ČRo 6, 13.2.2013, 22:10, Pořad: Studio STOP, Téma: Univerzita Karlova
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý večer na okruhu Českého rozhlasu 6 přeje Terezie Jirásková. Nejlepší světovou univerzitou podle hodnotících žebříčků je americký Harvard. Následuje Stanford, MIT, Univerzita Berkeley, pak je britská Univerzita Cambridge a zase vévodí americké univerzity. Kalifornský Technologický institut, Princetonu, Kolumbijská univerzita, Univerzita v Chicagu a 20. je japonská Univerzita v Tokiu. Poté opět přicházejí ke slovu americké univerzity s minimálním podílem britských, kanadských, finských vysokých škol. Mezi 500 nejlepšími univerzitami světa je i 260 z Evropy. Univerzita Karlova se umístila na pozici 201 až 300, tedy v tomto rozmezí. Zhruba takové rozložení sil a pořadí již několik let potvrzují světové žebříčky univerzit, které sestavují například The Times, společnost QS nebo šanghajská univerzita Ťiao-tchung, která je jako většina předních univerzit orientována na výzkum. Říká se jí také MIT východu. O čem přesně tedy žebříčky univerzit vypovídají? Jak a kdo je sestavuje? A v neposlední řadě se budeme v začínajícím vydání Studia STOP ptát na to, komu vlastně slouží. Zda žebříčky univerzit pomáhají studentům ucházet se o takové studium, ze kterého snáze najdou uplatnění. A bude nás i zajímat, zda potřebujeme další žebříček univerzit, který iniciuje Evropská komise.
V tomto začínajícím vydání Studia STOP ještě než se zaměříme na význam žebříčku univerzit samotných, tak nás bude zajímat, jaký je vlastně stav zaměstnanosti absolventů vysokých škol, nebo tedy univerzit v České republice. Mohou žebříčky pomoci uchazeči o studium nasměrovat ho a najít si takové studium, ze kterého snáze najde práci poté, až vystuduje? O tom budu nyní hovořit se Štefanem Duháněm, ředitelem odboru právní podpory a metodiky trhu práce ministerstva práce a sociálních věcí. Dobrý večer, pane řediteli.
Štefan DUHÁŇ, ředitel odboru právní podpory a metodiky trhu práce ministerstva práce a sociálních věcí
--------------------
Přeji dobrý večer.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je stav zaměstnanosti absolventů vysokých škol?
Štefan DUHÁŇ, ředitel odboru právní podpory a metodiky trhu práce ministerstva práce a sociálních věcí
--------------------
Zaměstnanost, respektive nezaměstnanost absolventů, neboli mladých, ať už jsou to z vysoké školy, nebo střední školy, se pohybuje do 20 procent. Když to porovnáme s Evropou, tak jeden by řekl, že tento stav je uspokojivý, utěšující, když to porovnám například se Španělskem, s Francií a tak dále. Nicméně když to porovnáme s nezaměstnaností v České republice, tak je, řekněme, dvojnásobný. A to je alarmující, je to problematické, a proto i veřejné služby zaměstnanosti, potažmo Úřad práce České republiky má nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, jak aktivovat jednotlivé absolventy.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sledujete vy osobně žebříčky univerzit? Co si myslíte o jejich významu a jsou pomocnou rukou pro hledání toho vhodného studia pro uchazeče o studium na vysoké škole v tom smyslu, že po absolvování daného studia najdou pohodlněji práci než kdyby studovali jinou školu?
Štefan DUHÁŇ, ředitel odboru právní podpory a metodiky trhu práce ministerstva práce a sociálních věcí
--------------------
Z hlediska trhu práce si myslím, že tohle to je prospěšná věc dívat se, jak jednotliví absolventi jsou umistitelní na trhu práce. Z jednotlivých přehledů v minulosti, myslím přehledů OECD, Česká republika nebyla hodnocena úplně nejlépe, pokud jde o počet vysokoškolsky vzdělaných lidí. A na tuto, řekněme, kritiku nebo doporučení jsme v minulosti reagovali a skutečně ten počet vysokoškoláků se u nás zvýšil. Otázkou je, jestli všechny vysoké školy jdou tím správným směrem a jestli to odpovídá tomu, co potřebujeme v České republice. Protože Česká republika, ať chceme nebo nechceme, historicky vzato je jednou z nejprůmyslovějších zemí v Evropské unii. A jestliže mluvím o průmyslu, tak samozřejmě se potom uplatňují obory, řekněme, technické, to znamená absolventi technických vysokých škol jsou daleko uplatnitelnější než absolventi humanitních oborů. U těch vysokoškoláků se předpokládá, že získají takzvané měkké dovednosti, to znamená, že budou flexibilní a schopni přizpůsobit se v případě změn, jestliže někdo něco vystudoval a nastoupí do nějakého zaměstnání, tak samozřejmě ta škola ho nepřipraví stoprocentně na konkrétní pozici. A při těch změnách, které vycházejí z globalizace a podobně, no, tak je třeba, aby tito lidé byli dostatečně flexibilní a byli schopní zastávat i jinou pozici po krátkém zaškolení se, tréninku nebo něčem podobném. Byť máme zaměstnavatele, především zase v technických oborech, kteří občas svým způsobem "pláčou" nad tím, jaké vysokoškoláky dostávají a co všechno umí. Nicméně já mám pocit, že někdy zapomínáme, nebo tito zaměstnavatelé zapomínají, že také kdysi absolvovali nějaké vysoké školy, že nastupovali do praxe a že na tom možná mnohdy nebyli o moc lépe.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co studentům podle vámi zmiňovaných zaměstnavatelů chybí? Na co nejsou z té školy dostatečně připraveni?
