Již osm let je Centrum vizuální historie Malach zdrojem informací pro badatele, pedagogy či studenty. Nabízí přes 54 tisíc audiovizuálních nahrávek rozhovorů o délce téměř 150 tisíc hodin, pokrývajících dějiny dvacátého století v 58 zemích.
Centrum vizuální historie Malach sídlí v knihovně Matematicko-fyzikální fakulty UK na Malostranském náměstí. Jeho kořeny sahají až na samý začátek jedenadvacátého století. Vědci z pražské univerzity se v roce 2001 stali součástí mezinárodního projektu Multilingual Access to Large Spoken Archives (Malach), na jehož počátku stála nadace Stevena Spielberga Survivors of the Shoah – Visual History Foundation, která se zabývá zachycením vzpomínek lidí přeživších holocaust. Jejich úkolem bylo najít s využitím komputační lingvistiky cestu k následnému zpracování nahrávek, to ruční se zdálo nekonečným.
Zapojení odborníků z Ústavu formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty UK a Západočeské univerzity v Plzni bylo především záležitostí „dobré pověsti“ doprovázející profesionalitu a zdatnost: první umějí indexovat text, druzí ovládají audiozáznam. Dnes, kdy je proces převedení vzpomínek do textů dokončen, je systém zpřístupněn uživatelům a stal se cenným zdrojem informací.
Další zajímavou výzvou k řešení byl projekt Praha sdílená a rozdělená, k jehož realizaci Malach přizvalo Multikulturní centrum Praha, díky němuž se zájemci mohou prostřednictvím interaktivní mapy seznámit s událostmi v metropoli první poloviny dvacátého století.
Co přinesl osmý rok?
Malach navázal spolupráci s Univerzitou v Řezně, tamní studenti historie se chystají zapojit do nového programu Digital Humanities. Vzniká spolupráce s kolegy z Bratislavy, kteří připravují první realizaci projektu IWalks na Slovensku (interaktivní digitální průvodce využívající nahrávky Vojenského historického archivu a vznikající pod záštitou USC Shoah Foundation).
„Během podzimu se CVH Malach podílelo na přípravě dokumentárního filmu o takzvané druhé republice produkovaného Českou televizí Ostrava. Právě v něm budou rovněž využity materiály z archivů dostupných zde v centru,“ pokračuje ve výčtu posledních úspěchů Jiří Kocián, koordinátor CVH.
Nově byla navázána spolupráce s Pedagogickou fakultou UK při realizaci projektu NAKI Prameny Krkonoš. „Jeho náplní je vývoj systému evidence, zpracování a prezentace pramenů k historii a kultuře Krkonoš a jeho využití ve výzkumu a edukaci,“ upřesňuje Kocián.
Informace získané prostřednictvím CVH stále průběžně využívají zkušení badatelé, například Mgr. Kateřina Čapková, Ph. D., z Ústavu pro soudobé dějiny AV, Mgr. Michal Frankl, Ph. D., z Masarykova ústavu AV a PhDr. Kateřina Králová, Ph. D., z FSV UK, kteří navazují na svoji dosavadní práci se zdroji Archivu vizuální historie Nadace Shoah Univerzity Jižní Kalifornie (USC Shoah Foundation Visual History Archive) v nových výzkumných projektech.
Co je před námi?
Jakub Mlynář, první a de facto jediný zaměstnanec centra v prvních šesti letech, říká, že budoucnost CVH Malach záleží na řadě skutečností: „Především závisí na tom, jestli ještě bude jeho existence jako přístupového bodu k on-line archivu orální historie smysluplná. Je možné, že se Malach postupně promění v pracoviště jiného charakteru, například spíše zaměřené na edukativní aktivity. Nicméně doufáme, že CVH Malach na UK přetrvá dekády, ať už v jakékoli podobě.“ 
Jakub Mlynář i Jiří Kocián vidí budoucnost tohoto mezioborového, interdisciplinárního pracoviště s propojením na exaktní, společenské a humanitní vědy společensky vysoce prospěšnou: „Do CVH Malach nejčastěji přicházejí učitelé se svými středoškoláky, tedy možnými studenty UK. Jde tudíž zároveň o vhodný způsob, jak je přilákat k aktivitám na univerzitní půdě.“
K nejbližším cílům určitě patří zesílení spolupráce s dalšími univerzitními pracovišti jak na UK, tak na dalších univerzitách a ve výzkumných institucích České republiky. A to nejen u nás, ale i v zahraničí.
Je všechno tak růžové?
Stále se, až na čestné výjimky, nedaří přilákat k větší aktivitě a využívání možností CVH Malach střední školy z Prahy. „Přitom právě pro ně jsme schopni připravit vcelku bohatý program,“ prozrazuje Jiří Kocián. Podle jeho slov drtivá většina skupinových návštěv a individuálních aktivit studentů (tvorba vlastních filmových dokumentů, účast v komiksové soutěži, psaní seminárních prací) přichází z mimopražských škol, které je výrazně podporují. Je velká škoda, že u pražských škol je zájem mizivý a nabídky zůstávají bez odezvy. „Snad se to podaří do budoucna zlepšit,“ věří Mlynář s Kociánem téměř jednohlasně.
