Je život v moderní společnosti v souladu s židovskými právními normami? Jsou právní rozhodnutí současných rabínů současné době přizpůsobována? Na tyto otázky odpověděl profesor Zvi Zohar, přední odborník na dějiny a vývoj židovského práva z Bar-Ilanovy univerzity v Izraeli.
Téměř celý svůj akademický život jste věnoval výzkumu rabínských respons a dalších právních spisů, hlavně moderní právní literatury sefardské provenience. Mohl byste krátce osvětlit, co jsou responsa, o jaký se jedná literární žánr a co se z jejich obsahu můžeme dozvědět?
Responsum (v množném čísle responsa) je dokument, který zachycuje písemnou diskuzi mezi rabínem určité komunity a rabínem, který má vyšší autoritu. Většina respons se zabývá otázkami halachy, tzn. právních norem, upravujících život židovské komunity. Responsa se objevují již v Bibli, ale naprostá většina z nám známých respons začala být sepisována až v 8. století. Tento kulturně-náboženský fenomén je rozvíjen dodnes. Přední expert na literaturu respons profesor Shmuel Glick nedávno odhadl, že v tištěné podobě a rukopisech existuje na 600 000 respons.
Svým obsahem responsa poukazují na témata, která výrazně rezonovala v životech komunit. Často poskytují vhled do sociálního, ekonomického a náboženského života dané doby a místa. Odpovědi rabínských autorit nás informují o vývoji v oblasti halachického myšlení, o pokračujících diskuzích v otázkách etiky a morálky, právních norem, náboženských hodnot aj.
Vy osobně jste aškenázským Židem, vaše specializace ale spočívá především na poli právních spisů sefardských rabínů. Jste tedy důkladně obeznámen s intelektuálním rámcem obou směrů – myslíte si, že je možné ze studia právních zdrojů identifikovat rozdíly mezi Sefardy a Aškenázy? Můžete uvést příklad?
Mezi aškenázskými halachisty převládá názor, že náležitost k judaismu spočívá v zachovávání způsobů a norem jednání typických pro předosvícenský židovský život a že je nutné odolávat změnám, které přineslo osvícenství. Sefardští halachisté naopak přijímají a vykládají halachu jako dynamický fenomén, a proto jsou organickému vývoji halachické tradice otevřenější.
Pěkný příklad se datuje do 20. let dvacátého století, kdy židé ve Svaté zemi chtěli ustanovit demokraticky volený orgán, který by je zastupoval před autoritami tzv. Britského mandátu. Aškenázský vrchní rabín Abraham Kook zastával názor, že volby těchto představitelů by se neměly účastnit ženy, protože v židovské historii nikdy volební právo neměly. Vrchní představitel sefardského židovstva rabi Ben Zion Meir Hai Uziel naopak rozhodl, že ženy by se volby účastnit měly. Sice tomu tak nikdy dříve nebylo, ale tento argument považoval za irelevantní, protože se příčí logice a hodnotám demokracie. Základní demokratické hodnoty a principy jsou v souladu s hodnotami židovskými a byly vždy jejich součástí.
Často se vyjadřujete k záležitostem, kdy je tradiční náboženský život v protikladu k modernímu životnímu stylu. Dnes například mnoho mladých lidí provozuje předmanželský pohlavní styk, což však není v souladu s židovskou náboženskou praxí. Je známo, že jste uskutečnil rozsáhlý výzkum tohoto fenoménu a našel jste v židovské právní literatuře zdroje, které předmanželský styk povolují. Váš článek na toto téma rozpoutal v náboženských kruzích nemalý povyk.
Přijímané společenské rámce, ve kterých byla sexuální aktivita považována za legitimní, se ve všech společnostech vyvíjely a měnily. Stejně tomu bylo v tradici židovské. Jasným příkladem je polygamie – dříve byla považována za normální, zatímco v Německu se od 11. století stala jediným přijatelným způsobem soužití monogamie. Svatba náctiletých byla dříve také považována za zcela normální. V dnešní době chápeme časný sňatek za omyl – člověk by si měl brát partnera, kterého si dospěle a zodpovědně vybere. Dnes musíme respektovat také čas vymezený pro vzdělávání mladých lidí.
