Darja Poliščuk studuje švédštinu na Filozofické fakultě UK a na sever se v rámci programu Erasmus vydala hned dvakrát – do Kodaně a do Stockholmu.
Tma se dá v zimě vydržet, jaro stojí za to
Chtěla jsem se naučit jazyk, a tak jsem logicky zamířila do Skandinávie. Pokud se tam také chystáte, odjeďte v zimě. Po příjezdu je to sice trochu šok – zima a tma, ale pak už to bude jen a jen lepší. I když zrovna v Kodani se nějakých mrazů bát nemusíte, jedna věc je jistá. Jakmile se na jaře oteplí, život se přesune ven. Každý si chce užít sluníčka do zásoby. V Kodani je navíc spousta parků a stačí jen pár kroků a jste u moře. To mě bavilo asi nejvíc.
V severské metropoli je nejjednodušším a nejlevnějším způsobem přepravy jízda na kole. Mezi cyklisty najdete studenty, důchodce, vysokoškolské pedagogy, maminky na mateřské s dětmi v košíku i byznysmeny v kravatě. Koupila jsem kolo z druhé ruky, ale na konci pobytu jsem ho nestihla prodat, takže to musela zařídit kamarádka. Ano, i kamarády jsem si tady našla. Dánové nejsou zrovna extroverti, ale seznámila jsem se díky různým kulturním akcím a aktivitám mimo školu. Chodila jsem třeba tančit.
Dánštinu jsem mohla procvičovat taky při společném vaření na koleji. Jednou týdně jeden z nás uvařil ve sdílené kuchyňce pro ostatní, co měli pokoje na stejné chodbě. Bylo to celkem milé, protože jinak jsme se dost míjeli. Bydlela jsem kousek od školy a měla jsem k dispozici studio s vlastní kuchyňkou a koupelnou, takže nájem byl šílený. A jsme u toho. Ve Skandinávii není zrovna nejlevněji.
Kde se dá ušetřit
V Dánsku začala jedna z prvních iniciativ proti plýtvání potravinami a sdílení jídla je tam dost populární. Chodila jsem ráda do komunitní kuchyně, kde vaří dobrovolníci a za rozumný příspěvek se tam dá pořídit dobré vegetariánské jídlo. Ve středu a sobotu se zase velké obchodní řetězce zbavují potravin, kterým brzy končí záruční lhůta, hlavně ovoce, zeleniny nebo chleba.
Pokud budete mít zájem, v Kodani je spousta kulturních akcí. Každý si najde, co ho baví. A pro studenty je spousta akcí i zadarmo, nebo se slevou. Po příjezdu jsem využila sítě Erasmus Student Network a chodila na různé akce do Studentského domu. Každá škola má svůj bar nebo kavárnu. Přijít tam může kdokoli, ale jako student budete mít slevu. O cestování jsem už mluvila. Kodaň je čistá a bezpečná, dá se tam chodit v pohodě pěšky a na větší vzdálenosti se dopravit na kole.
Skupinové projekty a zkoušky doma
I když jsem měla ve škole jen tři předměty, kredity nebyly zadarmo. Systém studia se od toho na UK dost liší. Během semestru jsme pracovali na různých projektech ve skupinkách. Pracovat jsme museli průběžně a v hodinách potom hodně diskutovali. Ale pozor, Seveřani se snaží vyhýbat jakýmkoli třecím plochám, takže se vždycky snaží dospět ve skupině k dohodě – ideálně ještě předtím, než se začne veřejně diskutovat.
Zkoušky jsme dělali doma online. Měli jsme na to třeba pět dní a za tu dobu jsme museli vyřešit všechny úkoly. Z toho je zřejmé, že nešlo ani tolik o to, naučit se něco nazpaměť, ale spíš látku pochopit, umět vyřešit nějaký úkol, interpretovat text, obhájit si svůj názor nebo řešení. Bylo na každém, jak s přiděleným časem naložím. Já jsem se ho snažila využít do poslední minuty. Poté následovala ústní prezentace. Víc než složené zkoušky mě ale těší, že jsem se naučila rozumět mluvené dánštině. Kdo to nikdy nezkusil, ten to nepochopí. Je to fakt dřina.
Z Dánska jsem se vrátila nadšená, bohatší o pár kamarádů a spoustu zážitků, které se do tohohle článku ani nevejdou. Pokud bych měla příležitost, klidně bych se na pár měsíců do Kodaně zase někdy odstěhovala. Tak to zkuste taky.
