Před pár lety zjistila tehdejší studentka medicíny na Univerzitě Karlově Hana Fořtová, že už ji nebaví nakupovat ovoce a zeleninu v plastových sáčcích na jedno použití a poohlížela se po ekologičtější variantě. Na trhu nic podobného nebylo, a tak vznikl frusack – praktický kompostovatelný sáček na opakované použití. Stejnojmenný start-up založila Hana se svou kamarádkou, medičkou Terezou Dvořákovou.
Od nápadu k výrobě a hlavně prodeji vede trnitá cesta. Terezo, jak vznikl první prototyp a jak jste vybíraly vhodný materiál?
První prototyp šila Hančina teta, látku jsme koupily v galanterii. S materiálem to mimochodem nebylo vůbec jednoduché. Chtěli jsme, aby byl kompostovatelný, pevný a prodyšný, aby se v něm ovoce nekazilo. Záleželo nám na tom, aby se frusack vyráběl v České republice, a ne třeba v Číně. Těch kritérií bylo víc a zpočátku jsme hodně narážely. Všude nám říkali, že se něco takového nedá vyrobit.
Kdy jste svůj nápad poprvé prezentovaly na veřejnosti?
Poprvé jsme značku Frusack představily na akci Prague Design Week. V té době tady podobný produkt nebyl, a tak si náš nápad získal velkou pozornost. Po akci se nám ozvalo pět potenciálních investorů. Získaly jsme také spoustu nových kontaktů. Mezi nimi tip na Matério, informační centrum pro nové materiály, kde si můžete projít vzorky různých tkanin a zjistit místo, kde se vyrábějí. Svého výrobce jsme ale nakonec našly na Googlu.
Kolik jste musely investovat do vývoje materiálu?
Prakticky nic. Měly jsme štěstí, výrobce nám vyšel vstříc a do vývoje investoval sám. České textilky jsou dnes pod velkým tlakem a inovace jim umožňují v tvrdé konkurenci uspět.
Obě jste začaly podnikat ještě jako studentky medicíny. Jak se vám podařilo tak rychle zorientovat v té spoustě dovedností, které začínající podnikatel musí mít?
I když se to možná nezdá, znalosti a dovednosti získané při studiu medicíny uplatníte i v podnikání. Jinak ale spoustu věcí objevujete postupně, někdy metodou pokus–omyl. Pořád se učíme. Na Univerzitě Karlově funguje Centrum pro přenos poznatků a technologií, které poskytuje poradenství a pořádá kurz managementu inovací. Podle materiálů z tohoto kurzu jsme sestavovaly první business plán. Investor nám poskytl zázemí a zajistil konzultace v oblasti práva nebo účetnictví.
Z vašeho vyprávění to zní, jako byste měly ohromné štěstí a těžkosti se vám vyhýbaly. Byl nějaký moment, kdy jste to chtěly vzdát?
Pár krizí jsme musely překonat. Na začátku nebylo vůbec jasné, jestli budeme mít co prodávat, protože nám všude říkali, že se tkanina, jakou chceme, nedá vyrobit. Když nám to potvrdili i na jedné vysoké škole na Slovensku, nebylo to příjemné. První frusacky jsme prodávaly na Hithitu a zájem předčil očekávání, takže jsme některé výrobky před Vánocemi došívaly doslova na koleni. Jako u všech inovací jsme i my musely testovat první výrobky v podstatě na zákaznících.
Jací vlastně jsou? Bývají přísní, nebo vám spíš fandí?
Určitě je tu skupina lidí, kterým záleží na životním prostředí a zároveň chtějí podpořit českou firmu. Dokážou nám ledacos prominout. Někteří se zajímají o nejrůznější detaily, například z čeho je sáček vyroben a jak dlouho trvá, než se rozloží.
Jak důležitý byl pro vás design?
Pro některé zákazníky je design stejně důležitý jako funkčnost. Chtěly jsme moderním designem motivovat, proto jsme se vyhnuly klasickým „maskáčovým“ barvám, které jsou s eko výrobky spojeny. Novější sady už jsou v bílé barvě s barevnými stahovacími šňůrkami. Větší poptávka si žádá jiný materiál, protože původní tkanina byla velmi náročná na výrobu.
Chystáte se expandovat do zahraničí?
Stále se snažíme rozšiřovat distribuci. Dávalo by nám smysl, kdyby se dal frusack koupit běžně v supermarketu, protože tam je nejpřirozenější poptávka. Ze zahraničních trhů je pro nás prioritou Německo. Nežijeme ale jenom podnikáním. Jsme součástí vědeckého projektu Glopolis a připomínkujeme připravované zákony týkající se zacházení s odpady. Chodíme také do škol a mluvíme se studenty o udržitelnosti a ekologii.