Štefan DUHÁŇ, ředitel odboru právní podpory a metodiky trhu práce ministerstva práce a sociálních věcí
--------------------
Logické uvažování a schopnost pragmaticky se chovat a samozřejmě pracovat pro danou firmu.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Poslední otázka. Jakou strategii vyvíjí ministerstvo práce a sociálních věcí v tom smyslu, aby bylo méně a méně absolventů vysokých škol, kteří budou nezaměstnatelní po té škole?
Štefan DUHÁŇ, ředitel odboru právní podpory a metodiky trhu práce ministerstva práce a sociálních věcí
--------------------
Já bych se zmínil o dvou projektech, které již byly zahájeny. Probíhají a zcela určitě poběží dále. A je to takzvaná Národní soustava kvalifikací, která je v gesci ministerstva školství a potom je to Národní soustava povolání, která je v naší gesci. A my chceme, aby výsledky těchto projektů, aby byly synchronizovány a skutečně i ta povolání i ty kvalifikace, aby se dostaly do již své úrovně a navzájem se ovlivňovaly. A to je věc, kterou chceme jít, protože touto věcí budeme ovlivňovat i takzvané celoživotní vzdělávání, neboť si uvědomujeme, že dnes již si nevystačíme s tím, že někdo vystuduje vysokou školu a tím celý život je to pro něj dostatečné. Zcela určitě díky těm rychlejším a rychlejším změnám je třeba, aby se lidé i absolventi vysokých škol samozřejmě přizpůsobovali těm trendům, které tady jsou.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Českému rozhlasu 6 středečnímu vydání Studia STOP Štefan Duháň, ředitel odboru právní podpory a metodiky trhu práce na ministerstvu práce a sociálních věcí. Pane řediteli, děkuji za to, že jste si našel čas pro Český rozhlas 6.
Štefan DUHÁŇ, ředitel odboru právní podpory a metodiky trhu práce ministerstva práce a sociálních věcí
--------------------
Já vám děkuji za váš zájem a ještě jednou hezký večer.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na okruhu Českého rozhlasu 6 posloucháte Studio STOP. Jak jste slyšeli v úvodu, nový žebříček 500 vysokých škol chce sestavit Evropská komise. Mezinárodního hodnocení vysokých škol, které nazvali U-Multirank, které iniciovala Evropská komise, se zúčastní 500 vysokých škol z Evropy a celého světa. Žebříček má být přesnější a uživatelsky přívětivější. Má sloužit jako průvodce po nabídce vysokých škol. Na rozdíl od stávajících způsobů hodnocení se nový žebříček zaměří na širší škálu faktorů, které měří výsledky. Školy budou hodnoceny v 5 různých oblastech. Budou hodnotit pověst instituce v oblasti výzkumu, kvalitu výuky a učení, mezinárodní orientaci, úspěšnost přenosu znalostí do praxe, například také partnerství s podniky a začínajícími firmami a regionální zapojení. Vysoké školy se mohou ucházet o účast v novém žebříčku v první polovině roku 2013. První výsledky mají být známy na počátku roku 2014. Fungování nástroje bylo zahájeno 30. a 31. ledna tohoto roku na konferenci v Dublinu. Pořádané v rámci irského předsednictví Evropské unie. Komise se snaží získat k účasti v první fázi co nejvíce vysokých škol. Další univerzity se budou moci do projektu zapojit později.
A nyní jsme v telefonickém spojení s Ivanem Kytkou, stálým spolupracovníkem Českého rozhlasu ve Velké Británii, kam se jeho prostřednictvím podíváme. Přeji vám dobrý večer, pane Kytko.
Ivan KYTKA, redaktor
--------------------
Dobrý večer.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hovořme o britských postojích vůči žebříčkům univerzit. Jaký význam pro britské studenty, školy i školské zákonodárce mají žebříčky univerzit? Ohlíží se na ně někdo?
