Po událostech 11. září 2001 Českou republiku zaplavila doslova „Huntingtonmánie“, když trochu se zpožděním vyšel v českém překladu tehdy už světový bestseller Střet civilizací známého amerického politologa Samuela P. Huntingtona. Doktorand věnující se studiu historické sociologie na Fakultě humanitních studií UK Mgr. Jaroslav Mrázek však prostřednictvím publikace Svět očima Samuela P. Huntingtona, která nyní vyšla v Nakladatelství Karolinum, upozorňuje, že za touto osobností se skrývá daleko více témat, jimž stojí za to věnovat pozornost. „Moje monografie by měla posloužit jako takový úvod do rozmanitého a inspirativního Huntingtonova světa, který není ani zdaleka pouze a jen místem ‚střetávání civilizací‘,“ říká v rozhovoru pro časopis iForum.
Co bylo vaším hlavním záměrem při psaní této publikace?
Primární ambicí monografie, která vychází do značné míry z mojí magisterské diplomové práce, bylo poukázat na přínos již zesnulého amerického politologa Samuela P. Huntingtona historické sociologii. Proto jsem se rozhodl analyzovat relevantní část poměrně rozsáhlého Huntingtonova díla historicko-sociologickou optikou a vybrané koncepty detailněji rozebrat, přiblížit a zasadit do kontextu. Vzhledem k tomu, že historická sociologie se tradičně zaměřuje především na problematiku dlouhodobých historických a společenských procesů, v případě Huntingtona jsem zvolil několik tematických okruhů, které jsou alespoň částečně blízké historické sociologii. Důraz jsem kladl na témata, jako jsou vývoj vojensko-civilních vztahů v americké poválečné společnosti, problematika modernizace, teorie demokratizace, proměny mezinárodního řádu po rozpadu studenoválečné bipolarity či eroze americké identity. Je třeba říci, že Huntington byl sice v prvé řadě politolog, ale nikdy mu nečinilo problém orientovat se na poli historie, sociologie, ekonomie či politické filozofie. Moje monografie by tedy měla posloužit jako takový úvod do rozmanitého a inspirativního Huntingtonova světa, který není ani zdaleka pouze a jen místem „střetávání civilizací“.
Samuel P. Huntington je alespoň v našem středoevropském prostředí dost známou a populární (ať už v pozitivním, či negativním slova smyslu) osobností. Předpokládala bych, že o něm byly napsány už celé stohy prací, nebo se pletu?
Překvapivě tomu tak není. Dokonce ani ve Spojených státech amerických, kde platil za jednoho z nejuznávanějších intelektuálů a akademiků posledních padesáti let, o něm dosud nevyšla žádná publikace mapující jeho pozoruhodné dílo. Z mého pohledu je to o to více zarážející, že se jedná o dlouholetého ředitele Institutu strategických studií na Harvardově univerzitě, který určitým způsobem ovlivnil celou řadu tehdy ještě mladých myslitelů. Vždyť mezi jeho žáky patřili například politický filozof Francis Fukuyama nebo komentátor a politolog Fareed Zakaria.
V českém prostředí je situace poněkud složitější, protože drtivá většina čtenářské obce si Huntingtona spojuje pouze s kontroverzním bestsellerem Střet civilizací, který se stal v České republice „opožděným hitem“ až po tragických událostech 11. září 2001, eventuálně se studií Kam kráčíš, Ameriko?, v níž „postarší patriot“ Huntington bránil americkou identitu před „hordami mexických přistěhovalců“. Tyto dvě poslední práce bývají mnohdy chápány jako reprezentativní vzorek jeho uvažování o světě, což je do jisté míry zavádějící a nešťastné zjednodušení. Navíc nelze ignorovat fakt, že jeho nejslavnější teze o střetu civilizací bývá opětovně překrucována a dezinterpretována. Naneštěstí se pak často ignoruje, že skrze teorii o střetu civilizací Huntington (ruku v ruce s jinými badateli) srozumitelně zpochybnil nejen vyhlídky Západu na celoplanetární rozšíření liberální demokracie západního střihu, ale rovněž vyvrátil chybné přesvědčení, že ekonomická globalizace nutně vyústí v kulturní unifikaci světa. V tomto smyslu jsem považoval za nutné některé skutečnosti zdůraznit a uvést na správnou míru. Badatelský odkaz Samuela P. Huntingtona však dalece překračuje médii zpopularizovaný střet civilizací, což doufám alespoň zčásti poodhalí moje monografie.
Jak těžké bylo zpracovávat monografii o této složité osobnosti?
To, že byl Huntington složitou osobností, dokazuje i šíře jeho zájmu, protože témat, kterým se v průběhu kariéry věnoval, bylo obrovské množství. Já jsem si rozhodně nečinil ambici postihnout ve svém textu jeho kompletní odkaz, tudíž jsem musel jeho dílo do určité míry zredukovat. A to nikdy není jednoduché. Ostatně rád bych se k Huntingtonovi někdy v budoucnu ještě jednou vrátil a záměrně opomenuté (ale nikoliv nezajímavé) koncepty odpovídajícím způsobem zpracoval v kompletní intelektuální biografii, kterou by si dle mého názoru zasloužil.
Učinil jste během podrobného studia Huntingtonovy práce nějaký svůj vlastní objev, myslím tím, zda jste si v jeho práci našel něco, čeho jste si třeba dříve nevšímal, nebo vás neoslovovalo…
Neřekl bych, že neoslovovalo, ale kupříkladu jsem nedokázal adekvátně docenit jeho přínos teorii modernizace, která je mimochodem jedním ze základních a klíčových tematických okruhů historicko-sociologického bádání. Huntingtona toto nadmíru zajímavé téma provázelo prakticky celou akademickou kariéru a například jeho studie Political Order in Changing Societies z konce šedesátých let, v níž se zabývá rozdílným tempem rozvoje jednotlivých dimenzí modernizačního procesu, představuje i dnes relevantní nástroj k analýze světového dění. Vždyť právě problematika nerovnoměrnosti raných fází modernizace může skvěle posloužit k analýze nestability a konfliktnosti blízkovýchodního regionu.
Čím vás osobně oslovuje Samuel P. Huntington?
Osobně si na Huntingtonovi cením hned několika věcí. Jednak mi vždy imponoval jeho vytříbený smysl pro realitu, který mu opakovaně umožňoval vystihnout palčivé problémy světové i americké společnosti. Zadruhé mě oslovil jeho interdisciplinární přístup, díky němuž dokázal zasazovat zkoumané fenomény do širšího historického a společenského rámce. A nakonec oceňuji, že se nebál pokusů o tvorbu „velkých teorií a komparací“, což ukázal třeba ve Střetu civilizací, případně ve vlivné tranzitologické studii Třetí vlna: Demokratizace na sklonku 20. století. Na druhou stranu Huntingtona netřeba glorifikovat. V některých případech se prostě mýlil, jindy zase nedokázal adekvátně obohatit společensko-vědní tradice, na něž se odvolával. I přesto si myslím, že i dnes se jej vyplatí číst, minimálně jako zdroj inspirace. Doporučit můžu obzvláště jeho příspěvky ke kritice první vlny teorií modernizace a k teoriím demokratizace.