Většina rabínských autorit přesto stále zastává pozici, podle které je pohlavní styk povolen jedině v rámci manželství. Pro mladého člověka, jenž by rád žil v souladu s tradicí, tak vyvstávají zřetelné problémy.
V rámci klasických halachických zdrojů jsem objevil alternativní rámec pro nábožensky legální předmanželský sexuální život, který je zván „pilegeš“. Muž a žena zde vstupují do vztahu, ve kterém se zavazují zůstat si věrni. Začátek a trvání vztahu je zcela v rukou partnerů – nejedná se o manželství, a není proto potřeba ani žádného formálního ukončení vztahu.
Nejspíš nebude překvapením, že mnoho rabínů se velmi silně se staví proti tzv. pilegeš vztahům. Považují je za výsměch morálce. Mnoho z nich se dokonce snaží přítomnost této možnosti v tradičních zdrojích popřít.
Žijeme v době, která se vyznačuje obnovením zájmu o náboženství. Dopady postsekularismu pociťujete v Izraeli již více než dvacet let. Jaká jsou pozitiva a negativa znovunalezení židovské identity v Izraeli? Nemyslíte si, že vzestup nového náboženského uvědomění přesouvá moc do rukou náboženských autorit? Nemůže tento pohyb ohrozit výsady, které přináší demokratická společnost?
V minulosti jsme zaznamenali tzv. progresivní předpoklad, který hlásal, že náboženství je věcí minulosti a bude nahrazeno zcela sekulární a vyspělou společností. V padesátých a šedesátých letech byli lidé v Izraeli označováni buď jako sekulární, nebo náboženští, přičemž se předpokládalo, že skupina sekulárních časem poroste na úkor skupiny náboženské.
Současný trend ale svědčí o opaku. V ortodoxních kruzích se rozvinulo tolik různých frakcí, že moc náboženských autorit nad veřejností klesá. Pozorovatelům zvenčí se tato moc může zdát mnohem větší, než reálně je. Existuje totiž mnoho ortodoxních politických stran, jejichž zastupitelé v parlamentu vyjadřují ty nejkontroverznější a velmi nepřátelské názory a právě ty bývají často nejvíce slyšet.
Rozdělení společnosti na náboženskou a sekulární část je oslabeno. Toto oslabení vyústilo v uvolnění kreativních sil uvnitř izraelské společnosti, které stojí u zrodu nového vývoje v oblasti kultury a náboženství. Takový vývoj zvyšuje osobní svobodu a poskytuje prostor pro volbu vlastního životního stylu více než doposud.
Několik let již spolupracujete s Oddělením judaistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. Kdy tato spolupráce začala? Můžete nám říci něco o společných aktivitách, které jste realizovali?
Spolupráce začala v akademickém roce 2007/2008, kdy Rappaportovo centrum Bar-Ilanovy univerzity iniciovalo kontakt s několika univerzitami v Evropě. Právě Oddělení judaistiky HTF UK, konkrétně jeho vedoucí doc. Nosek a dr. Biernot, na výzvu odpověděli a společně se nám podařilo uskutečnit dvě konference v oblasti židovských studií (v roce 2008 a 2009). Po několikaleté přestávce jsme na spolupráci navázali v roce 2015, kdy jsem byl pozván, abych na fakultě proslovil dvě přednášky. Toto se opakovalo i letos. Podle mého názoru je naše spolupráce velmi plodná a těším se na její další vývoj a na prohloubení našich vazeb v součinnosti s děkankou HTF UK a dalšími orgány univerzity.
Profesor Zvi Zohar je předním odborníkem v oblasti dějin a vývoje rabínského práva. V současnosti působí jako výzkumný pracovník na Institutu Shaloma Hartmana v Jeruzalémě a také jako profesor sefardského práva a etiky na Bar-Ilanově univerzitě, kde přednáší na právnické fakultě a také na fakultě židovských studií. Od roku 2007 pravidelně spolupracuje s Oddělením judaistiky Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy. Hlavní oblastí výzkumu profesora Zohara jsou dějiny a vývoj halachy od jejích raných fází až po současnost. Zvláštní význam ve svém výzkumu profesor Zohar přikládá moderním spisům rabínů sefardských a tzv. mizrachi oblastí. |