Ivan KYTKA, redaktor
--------------------
Tak, mají význam pouze do jisté míry. Především proto, že jaksi prestiž britských univerzit je určována po desetiletí, někdy dokonce staletí a díval jsem se na ta přední místa, a ta se nemění prakticky po několik dlouhých let. Všichni v Británii dobře vědí, že nejprestižnější a nejlepší jsou univerzity v Oxfordu a v Cambridge, London School of Economics, St. Andrews ve Skotsku a také Cardiffská univerzita ve Walesu. To znamená, že studenti vlastně když už jdou na střední školu, tak vědí, na jaké známky mají studovat, aby se na tyto nejprestižnější univerzity dostali. Čímž nechci říct, že ty žebříčky jaksi britská veřejnost zcela pomíjí nebo přehlíží, ale nejsou tak důležité jako například ve Spojených státech.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co tedy pomáhá uchazečům o studium ve Velké Británii najít si takovou školu, aby po jejím absolvování našli práci?
Ivan KYTKA, redaktor
--------------------
Tak, ono to dilema spíše jaksi je určeno tím, že britské univerzity mají velmi přesně stanovená kritéria pro příjem studentů. V podstatě ta kritéria jsou určena známkami z britských A-levels, které jsou obdobou českých maturitních zkoušek. A studenti je skládají, když dovrší střední školu ve věku 18 let. A podle výsledků těch maturit, řekněme, dostane-li někdo 2 jedničky, 2 dvojky, tak si v těch tabulkách britských univerzit může přesně najít, na jako univerzitu se dostane. V minulosti, mám na mysli posledních 10, 15 let byly velice populární obory studia například mediální nebo počítačová technika. Ovšem ukazuje se, že v těchto oblastech ten britský pracovní trh je poměrně naplněn a lidé s těmito kvalifikacemi mají velké potíže najít zaměstnání. To znamená to, co předurčuje jaksi jejich volbu souvisí s tím, z jakých rodin pocházejí, jak mají dobré výsledky a jak jsou po univerzitě ochotni riskovat, kolik let nebo kolik měsíců než najdou práci, kterou si vybrali.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké jsou poslední údaje o počtu nezaměstnaných absolventů univerzit ve Velké Británii a případně, pokud máte informace o tom, jaká studia jsou v poslední době nejvíce žádaná právě z hlediska uplatnitelnosti na trhu práce po studiu u britských uchazečů?
Ivan KYTKA, redaktor
--------------------
Pokud jde o tu nezaměstnanost, tak možná překvapivě se příliš neliší od celostátního průměru. V Británii je nyní asi 7,5 až 8 procent nezaměstnaných, to číslo pro čerství vysokoškoláky je asi 8,6 procenta. Vysokoškoláků, kteří 6 měsíců po ukončení studia nenašli práci. Co je ovšem pro britské vysokoškoláky v období recese jaksi špatnou zprávou je, že velice často nemohou najít práci, která by odpovídala jejich dosažené kvalifikaci. A jsou potom nuceni brát, a brát i místa méně jaksi náročná, nebo vyžadující menší kvalifikaci, například místa odpovídající pouze středoškolskému vzdělání. Počet těch studentů, kteří nemohou sehnat vysokoškolské místo, se bohužel pro britské studenty stále zvyšuje. Dosahuje dnes nějakých 10, možná už 20 procent. Pokud jde o ty obory, na které se ptáte, tak pochopitelně stále je poptávka po, řekněme, technických nebo techničtějších oborech. Bohužel současně to jsou obory, které jsou v Británii málo populární. Pokud jde o ty, o které je největší zájem na školách, ale pak lidé těžko, vysokoškoláci těžko hledají kvalifikaci, jak už jsem zmiňoval, například mediální studia, v poslední době i zdá se, že je nasycen ten trh počítačových expertů. Pochopitelně takové špičkové odbory, takové špičkové obory jako lékařství nebo jaksi právní studia, i tam je zájem veliký. A potom jaksi možnost najít tu práci je někdy velice komplikovaná.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká řešení nabízejí britští zákonodárci či další iniciativy v tom smyslu, aby se počet nezaměstnaných absolventů nezvyšoval?
Ivan KYTKA, redaktor
--------------------
Řekl bych, že Británie jaksi věrná tradici volného trhu nemá žádnou zvláštní politiku, která by se snažila napomoci vysokoškolákům. Také poslední čísla hovoří o poměrně velkém odlivu vzdělanějších Britů buď do Evropy nebo do Spojených států, prostě protože v tom svém vysněném oboru nemohou najít v Británii práci. Pokud se britská vláda snaží někomu pomoci, tak to jsou spíše středoškoláci, anebo jaksi absolventi škol, kteří nemají ani středoškolské vzdělání. Protože jaksi v jejich případě dosahuje ta nezaměstnanost dokonce až 50 procent, v některých případech. A je dlouhodobá, déle než 6 měsíců, déle než 12 měsíců. A tam britská vláda a britští zákonodárci připravili několik programů, které by těmto mladým lidem bez práce měly pomoci. Ale pokud jde o vysokoškoláky, žádná zvláštní pomoc neexistuje.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hovořil Ivan Kytka, stálý spolupracovník Českého rozhlasu ve Velké Británii. Pane Kytko, děkuji za váš čas.
