Gorily foťte po ránu, radí fotograf a hydrobiolog Petr Jan Juračka

Brzy po narození u něj lékaři odhalili oční vadu, kvůli které hrozilo, že do několika let oslepne. Jeho rodiče se však s fatální diagnózou svého syna odmítli smířit a snažili se mu poskytnout veškerou tehdy dostupnou léčbu. A podařilo se, dnes je tak z doktoranda Přírodovědecké fakulty UK Mgr. Petra Jana Juračky nejenom úspěšný hydrobiolog, ale i výjimečně nadaný fotograf.

Petr Jan Juračka vyrůstal v rodině, kde se mísil jak exaktní, tak umělecký přístup k životu. Jeho otec je výtvarník a syna tak odmalička vedl k umění. A pořekadlo, že jablko nepadá daleko od stromu, Petr potvrdil už v pěti letech, kdy vyhrál mezinárodní dětskou výtvarnou soutěž. Od své maminky, zdravotní sestry, zase získal kladný vztah k vědě. „Už od nějakých pěti let jsem byl pořád u potoka, kde jsem chytal a zkoumal všelijaké brouky,“ vzpomíná na své nevšední dětství a říká, že v deseti letech se nemohl rozhodnout, jestli chce raději mikroskop nebo fotoaparát.

I když fotografoval už od svého dětství, naplno se tomuto dnes už víc než koníčku začal věnovat až při studiích na Přírodovědecké fakultě. „Začalo to tím, že jsem si potřeboval vyfotit nějaké preparáty,“ vysvětluje, jak se dostal k fotografování mikrosvěta. Se svým mikrosnímkem korýše nosatičky nakonec v roce 2009 vyhrál i první ročník soutěže Přírodovědecké fakulty Věda je krásná.

Přestože o sobě říká, že je velmi netrpělivý a má nešikovné prsty, u mravenčí práce při fotografování mikroskopických preparátů je schopen vydržet celý den. „Kvůli svojí nešikovnosti si ale většinou musím připravit víc preparátů. Jsou velmi křehké, většinou jich proto víc zničím, než vyfotím. Létají mi obvykle po celé místnosti,“ směje se a s obrovským elánem ze sebe chrlí jeden nápad za druhým, které by rád v budoucnu realizoval – ať už jako vědec, nebo jako fotograf.

Nejraději Petr Jan Juračka fotografuje přírodu, a to nejenom pod mikroskopem. Spolupracuje tak třeba i s pražskou zoologickou zahradou, pro kterou svým objektivem zaznamenal stěhování koní Převalského do Mongolska nebo život goril nížinných.

Byl jedním z prvních, kdo mohl fotografovat mládě gorily, které se v zoo narodilo samici Kijivu minulý měsíc. „Hned po porodu mi volali, abych přijel mládě vyfotit. Byl jsem ale zrovna doma v Pardubicích. I když jsem byl v zoo asi během hodiny, takhle rychle jsem se z Pardubic do Prahy nikdy nedostal, přijel jsem pozdě. Gorily už odpočívaly a nebylo možné je fotit,“ pokrčil rameny. První snímky novorozené gorily se mu podařilo udělat až o pár dní později.

„Gorily se nejlépe fotografují ráno, kdy jsou nejaktivnější. Když přijdete pozdě odpoledne, už je většinou vidíte jen spát,“ vysvětluje a podotýká, že stejně jako běžný návštěvník musí fotografovat gorily přes ochranné sklo. Kdyby totiž narušil jejich teritorium, mohl by tak ohrozit svůj život, gorilí samec Richard by to totiž určitě nenechal jen tak.

Kvalitu fotografií Petra Jana Juračky už ocenilo i zahraničí. Jeden z jeho snímků jezera Bajkal se dostal až na přebal románu Alef světoznámého spisovatele Paula Coelha. „Volali mi z New Yorku z nakladatelství, jestli bych byl pro, aby moje snímky, které objevili na internetu, ukázali Paulu Coelhovi. Já jsem samozřejmě souhlasil a později mi volali znovu, že je z nich spisovatel nadšený,“ říká s potěšením a dodává, že peníze, které si tak vydělal, hned investoval do nákupu nového fotografického vybavení.

Petr Jan Juračka vede řadu fotokurzů, dva z nich i na Přírodovědecké fakultě. Přírodovědný fotoklub, který se koná každou druhou středu na fakultě, je kromě studentů otevřen široké veřejnosti. Návštěvníci kurzu se v průběhu semestru setkají s řadou osobností, které se věnují fotografování přírody, ať už mikrosvěta, nebo tajemného světa pod hladinou moří a oceánů. V letním semestru se mohou zájemci těšit třeba na přednášku zpěváka Dana Bárty a biologa Martina Černého, kteří jsou oba nadšení fotografové vážek.

Pro širokou veřejnost jsou určeny také fotografické workshopy, které Petr Jan Juračka vede dvakrát do roka v Národním parku České Švýcarsko. Všem zájemcům však doporučuje, aby se hlásili včas, o workshopy je obrovský zájem a třeba letošní jarní termín už je zcela zaplněn.