Povídat si o svých problémech je pro studenty s dyslexií často to nejdůležitější

„Lidé s poruchami učení potřebují cítit pochopení a podporu svého okolí, aby se mohli vyrovnat se svou vadou a uplatnit plně své schopnosti,“ vysvětluje doc. PaedDr. Olga Zelinková, CSc., z Husitské teologické fakulty UK, která se dlouhodobě věnuje práci s lidmi trpícími těmito poruchami. Společně se svým kolegou PhDr. Miloslavem Čedíkem nyní připravila k vydání monografii Mám dyslexii.

Publikace je určená jak odborníkům, kteří s lidmi s poruchami učení pracují, tak samotným lidem s dyslexií. Z toho důvodu je napsaná snadno srozumitelným jazykem. V knize se autoři věnují nejenom tomu, jak bojovat s dyslexií jako takovou, ale také způsobu, jak se vyrovnávat s obtížemi, které s poruchou souvisejí. Na pultech obchodů se publikace objeví v průběhu letošního března.

„S lidmi s dyslexií pracuji už od roku 1975. Nejprve jsem se věnovala dětem mladšího školního věku, pak dětem druhého stupně, následně jsem pracovala se středoškoláky a teď se věnuji především dospělým lidem, kteří mají dyslexii,“ zdůraznila docentka Zelinková skutečnost, že monografie vychází z její dlouholeté praxe a vlastního studia této problematiky. „Více než dvacet let také vedu kurzy a semináře pro učitele, při kterých člověk slyší jejich názory. Zjistila jsem, jak se na poruchy učení dívají a s jakými se setkávají problémy. Mám problematiku zmapovanou ze všech stran,“ podotkla.

Lidé trpící poruchami učení se musí potýkat s řadou problémů. Pomaleji čtou, potřebují více času na porozumění čtenému textu. Mají omezené možnosti v učení se cizím jazykům. V open space kancelářích pro ně může být obtížné dobře vykonávat jejich práci. „Většina lidí s dyslexií má problém se soustředěním a se zpracováním mluvené řeči. Jestliže něco čtu, snažím se pochopit obsah, a když vedle kolega mluví s klientem, tak se jako člověk s dyslexií potýkám se značnými problémy,“ vysvětlila docentka Zelinková.

Nelze přesně spočítat, kolik lidí trpí poruchami učení. Diagnostikovat právě třeba dyslexii není vždy snadné, často se může několik různých problémů kumulovat dohromady. Podle odhadů odborníků trpí poruchami učení zhruba deset procent obyvatel České republiky.

Pokud rodiče pojmou podezření, že jejich dítě má některou z poruch, měli by s ním zajít do pedagogicko-psychologické poradny, kde školáka vyšetří odborníci. Pokud se porucha potvrdí, poradna se souhlasem rodičů informuje školu, která by pak měla zohlednit vadu dítěte při jeho výuce.

Pokud už dospělý člověk trpí potížemi, které naznačují, že by mohl mít např. dyslexii, a přitom nebyl nikdy vyšetřen, nemá příliš mnoho možností. Vysokoškoláci se mohou alespoň informovat v centrech pro podporu studentů se speciálními vzdělávacími potřebami.

Olga Zelinková společně s Miloslavem Čedíkem za podpory vedoucí katedry psychosociálních věd a etiky HTF UK prof. PhDr. Beáty Krahulcové, CSc., vedou na Husitské teologické fakultě UK skupinu, kde se jednou měsíčně scházejí studenti, kteří poruchami učení trpí.

Nejde však o to, aby tam pracovali přímo na odstranění vad, spíše hovoří o problémech, které s sebou tyto poruchy nesou. „Řešíme třeba to, jak se s poruchou vyrovnat v partnerském životě, jakým způsobem pracovat s textem, jak si psát zápisky, když nestačím, jak se učit. Ukázalo se totiž to, co je známo ze zahraničí, že dospělí s dyslexií netrpí až tak problémy se čtením a psaním, ale spíš tím, jak svou poruchu vysvětlit kolektivu, partnerům, co s tím dělat v rodině, jakým způsobem řešit náročné situace atd.,“ vysvětlila Olga Zelinková a podotkla, že v České republice je odborníků, kteří by se věnovali práci s dospělými lidmi trpícími dyslexií, stále velmi málo.