Ivan KYTKA, redaktor
--------------------
Hezký večer.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hezký večer, na shledanou.
Dalším hostem po telefonu také je Jiří Zlatuška, profesor informatiky na Masarykově univerzitě a místopředseda Rady vysokých škol. Je také bývalým rektorem Masarykovy univerzity v Brně. Pane profesore, dobrý večer.
Jiří ZLATUŠKA, profesor informatiky, Masarykova univerzita Brno, místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity Brno
--------------------
Dobrý večer.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
V průběhu pořadu se spojíme také s Danielem Münichem, vysokoškolským pedagogem CERGE-EI, tedy společného pracoviště Akademie věd a Univerzity Karlovy v Praze a v neposlední řadě i s vedoucí katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze Vladimírou Dvořákovou. Takže se máte na co těšit. Pane Zlatuško, nevím, do jaké míry jste slyšel část úvodu, nebo v které chvíli vás připojili, ale hovořili jsme o tom, že tím stěžejním tématem dnešního vydání Studia STOP je pohovořit o významu žebříčku univerzit, o tom, jak se sestavují, kdo je vytváří a v neposlední řadě, zda slouží studentům jako měřítko pro to, aby si vybrali takové studium, ze kterého se dobře po vystudování uplatní. Jaký je váš názor na počty žebříčků? A ještě dodávám, že Evropská komise iniciovala vznik dalšího žebříčku do roka. Říkají mu tomu projektu U-Multirank, nebo "Ju-Multirenk", chcete-li, který jsem zmínila před chvílí. A evropská komisařka pro vzdělání, kulturu a mnohojazyčnost a mládež řekla, že se jedná o moderní a sofistikovaný nástroj hodnocení, odrážející bohatou rozmanitost vysokoškolského vzdělání. Stávající mezinárodní systémy hodnocení vysokých škol se stále podle jejího názoru přiklánějí příliš, příliš velkou váhu dávají pověsti školy v oblasti výzkumu. A náš žebříček, tedy míněno U-Multirank poskytne přesnější a srovnatelnější údaje o kvalitě vysokých škol. U-Multirank pomůže mladým lidem k volbě správné školy a bude motivovat instituce ke zvyšování kvality v celé řadě činností. Tak, pane profesore, je podle vašeho názoru zapotřebí dalšího žebříčku univerzit?
Jiří ZLATUŠKA, profesor informatiky, Masarykova univerzita Brno, místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity Brno
--------------------
Já jsem k tomu projektu U-Multirank dlouhodobě velmi skeptický. Říkal jsem to i na nějaké, na nějakých mezinárodních setkáních, kde si myslím, že jsem mezi posluchači sklidil dost velkou míru souhlasu. Ten problém je v tom, že ten U-Multirank víceméně dovoluje stanovovat si pro každého váhy těch jednotlivých kritérií, která se sledují. A přes ty váhy přeskládávat to pořadí tak, aby takzvaně vyhovovalo tomu vlastnímu pohledu. Ale ta má zdrženlivost zejména v tom kontextu, se kterým paní komisařka argumentuje a mimochodem teda chápu, že s tím argumentuje, protože pro ty politiky je to samozřejmě strašně sexy a dobře se to prodává lidem. Ale tak jak tady argumentuje, že si lidé, že si studenti budou moci podle toho volit tu školu, na kterou půjdou, tak tam se obávám, že je to zcela zcestné. Buď jsou to špičkoví absolventi těch středních škol s velice dobrými předpoklady jít na některé z těch takzvaně lepších škol. V tom případě stačí mít pohled na to, co jsou vlastně špičky. Ale jakmile řadíte, řekněme, stovku nebo dvě stovky univerzit do nějakého žebříčku, tak si myslím, že je iluzorní mít absolventy střední školy, kteří si budou říkat, a já bych chtěl na školu, která je někde tak, řekněme, mezi 50 a 70 v tom, v tom pořadí. Takhle to nebude fungovat. A pro takovéto, řekli bychom průměrné nebo podprůměrné uchazeče o to studium budou mnohem lépe fungovat ty standardní kanály reputace, šíření informací o tom, jak ta či ona škola vypadá z hlediska jejích spolužáků nebo to, co se tak nějak traduje mezi tou studentskou populací. Respektive, pokud nebudou fungovat lépe, tak budou fungovat stejně dobře a budou podstatně levnější než ten projekt, který se dělá.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dodejme ještě k tomu hodnotícímu nástroji, který iniciovala Evropská komise U-Multirank, nebo U-Multirank, ta komise pověřila hodnocením vysokých škol nezávislé konsorcium. Iniciativu povede Středisko pro vysokoškolské vzdělávání v Německu, Středisko pro studium politik ve vysokoškolském vzdělávání v Nizozemsku, dále bude spolupracovat i s dalšími partnery jako jsou například Středisko pro vědu a technologie Univerzity v Leidenu, nebo Akademické vydavatelství Elsevier a tak dále. Toto nejsou instituce, které jaksi dobře zaštítí, aby se tento nový žebříček, pane profesore Zlatuško, stal úspěšným, vyhledávaným a potřebným?
