Open science vrací vědecké komunikaci primární účel

Primárním účelem vědecké komunikace by mělo být šíření informací, což plně vystihuje model vědecké komunikace open access (otevřený přístup), který zajišťuje trvalý, okamžitý, svobodný a bezplatný online přístup k vědeckým výsledkům. V rámci Ústřední knihovny Univerzity Karlovy vzniklo od ledna 2020 Centrum pro podporu open science, mezi jehož dva hlavní pilíře patří právě open access a open data.

„Open access vrací smysl vědecké komunikaci, jejíž primárním účelem je šířit informace a komunikovat mezi sebou. To se kvůli dřívějšímu způsobu hodnocení a financování vědy někdy vytrácelo a hlavním cílem bylo publikovat co nejvíce publikací v prestižních časopisech. To ale přeci není smysl vědy,“ shrnuje Tereza Simandlová, garantka pro open access na Univerzitě Karlově.

Mezi hlavní výhody open access patří větší dostupnost informací a demokratizace přístupu k nim. „Právo na přístup k výsledkům vědecké práce, která je často financovaná z veřejných prostředků, by měl mít každý,“‎ míní její kolegyně a vedoucí Centra pro podporu open science Šárka Grofová. „Kvůli koronavirové pandemii jsme například získali na dva měsíce zdarma přístup do řady databází a online knihoven. To ale není open access, protože přístup není trvalý. Potřeba informací neskončí s koronavirem nebo dnem státní závěrečné zkoušky na příslušné univerzitě, která má předplatné,“‎ upozorňuje Tereza Simandlová. S open access souvisí i styl psaní vědeckých článků, ty by měly být psány srozumitelně i pro lidi z jiných oborů.

Publikační model open access zvyšuje viditelnost, využitelnost i citovanost vědeckých výsledků. Open access navíc celý proces komunikace a sdílení nových informací výrazně urychluje. „Teď během koronavirové pandemie je řada publikací zveřejněna ve formě open access preprintů, které umožňují velmi rychlé sdílení nových informací. Samozřejmě je k takovým publikacím potřeba přistupovat kriticky, protože ještě neprošly standardním recenzním řízením, ale celý proces šíření aktuálních vědeckých informací je výrazně urychlen, protože recenzní řízení může trvat i více jak rok. Autoři navíc při publikování preprintů mohou získávat okamžitou zpětnou vazbu od svých kolegů,“‎ říká Šárka Grofová.

Jak se pozná predátor?

„Predátorský časopis lze často poznat na první pohled „něco se vám nezdá“‎ – stránky působí amatérsky, chybí informace, neprobíhá recenzní řízení, redakční rada je složená z odborníků jen z jedné instituce, mají velmi podobný název k nějakému velmi dobře známému vydavatelství,“ ‎vyjmenovávají specialistky pro open science. „Predátoři často cílí na mladé nezkušené vědce, kteří jsou tlačení časovou tísní a potřebou publikovat, chybí jim finance. Velmi časté je také přímé oslovení s pozvánkou o publikování ve speciálním vydáním časopisu, a to je velmi lákavé i pro zkušené vědce. Někdy nás překvapuje, jak je vědecká komunita důvěřivá,“ dodávají‎.

Zároveň se ale obě pracovnice knihovny shodují, že situace a taktiky predátorských časopisů se stále mění: „Nelze vytvořit jasná pravidla nebo seznamy vhodných a nevhodných časopisů. Existují různé checklisty, podle kterých se lze řídit. My v rámci centra můžeme poradit, ale zodpovědnost a konečné rozhodnutí zůstává na autorovi,“‎ říkají a apelují na důkladné posouzení kvality: „Publikování v predátorském časopise vždy poškodí autora, snižuje jeho vědecký kredit.“‎

•Vím, kde publikuji
Pracovníci knihovny doporučují web, který autora provede jednotlivými kroky, během kterých si prověří důvěryhodnost vybraného časopisu.

Iniciativa open data se zabývá problematikou výzkumných dat, což jsou všechna data vzniklá během výzkumné činnosti, která jsou dále analyzována a interpretována. „V současné době neexistuje jednotný systém ukládání a správy výzkumných dat. Jedná se o velice komplexní agendu, která má výrazná oborová specifika. Na UK proto vznikla pracovní skupina složená z různých odborníků, kteří se touto problematikou budou systematický zabývat,“‎ nastiňuje další kroky Tereza Simandlová. Pro open data se v evropském prostoru začíná uplatňovat pravidlo sdílení „as open as possible, as closed as necessary“‎‎ – maximálně otevřená do té míry, co je možné s ohledem na patentovou ochranu, citlivé údaje a další důvody. „Důležitost otevřených dat se opět projevila během koronavirové pandemie – vznikaly knihovny dat, které umožnily okamžité sdílení, vědci nemuseli duplikovat experimentální data, ale mohli je hned využít pro další analýzy,“‎ uvádí Šárka Grofová.

Od ledna 2020 na Univerzitě Karlově vzniklo Centrum pro podporu open science při Ústřední knihovně s cílem poskytovat metodickou pomoc a podporu pro studenty a vědce a zároveň zajistit strategický rozvoj, interní monitoring a vzdělávání o problematice open science. „Open access není nic nového. Na univerzitě již dlouho funguje síť fakultních koordinátorů. Vznik centra je ale symbol, že se tomu budeme moci věnovat centrálně a systematicky a získáme větší prostor věci měnit a vyjednávat například lepší podmínky u vydavatelů,“‎ komentuje vznik centra Tereza Simandlová.

Činnost centra lze konkrétně rozdělit na dva směry. Vnější poskytuje servis studentům a vědcům – centrum nabízí metodickou pomoc v problematice open access, poradenství, jak vybrat vhodný časopis a jak rozpoznat důvěryhodnost zvoleného časopisu. Centrum spolupracuje i s právníky pro autorsko-právní problematiku. Druhá – interní činnost centra zahrnuje zmapování situace a sběr dat napříč fakultami, strategický rozvoj, ale i otevření debat, zjištění a formulaci potřeb uživatelů, šíření informací a vzdělávání o problematice open science.

Pracovníci centra spolupracují napříč institucemi v Česku i zahraničí. „V České republice již přes deset let funguje společná Iniciativa otevřeného přístupu Asociace knihoven vysokých škol (více na openaccess.cz), kde sdílíme informace, příklady dobré praxe na jednotlivých institucích a snažíme se zapojovat do tvorby národní strategii.. Také plánujeme čerpat inspiraci a zkušenosti ze zahraničí. Měli jsme domluvené dvě stáže v Nizozemsku a Belgii, které jsme kvůli koronaviru museli odložit, ale věřím, že se brzy uskuteční,“‎ říká Šárka Grofová.

„‎Open access se nestane sám od sebe ani ze dne na den. Je to dlouhodobý proces a záleží na každém aktérovi. Je nutná změna vědeckého prostředí i způsobů hodnocení vědy. Jeden vědec situaci nezmění, ale společně už ano. Nesmíme čekat, že to někdo vyřeší za nás. Na úrovni institucí, České republiky i celosvětově musíme mít konkrétní vize a strategie,“‎ shrnují na závěr.