Dá se s ním platit, není ale oficiální měnou žádného státu. Vytvořil ho člověk, o němž se nic neví, přesto mu lidé důvěřují. Bitcoin v sobě skrývá velký potenciál, ale i jistá nebezpečí, popisuje v rozhovoru pro iForum PhDr. Ing. Jiří Skuhrovec z Institutu ekonomických studií FSV UK.
Na jakém principu bitcoin funguje a jak je možné, že vznikla měna, která není svázána s žádným státem?
Bitcoin je tzv. kryptografická měna – jejím jádrem je silný šifrovací algoritmus. Člověk si ji může zjednodušeně představit tak, že podobně jako historické měny v sobě obsahovaly zlato, jeden každý bitcoin má v sobě schováno heslo. Kdo to heslo zná, je jeho majitelem. Při každé transakci se heslo změní, navíc transakce musí být posvěcena celosvětovou výpočetní sítí. Díky tomu je bitcoin velmi robustně chráněn proti padělání či podobným neduhům.
Kdo za bitcoinem vlastně stojí a jak důvěryhodná je tato virtuální měna?
Autorem konceptu bitcoinu je anonym, známý pod pseudonymem Satoši Nakamoti. Celý platební systém byl vytvořen jako do značné míry samohybný – udržovaný je samotnými uživateli. Jen těžko jde proto „vypnout“ nebo obecně ovládat. Principy fungování, na kterých je bitcoin založen, jsou nicméně velmi transparentní a lze je i označit za důvěryhodné. V co bych nicméně důvěru nevkládal, je hodnota bitcoinu. Tu určuje trh, který je dnes velmi volatilní.
V roce 2013 Německo bitcoin uznalo jako oficiální virtuální měnu. Jaká je situace v Česku?
Bitcoin je stále platidlem nadšenců. Pokud se s ním dělá větší byznys, pak je to byznys nelegální. V Česku jej, pokud vím, používá jen hrstka obchodů, což není nic překvapivého. Bitcoin se ostatně nejvíce hodí pro přeshraniční transakce, aktuálně ho lze čekat spíše v e-shopech.
Na uživatelské úrovni ale v České republice existuje poměrně silná komunita, zabývající se tzv. těžbou bitcoinů. Z pohledu běžného uživatele se jedná o lidi udržující celou síť v chodu, které za to sama síť i odměňuje nově vytvořenými bitcoiny.
Jaký potenciál v sobě bitcoin skrývá?
Potenciál obrovský, stejně jako desítka obdobných měn, které mu konkurují. To ale nic nemusí znamenat, technologií s velkým neproměněným potenciálem už svět viděl. Přitažlivost bitcoinu spočívá v omezení jeho počtu. Počet bitcoinů, které kdy budou existovat, je pevně dán, a nelze to změnit. To je v porovnání s centrálními bankami, tisknoucími peníze, kdy uznají za vhodné, celkem zajímavá vlastnost. Nebýt nejistoty plynoucí z jiných důvodů, skoro by se chtělo považovat bitcoin za vhodnou měnu ke spoření na stáří.
Zároveň je potřeba si uvědomovat i jeho hrozbu. Bitcoin milují liberálové, protože hrozí vzít kontrolu nad penězi z rukou vlád a centrálních bank. To je jistě přitažlivé z hlediska osobních svobod, ale zároveň to skýtá významná bezpečnostní rizika. Nedohledatelnost finančních transakcí – například v kontextu korupce či obchodu s drogami – je přeci jen něco, co může mít i velmi negativní dopad. Proto ostatně někteří ekonomové bitcoin přirovnávají spíše ke zbrani hromadného ničení či velmi rafinovanému teroristickému útoku.
Existují i nějaká rizika pro držitele?
Primárně je to riziko ztráty hodnoty. Inflace běžné měny je něco, na co jsme si zvykli. U bitcoinu může proběhnout třeba i tisíckrát rychleji. Za druhé je to riziko odcizení – nakládání s bitcoinem vyžaduje určité bezpečnostní návyky, které dle mého názoru nemá přes 99 procent lidí.
Nebude tato virtuální měna také například podporovat šedou ekonomiku nebo výnosy z trestné činnosti?
Nedojde-li k zásadnímu krachu bitcoinu, může se stát v horizontu pěti let důvodně obávat menšího, ale rostoucího objemu daňových úniků, a to zejména u e-shopů, on-line služeb či hazardu.