Jiří ZLATUŠKA, profesor informatiky, Masarykova univerzita Brno, místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity Brno
--------------------
On bude vyhledávaný, bude prezentovaný jako potřebný. Ten projekt z tohohle hlediska bude úspěšný. To, že nepřinese jakoby skutečnou hodnotu za ty peníze, co se tam dávají, to je jiná věc. Evropská komise dělala tendr na to, kdo tady tohle to bude zpracovávat, je to prostě projekt, který přináší těm zúčastněným pracovištím finanční prostředky. A každé z těch zúčastněných, zúčastněných pracovišť se věnuje těm vzdělávacím statistikám a sledování vysokých škol. Ti Němci mají třeba ten, ten systém poměrně propracovaný, co znám. A je tam slušný počet těch škol v tom zapojených. To nizozemské středisko samozřejmě nezpochybňuji nijak jeho kvality, taky tady v tomhle tom odvádí úctyhodnou práci. U těch dalších si nejsem jistý, jestli si teďka vybavím podrobnosti, ale nejsou to jako nějaká druhořadá pracoviště. Ale v okamžiku, kdy Evropská komise přijde s tím, že dává peníze na takovýhle projekt, tak by byli, tak říkajíc, blázni, kdyby se o to neucházeli. Ale to U-Multirank, už ten název, on je vlastně, v sobě má ty dva významy. To U tam znamená jednak univerzity a jednak když se to přečte anglicky, tak je to "ju" jako ty, uživateli, si můžeš sestavit své vlastní pořadí. Tak ten projekt podle mého názoru je věc, která je hodně zajímavá pro politiky, ale přinese hodně málo z hlediska takové té vnitřní poctivosti, kterou na těch univerzitách potřebujeme.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená, že ty peníze, které budou investovány do tohoto projektu U-Multirank byste investoval do jiného, do jiné oblasti týkající se univerzitního vzdělávání? Můžete říci kam?
Jiří ZLATUŠKA, profesor informatiky, Masarykova univerzita Brno, místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity Brno
--------------------
Myslím si, že takové ty standardní, standardní investice do zlepšování toho, jak se vysoké školy třeba chovají ke znevýhodněným studentům, lepší metody výuky pro ty, kteří nemají z rodin aspirace a musejí překonávat větší nástrahy při tom studiu, tohle všechno že jsou rozumnější oblasti, kam investovat než do takovýchhle žebříčků. Ale zase bych nechtěl znít jako nepřiměřeně velký kritik. Ono se, v okamžiku, kdy se rozhoduje, kam dávat ty peníze z té politické sféry, tak musíte najít něco, co vypadá sexy u obyvatel elektorátu. A zase tak velké peníze to nejsou, aby nad tím člověk musel jako hodně plakat. Vyhazují se peníze za větší zbytečnosti.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká pro tuto chvíli host dnešního vydání Studia STOP Jiří Zlatuška, profesor informatiky na Masarykově univerzitě a místopředseda Rady vysokých škol, který zůstává stále ve spojení a je i nadále hostem tohoto vydání. Připojili jsme se s Danielem Münichem, také po telefonní lince. Vysokoškolským pedagogem z CERGE-EI, tedy je to společné pracoviště Akademie věd a Univerzity Karlovy v Praze. Jeho prostřednictvím se dozvíte zase trochu jiný pohled na význam žebříčku univerzit. A také na to, zda potřebujeme další hodnotící nástroj, který iniciuje Evropská komise. Pane Münichu, přeji vám dobrý večer.
Daniel MÜNICH, vysokoškolský pedagog, CERGE-EI
--------------------
Dobrý večer.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Srdečně zdravím a děkuji za váš čas věnovaný Českému rozhlasu 6. Poprosím vás, shrňte, jak vy se díváte na význam žebříčku univerzit? My jsme v úvodu citovali pořadí těch prestižních, zejména amerických a také britských univerzit, které se umisťují na těch prvních místech. Posléze jsme se dostali i k tomu, že Univerzita Karlova se v těch žebříčcích hodnotících objevuje, nebo naposledy objevovala mezi 201. až 300. místem. Tak jaký je váš názor vůbec na význam těch žebříčků? Komu slouží?
