Kočka divoká se našla. Pátrání nyní pokračuje v Doupovských horách

Někteří lidé na Janu Pospíškovou dříve pohlíželi trochu jako na snílka, který se snaží dělat předem ztracenou věc. Studentka Přírodovědecké fakulty UK se však nebála riskovat a upřela svoje úsilí na výzkum s velmi nejistým výsledkem – v české krajině se již několik let pokouší vystopovat kočku divokou, dříve běžnou šelmu, kterou dnes Češi znají jen ze zoologických zahrad. V poslední době však fotopasti umístěné na Šumavě a v Beskydech zachytily několik jedinců tohoto druhu pohybujících se ve volné přírodě. Pozornost Jany Pospíškové se nyní obrací také k Doupovským horám jako dalšímu možnému místu výskytu koček divokých.

Mezi zoology a pracovníky chráněných krajinných oblastí či národních parků je Jana Pospíšková dnes už „známá firma“, která se snaží o zdánlivě nemožné – vystopovat živočichy, jejichž výskytu ve volné přírodě toho několik posledních desítek let příliš nenasvědčovalo. Její práci začali brát vážně až poté, co Luděk Bufka a Kristina Bufková Daniszová z Národního parku Šumava objevili mezi snímky, které po celém národním parku pořizují fotopasti nalíčené především na rysy, obrázek kočky vzhledem nápadně připomínající kočku divokou. Fotografie se tak dostaly až k Janě Pospíškové.

„Provedla jsem morfometrickou analýzu, což je systém vypracovaný skotským vědcem Andrewem Kitchenerem, který na velkém statistickém vzorku klasifikoval znaky koček divokých. Vyplynulo z ní, že na snímcích je kočka divoká. Fotografie jsem také zaslala několika světovým odborníkům, kteří potvrdili, že se s největší pravděpodobností jedná o tuto šelmu,“ usmívala se Jana Pospíšková s tím, že to je první hmatatelný důkaz toho, že se kočka divoká v české krajině pohybuje.

Bohužel to však neprokazuje, že kočky divoké v české části Šumavy trvale žijí. Pravděpodobněji šlo o jedince, který se z Německa jen zatoulal kousek za hranice. „Dá se z toho vyvozovat, že se jim za hranicemi daří, že se množí a že například mladí jedinci hledají nová teritoria, protože jsou vytlačováni z těch starých,“ podotkla Jana Pospíšková a dodala, že by zlepšující se stav české krajiny mohl přivést kočky divoké zpět. Podle ní tak není třeba vypracovávat nákladné programy vypouštění v zajetí odchovaných koček do volné přírody, stačí s krajinou pracovat tak, aby se kočky z okolních zemí mohly začít vracet samy.

Kromě šumavského objevu se k Janě Pospíškové dostal také snímek z fotopastí instalovaných pracovníky Hnutí DUHA v Beskydech. Na fotografii však není živočich vidět natolik dobře, aby se dala provést morfometrická analýza a bylo možné jednoznačně určit, zda se jedná o kočku divokou, nebo běžného domácího mourka, který se zatoulal hlouběji do lesa. Jana Pospíšková však předpokládá, že i tento snímek zachytil hledanou šelmu.

Výzkum Jany Pospíškové již před třemi roky finančně podpořila Agentura ochrany přírody a krajiny ČR – díky tomu může slibná posila PřF rozmísťovat ve vytipovaných regionech nahrubo opracované dřevěné kolíky napuštěné kozlíkem lékařským, jehož pach kočky divoké velmi přitahuje. Doufá tak, že jednou najde mezi srstí zachycenou na kolících tu, která patří kočce divoké. Vzorky pak použije ke genetické analýze.

Také ve své diplomové práci, kterou postupně dokončuje, se věnuje právě těmto šelmám. „V Geografickém informačním systému zpracovávám habitatový model toho, kde by u nás mohly kočky divoké žít. Vychází mi z toho, že jednou z nejlepších lokalit pro ně jsou Doupovské hory. Chtěla bych se na tuto oblast více zaměřit,“ podotkla a doplnila, že má nyní k dispozici ještě další velmi nadějné indicie toho, že by se v této oblasti kočky divoké skutečně mohly vyskytovat. Nejprve je však musí potvrdit další výzkum.