Natalja Gorbaněvská, jedna z osmi sovětských disidentů, kteří na moskevském Rudém náměstí demonstrovali proti okupaci Československa v roce 1968, zemřela o uplynulém víkendu v Paříži. Stalo se tak jen několik týdnů poté, co v Praze převzala zlatou pamětní medaili Univerzity Karlovy.
Toto nejvyšší ocenění UK získala za své celoživotní zásluhy o demokracii, svobodu a lidská práva. Natalja Gorbaněvská byla posledním žijícím účastníkem demonstrace, jež se uskutečnila na moskevském Rudém náměstí 25. srpna 1968 na protest proti okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy.
Natalja Jevgenjevna Gorbaněvská promovala v roce 1964 na Petrohradské státní univerzitě v oboru překladatelství, později pracovala knihovnice a překladatelka a vydávala významný samizdatový časopis Kronika běžných událostí. V roce 1969 byla uvězněna ve vězeňské psychiatrické léčebně v Moskvě a v Kazani s diagnózou schizofrenie. Po třech letech byla propuštěna a zapojila se opět do disidentského hnutí. Angažovala se mimo jiné v protestech proti vyhoštění Alexandra Solženicyna ze Sovětského svazu a proti zneužívání psychiatrických zařízení k týrání politických vězňů. Pod hrozbou dalšího věznění se rozhodla odejít do exilu. V roce 1975 odjela nejprve do Izraele, odtud se pak přestěhovala do Paříže, kde žije dodnes. V Paříži začala vydávat své verše a editovat texty pojednávající o porušování lidských práv v Sovětském svazu. Zároveň pracovala v redakci ruských exilových časopisů Kontingent a Russkaja mysl.
Po roce 1990 několik navštívila Českou republiku, začala vystupovat v rozhlase a v televizi a obdržela pamětní medaili Karla Kramáře za zásluhy o obnovu demokracie, práv a svobod člověka. V roce 1995 získala polské státní občanství, roku 2008 Cenu Spirose Vergose za svobodu projevu na Pražském festivalu spisovatelů a čestný doktorát univerzity v polském Lublině.