Daniel MÜNICH, vysokoškolský pedagog, CERGE-EI
--------------------
Já si nemyslím, že žebříčky, o kterých hovoříte, mají nějaký zásadnější význam. Já mám pocit, že je to trochu taková bulvárnější, lehce bulvárnější záležitost a mnohem, za mnohem důležitější považuji dostatek věrohodných srovnatelných informací o tom, co se na vysokých školách děje v takové struktuře, kdy si zájemci, a ti jsou nejrůznějšího druhu, mohou nastavit, jaké informace chtějí.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená, jaké informace jsou podle vašeho názoru důležité, aby člověk věděl a věděl, kde je najde, než se bude ucházet o studium, pokud chce své studium volit tak, aby třeba po něm snáze našel pracovní uplatnění než pokud si zvolí jinou školu.
Daniel MÜNICH, vysokoškolský pedagog, CERGE-EI
--------------------
Přesně tak. Uvedla jste jednu skupinu zájemců. Oni jsou další zájemci. A tato skupina také není homogenní. Jde o zájemce o bakalářské studium, potom jsou zájemci o magisterské studium, zájemci o doktorandské studium, dokonce na vysokých školách probíhají další studia, která si dokážeme představit. A každý z těch zájemců, z těch skupin, které jsem jmenoval, má pravděpodobně trochu jiné zájmy. Zájemci o bakalářské studium, uvedu příklad, kteří nemají ambici studovat na magistra, mít nějakou akademickou nebo špičkovou kariéru, tak je bude zajímat, jak úspěšní jsou absolventi bakalářských programů na trhu práce. Bude je samozřejmě zajímat, kdo tam učí na té vysoké škole, kolik lidí odchází neúspěšně z toho studia, odkud naopak ti lidé přicházejí. Na té magisterské úrovni bude zajímat lidi, kolik tam je například cizinců, protože to je jistý doklad toho, že to je obor zajímavý i mezinárodně, kolik tam učí cizinců, kdo tam ve skutečnosti učí, opět jaká je úspěšnost, neúspěšnost, kdo se tam hlásí, kolik lidí potom pokračuje na doktorských programech, případně se dostává na doktorské programy ze zahraničí. A já bych mohl pokračovat téměř donekonečna, kolik informací potenciálně může být užitečných.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč se podle vašeho názoru tedy sestavuje tolik žebříčků? My můžeme zmínit, že existuje akademický žebříček světových univerzit, dále žebříček který hodnotí univerzity podle toho, jak často se objevují na webu, jak dostupné jsou informace o těchto univerzitách a další, jak jsme slyšeli. Evropská komise chce vytvořit takzvaný U-Multirank, další hodnotící nástroj, který podle Evropské komise bude ještě lepší a účinnější. Tak co stojí za vytvářením takové dosti široké škály žebříčků vysokých škol?
Daniel MÜNICH, vysokoškolský pedagog, CERGE-EI
--------------------
Předně ty žebříčky nejsou informační systém. Žebříčky, to je pro mě jako žebříčky v lize hokejové. Prostě za prvé je to zajímavé, prostě dívat se, kdo je na začátku, kdo je na konci, kdo se zvednul nahoru, kdo propadl dolů. To je první věc. A druhá věc, že lidé skutečně touží po tom, mít informace, které školy jsou lepší, které jsou horší. A já tím nechci říct, že ty žebříčky to těm lidem řeknou. Ono často to je tak, že žebříček, za tím žebříčkem se skrývá spousta známých a neznámých jevů, jak se ty ukazatele počítají. A mnoho uživatelů vlastně k nim přistupuje velice zjednodušeně. Když uvedu příklad, mnoho těch žebříčků je založeno na vědecké práci univerzit, byť mnoho zájemců nezajímá věda, ale zajímá je například, jak je kvalitní bakalářské vzdělání.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Popište trochu, jakým způsobem se u vás pracuje v CERGE-EI v tom smyslu, zda se vaši studenti, pokud se k vám hlásí, vy jste výzkumným pracovištěm, vůbec nějak ohlížejí na ta kritéria, co tedy to studium u vás jim nabídne, jak se mohou dále uplatnit, jak budou moci pracovat ve vědě, protože to je hlavním cílem vašich studentů.
