Zlomenin měl tolik, že už si dnes ve svých čtyřiadvaceti letech ani na jejich přesný počet nevzpomene. Přesto snowboardcrossař a student Fakulty tělesné výchovy a sportu UK Emil Novák říká, že se na závodech nebojí a ani před svou první olympiádou nervozitu necítí. Do startovacího boxu na Zimních olympijských hrách v Soči se postaví 17. února.
Už víte, jak strávíte poslední dny před hrami?
Pojedeme s reprezentací trénovat do Rakouska na ledovec, kde by měla být připravená snowboardcrossová trať. Do Soči odlétáme 6. února, těsně před odletem chceme ještě v České republice trénovat starty. Skicrossař Tomáš Kraus má přímo olympijský startovací box. Domluvili jsme se s ním, že si ho půjčíme a vyjedeme s ním někam, kde bude v České republice alespoň trochu sněhu, abychom trénovali techniku startu. Na trati v Soči jsme jezdili už minulý rok, na olympiádě by měla být podobná, takže už tak trošku víme, jak to bude vypadat.
V Soči budete mít tedy před samotným závodem zhruba deset dní „volna“, jak s nimi naložíte?
Přesný program zatím nevím. Půjdeme nejspíš na slavnostní zahájení her. Jinak se máme v plánu především důkladně rozjezdit a testovat snowboardy. Protože jich máme víc, budeme vybírat v místních podmínkách ten nejrychlejší. Máme mít dva dny tréninku v trati, pak dva dny volna, 16. února budou závodit ženy a den nato my. Ono to uteče rychle.
Sportovci říkají, že olympiáda je dost odlišná od jiných mítinků. Na hry s vámi jedou zkušení závodníci, kteří byli i na minulých hrách, sbíral jste od nich nějaké zkušenosti?
Ani ne, nějak moc jsme se o tom nebavili. Všichni říkají, že to je stejné jako na jiných závodech, jenom se o tom víc mluví. Trať je podobná těm, které jsou na Světovém poháru. Oproti Světovému poháru je to ale jednodušší, protože startuje méně závodníků. Na závodě bude jenom čtyřicet sportovců, normálně jezdí tak okolo sedmdesáti.
Cítíte nervozitu před svými prvními olympijskými hrami?
Ani ne, možná ji budu cítit až pak při samotném závodu.
S jakým cílem míříte do Soči?
Spokojený bych byl, kdybych jednou postoupil z rozjížďky a umístil se do 24. místa. To by se mi líbilo. Kdybych se vešel do dvanáctky, už se to dá považovat za úspěch. Na olympiádě se ale může stát cokoliv. Závodníci můžou třeba popadat…
Když mluvíte o padání, právě pád při závodu Světového poháru vyřadil z olympijské soutěže vašeho reprezentačního kolegu a staršího spolužáka z fakulty Michala Novotného. Ohrozila vaše zdraví nějaká nebezpečná kolize při snowboardcrossu?
Já jsem byl zraněný mnohokrát, ale spíš z kola. Běžných zlomenin jsem měl několik. Asi osmkrát jsem měl zlomenou ruku, třikrát nohu, poraněná kolena. Teď bych správně ani neměl jezdit. Mám poraněné obě kyčle. Kvůli olympiádě překonávám bolest, po hrách mě ale asi bude čekat jejich operace.
Lékaři z vás musejí mít radost…
Starají se o mě přímo lékaři Českého olympijského výboru. Mají pochopení…
Takže když nejste na snowboardu, jezdíte na kole?
Na kole jezdím skutečně hodně. Jen tak pro zábavu jsem vyzkoušel, co se dalo. Nejdřív jsem zkoušel fourcross, což je obdoba snowboardcrossu, akorát na kole, v poslední době jsem na kole zkoušel také slopestyle.
Řada českých snowboardcrossařů studuje nebo studovala na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK. Využíváte při studiu pomoci a zkušeností svých starších spolužáků?
Určitě ano, i trenér Marek Jelínek vystudoval FTVS UK. Problémy mám ale s časem, teď budu muset přerušit studium, abych měl klid zvlášť na studium a zvlášť na ježdění. Dohromady to moc nejde. Hlavně poslední rok před olympiádou, kdy jsem se snažil hodně trénovat, to bylo velmi náročné.
Vzpomenete si na nějaký moment vaší sportovní kariéry, který byl pro vás výjimečný, důležitý nebo na něj rád vzpomínáte?
To bylo teď, když jsem se dozvěděl, že splňuji nominační kritéria na olympiádu. Byl to takový můj cíl. Teď, když jsem zjistil, že jsem ho dosáhl, tak je to super pocit!
