylo hodně náročné. V hlavě nosím nějaké plány na projekt, který by byl dělaný přímo pro bazén.
Vás i Václava čekají v září státní závěrečné zkoušky, povedete soubor i po ukončení vašeho studia, nebo jej předáte někomu z fakulty?
Když jsme dávali soubor dohromady, chtěli jsme, aby se vytvořil na stálo. Teď je pro nás jeho existence určitý závazek, kterému bychom chtěli dostát. Chtěli bychom soubor postupně předat dalším studentům. Neměla by to být uzavřená skupina lidí, na podzim plánujeme další nábor. Byli bychom rádi, kdyby se do souboru zapojili i studenti z jiných fakult a třeba i z jiných vysokých škol.
Co bude po Kytici? Máte už představu o nějaké další inscenaci?
Konkrétní titul teď v hlavě nemám, těším se na to, že do souboru na podzim přijdou noví lidé a nová energie. Fáze přípravy je to, co mě baví nejvíc. Člověk musí sestavit program tak, aby postupně zase spojil soubor. Rád bych zkusil něco jiného, nyní jsme se věnovali stylizaci, tak možná teď přijde na řadu spíše realistický přístup, abychom získali další zkušenosti. Uvidíme...
Divadelní soubor Korek vznikl na podzim roku 2011 při Právnické fakultě UK. Název spolku vyplynul z historky, která se souboru udála při cestě autobusem z jejich prvního soustředění. Vezli si s sebou červené víno zazátkované korkovým špuntem, který po cestě vylétl z lahve. Víno se rozlilo do všech zavazadel, i cizích. Herci se navíc před zkouškami rozmlouvali s korkem v ústech. Korková zátka se tak stala symbolem souboru. Inscenace vybraných balad z Erbenovy Kytice (Poklad, Svatební košile, Vodník, Dceřina kletba, ve hře se objevují i fragmenty z Polednice a odkazy na další balady) spolku Korek uspěla v postupových přehlídkách amatérských divadelních souborů a byla vybrána pro divadelní festival Jiráskův Hronov. Na festivalu vystoupí Korek ve středu 7. srpna od 17.00 a od 19.45 hodin. |