Daniel MÜNICH, vysokoškolský pedagog, CERGE-EI
--------------------
Tak, určitě máme velkou snahu ukázat, že jsme dobří, to znamená ukazujeme, kde se naši absolventi umístějí na mezinárodním akademickém trhu v západní Evropě, ve Spojených státech, ale i domácím, v jakých firmách pracují. A zároveň odkud přicházejí naši studenti a naši, naši učitelé, že to není český rybník, ale že jsme mezinárodní program. Trochu nám vlastně vadí, že tyto věci nejsou někde jednoduše vidět v nějakém českém srovnání. Musíme jakoby sami dokazovat, že jsme dobří. A to srovnání s ostatními školami je poměrně obtížné, protože ty informace, a novináři to vědí velice dobře, je velice obtížné získávat. Takže my to děláme. Naši uchazeči to velice dobře vědí, že jsme dobří, ale stojí to poměrně dost úsilí.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jste v nějakých žebříčcích, nebo ucházeli jste se někdy o to, abyste někdy, jak vy říkáte, že to je jako ve sportu, vědět, kdo je první, kdo je poslední, že to je zajímavé, tak jdete i touto cestou právě proto, abyste se zviditelnili, anebo opravdu razíte cestu té podstaty a poctivé práce a zviditelnění hlavně tedy těmi výsledky?
Daniel MÜNICH, vysokoškolský pedagog, CERGE-EI
--------------------
Ono je to s námi trošku těžké v České republice. Protože CERGE-EI je doktorský program. My nemáme bakalářský a magisterský program, magisterský máme společně s Fakultou sociálních věd. A na ty žebříčky, které jsou dělaný primárně pro bakalářská a magisterská studia se v podstatě nedostaneme. Takže nám to není nic platné, že jsme dobří, protože ty žebříčky nás tlumí, zároveň Karlova univerzita nemá Ekonomickou fakultu, ekonomická jaksi centru IES na Fakultě sociálních věd je vlastně v rámci Fakulty sociálních věd, což je zase problém na žebříčcích, protože tam se zpravidla umísťují fakulty, kterou Karlova univerzita stále nemá.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, takže jste v nevýhodě, ale nevěšíte z toho hlavu.
Daniel MÜNICH, vysokoškolský pedagog, CERGE-EI
--------------------
No, věšíme, to víte, a snažíme se s tím něco dělat a musíme se prodávat jaksi sami, což samozřejmě bere čas a úsilí, no.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to děláte? Prozraďte krátce ještě v závěru. Jak se prodáváte?
Daniel MÜNICH, vysokoškolský pedagog, CERGE-EI
--------------------
Tak, zájemci se mohou podívat na naši webovskou stránku, kde vidí, kam se dostávají naši absolventi, jací jsou naši profesoři, odkud mají diplom z amerických univerzit, minimálně z poloviny, možná tři čtvrtě, jaké publikace vědecké, jak jsou umístěné na mezinárodních, v mezinárodních renomovaných časopisech. Samozřejmě kdo se vážně zajímá o studium doktorandské, tak dokáže ocenit to naše umístění.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane docente, děkuji za to, že jste si našel čas pro Český rozhlas 6 a přeji hodně úspěchů.
Daniel MÜNICH, vysokoškolský pedagog, CERGE-EI
--------------------
Na shledanou.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou.
O těžké úloze výzkumného pracoviště CERGE-EI a také vzdělávacího, tedy společného pracoviště Akademie věd a Univerzity Karlovy v Praze z hlediska žebříčků univerzit, o kterých v tomto vydání Studia STOP hovoříme, tedy o jejich významu a také o tom, jak jsou prospěšné mladým lidem, když se chtějí dostat na vysokoškolské studium, ze kterého snáze najdou uplatnění. Daniel Münich, tedy kterého poslouchal Jiří Zlatuška, profesor informatiky na Masarykově univerzitě a místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně. Pane profesore, tak jak se pozná, která škola je lepší a která horší, pokud, pokud se nedíváme na žebříčky a z toho, co všichni účastníci této debaty říkají vyplývá, že to není nástroj, kterým by se lidé jenom tedy tímto nástrojem mohli řídit?
