V letošním roce uplynulo od vzniku Evangelické teologické fakulty přesně 100 let. Připomeňme si ty nejvýznamnější okamžiky, které fakultu v posledním století provázely.
Od snu ke skutečnosti
Založení pracoviště, které by vzdělávalo protestantské a evangelické teology, bylo snem reformovaných církví již od dob náboženského uvolnění po vydání Tolerančního patentu. Škola, která by vzdělávala evangelické teology skutečně vznikla, a to ve Vídni. Od roku 1821 tak Teologický ústav pro evangelický dorost poskytoval teologické vzdělání všem zájemcům z Rakouska-Uherska. Institut se nakonec dočkal i povýšení a roku 1850 se stal součástí Vídeňské univerzity jako Evangelická teologická fakulta.
Již od roku 1848 požadovali čeští evangeličtí teologové pod vedením zakladatelů časopisu Českobratský hlasatel Josefa Růžičky a Bedřicha Košuta zřízení teologického semináře také u nás. Jejich touha ovšem neměla být ještě po dlouhá desetiletí naplněna. Teprve když se o téměř sedmdesát let později, po vzniku samostatného Československa, Vídeň ocitla na území cizího státu, byla nutnost založit český evangelický teologický seminář již neodkladná.
Husova českobratrská evangelická fakulta v Praze
Dne 6. dubna 1919 schválil parlament Národního shromáždění zákon o vzniku Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v Praze. Vyučovat se začalo 1. října 1919, výuka čtrnácti zapsaných řádných posluchačů třemi profesory a několika lektory byla zahájena v přednáškové místnosti evangelického kostela U Salvátora. Prvním děkanem fakulty se stal absolvent vídeňské teologie Gustav Alois Skalský, na jehož inauguraci dorazil i tehdejší prezident Tomáš Garrique Masaryk.
Škola zpočátku nefungovala jako součást Univerzity Karlovy, ale jako samostatná vysoká škola s vlastním promočním i doktorským právem. Od roku 1920 sídlila v Klementinu a měla sloužit všem církvím evangelického založení. Poté, co roku 1921 vznikla nová Církev československá, byl mezikonfesní charakter školy posilněn přílivem studentů husitského vyznání.
Stejně jako všechny ostatní vysoké školy, byla také Husova československá evangelická fakulta bohoslovecká uzavřena protektorátními úřady. V letech 1940-45 bylo vzdělávání kazatelů organizováno pololegálně. Po druhé světové válce byla činnost fakulty opět obnovena, nově však sídlila v Konviktské ulici, později pak v Husově domě v Jungmannově ulici.
Ostrůvek normálního myšlení
Roku 1950 byla fakulta rozdělena na dvě školy – Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu a Husovu československou bohosloveckou fakultu. S existencí samostatné evangelické fakulty je bezprostředně spojen i život jednoho z jejích děkanů profesora Petra Pokorného. Evangelickou teologii začal studovat v Praze, po promoci pokračoval dále na univerzitách v Oxfordu, Bonnu a Ženevě. Na domácí pražskou fakultu se ale vždy chtěl vrátit. „Získat místo u nás ale bylo v té době velmi těžké. V každé vyučované oblasti směl působit jen jeden specialista, a míst tak nebylo nazbyt. V 60. letech jsem proto působil jako docent na univerzitě v Griefswaldu. S příchodem pražského jara mi ale kolegové z fakulty nabídli místo a já přijal, přestože u nás už byli Rusové,“ popisuje novozákonní teolog.
Počet posluchačů teologické fakulty se však s utužováním režimu výrazně snižoval. Studenti byli perzekvováni, četným zájemcům nebylo studium teologie umožněno. „Vždy jsme se snažili rozvíjet mezinárodní spolupráci. Ty, kteří nemohli studovat u nás, jsme se snažili různě posílat do zahraničí. Na oplátku jsme pak přijímali zahraniční studenty k nám,“ popisuje dobu teolog.
Na nelehké časy minulého režimu ale přese všechno profesor Pokorný vzpomíná s nadhledem. „Fakulta se pro nás všechny stala ostrůvkem normálního myšlení v nepřátelském prostředí. Vždy jsme silně drželi při sobě a pěstovali přátelství nehledě na to, co se dělo venku,“ uvádí.
Krize fakultu čekala v 70. a 80. letech, kdy se většina profesorského sboru dostala do důchodového věku. Ustanovování nových docentů a profesorů ovšem nebylo možné. Uvolnění, které přinesla Sametová revoluce, tak bylo pro evangelickou teologickou fakultu doslova požehnáním. Spousta studentů, kteří dříve nemohli studium dokončit, získala své tituly, stejně jako řada nových doktorů a docentů. Fakulta tak začala žít normálním, dynamickým životem nejen uvnitř, ale i navenek.
Evangelická teologická fakulta dnes
Dnešní Evangelická teologická fakulta sídlí v prostorách paláce Marathon v Černé ulici nedaleko Národní třídy. Poskytuje vzdělání nejen teologické, ale v poslední době vzdělává také odborníky v oblastech sociální a pastorační práce. Podle slov děkana Evangelické teologické fakulty docenta Jiřího Mrázka nabízí fakulta ale ještě něco navíc: „Obory jako teologie, filosofie, etika, religionistika nebo sociální práce jsou součástí naší společnosti a jsou potřebné. Naše fakulta ale studentům nabízí také skutečně svobodné prostředí,“ uvádí děkan. Na otázku, jestli je něco, za co je na svou fakultu pyšný, odpovídá děkan svým typickým humorem: „Jsem novozákoník a biblista, takže vím, že člověk pyšný být nemá. Jsem ale vděčný. V současnosti právě na to, že fakulta po sto letech pořád ještě existuje a že dokonce přežije i takové děkany, jako jsem já.“
V současné době má Evangelická teologická fakulta devět kateder, vyučuje v baka¬lářském, magisterském nebo postgraduálním stupni české i zahraniční studenty ve studijních programech Evangelická teologiie, Sociální práce, Diakonika, Teologie-spiritualita-etika a Teologie křesťanských tradic.
Časová osa
8. dubna 1919 zřízena Husova československá evangelická fakulta bohoslovecká jako autonomní ústav
17. listopadu 1939 byla spolu s ostatními vysokými školami uzavřena okupačními úřady
Po válce pokračuje v činnosti
1950 rozdělena na dvě samostatné fakulty: Husovu československou bohosloveckou fakultu (dnešní HTF) a Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu – dnešní ETF
10. 5. 1990 inkorporována do svazku Univerzity Karlovy v Praze jako Evangelická teologická fakulta
1995 se fakulta nastěhovala do nově adaptované budovy palác Marathon