Jiří ZLATUŠKA, profesor informatiky, Masarykova univerzita Brno, místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity Brno
--------------------
No, já bych navázal na Daniela Münicha se dvěma poznámkami. Ta první se týká obecně těch žebříčků, nejen toho U-Multiranku. A toho umístění Univerzity Karlovy. Tam když si vezmeme, že jsme země s 10 miliony obyvatel a máme školu, která je v tom pořadí mezi 200, 300 nebo 200, 350, tak si můžeme říct, máme zhruba školu, která odpovídá tomu, že na 10 milionů obyvatel je jedna taková univerzita, která se kvalifikuje do těchhle míst toho celosvětového srovnání. Říct si, že v těch zemích, kde ty školy, které se takhle poměřují, jsou ty 3 nebo 4 miliardy obyvatel celosvětově a jsme zhruba na průměru. Prostě kolik špičkových univerzit bude na Manhattanu, že. To je jedna poznámka k tomu celkovému, tomu, co říkají ty mezinárodní žebříčky jako celek. Jinak bych souhlasil s Danielem Münichem, že je to víc marketing nebo novinářská záležitost. Ale k tomu meritu věci, co povídal o CERGE-EI. Tam si myslím, že velice dobře bylo vidět charakter špičkového pracoviště ve svém oboru. CERGE-EI je nepochybně špičková ekonomická doktorská škola v České republice. Dívat se na její umístění v žebříčcích je problematické, protože se budeme muset dívat na umístění Univerzity Karlovy v ekonomických žebříčcích a tam musíme v tu chvíli zohlednit, že ta škola je vlastně nesmírně diverzifikovaná a tady se díváme na jeden dílčí program, který bude z podstaty věci mít velice omezený počet studentů. Ta doktorská studia prostě nejsou pro každého. A v okamžiku, kdy si bude potenciální doktorský student CERGE-EI vybírat, tak to bude pravděpodobně člověk, který se o ty, tu ekonomickou problematiku zajímal už během svého předchozího studia. Má nějaký přehled o tom, jak vypadají publikace v odborných nebo vědeckých časopisech. Viděl některá z těch jmen. A teď se začne dívat na to, odkud jsou ti lidé, kteří publikují tyhle ty výsledky. A začne se dívat na konkrétní autory těch prací, zjistí si, že spolupracují s CERGE-EI, nebo jsou přímo z CERGE-EI. A v tu chvíli se rozhodují o tom, že přes tady takovouhle reputaci a přes znalost těch konkrétních výstupů, konkrétních osobností, které tam působí, si dá přihlášku. Nevěřím, že kvalitní doktorský student se na CERGE-EI přihlásí proto, že se bude někde dívat na nějaké numerické poměry počtu učitelů na, počet studentů na učitele nebo něco takového. Nebo průstupnost studia. Čísla, za kterými nebudou prostě tihle ti konkrétní lidé. Kromě toho i v té, teď jsem zrovna viděl z Británie, že tam mají slušné statistiky vysokého školství, ale také přicházejí na to, že se tam fakticky fixluje, třeba s těmi poměry studentů na učitele, protože se započítávají do těch učitelů i lidé, kteří fakticky neučí. Takže vychází prostě čísla, která těžko říci, jak brát vážně u nás, je to dvojnásobně zkreslené těmi spousty dílčích úvazků, které jsou dneska na těch vysokých školách, zejména v souvislosti s evropskými programy. Protože tam má každý 5, 6 úvazků na částečné, na nějaký menší počet hodin. A jakmile se to přepočítává na plné úvazky, tak z toho vychází hausnumera. Takže tady takováhle konkrétní reputace, prostě CERGE-EI v okamžiku, kdy tam má špičkové, špičkové výzkumníky, kteří publikují, tak na doktorský program nepochybně z tohoto získá spolehlivěji dobré uchazeče než z nějakých numerických barometrů, které by se tímto způsobem zpracovávaly.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hovořme chvíli o těch nižších stupních vzdělávání, z nichž po jejich absolvování jsou studenti také velice dobře uplatnitelní na trhu práce. A jak je zřejmé, ne každý se zajímá o doktorské studium a nechce pracovat ve výzkumu. Vy jste profesorem informatiky na Masarykově univerzitě v Brně. Jak kvalitní je Masarykova univerzita v Brně, nepředpokládám, že budete do vlastních řad nějak zásadně kritický, ale udělejte takové srovnání, jak si stojí ti vaši studenti? A jsou třeba dobře uplatnitelní lidé, kteří skončí magisterským studiem a snaží se uplatnit na trhu práce z vaší školy?
Jiří ZLATUŠKA, profesor informatiky, Masarykova univerzita Brno, místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity Brno
--------------------
No, na informatice nepochybně jsou. Tam většina, drtivá většina těch studentů má zaměstnání ještě předtím než končí studium. Dobře jsou uplatnitelní mimochodem i studenti, kteří neuspějí a odpadají během studia. Ono to, co si ten student z dobře, z kvalitního studia odnáší není vždycky jenom, nejsou jenom ty znalosti, které certifikuje ten diplom. Ale i to, co se naučí v případě třeba některý předmět potom nestačí a nezvládne absolvovat. Takže z tohohle hlediska si myslím, že mohu konkrétně, když si vezmu informatiku na Masarykově univerzitě, tomu vystavit dobré hodnocení. Nicméně to, že mají tady takovéhle uplatnění, to je dáno i specifickými podmínkami toho, kam se orientují třeba ty firmy v té oblasti počítačové techniky, služeb v oblasti informační, informačních systémů a podobně. Vznikla tam celá řada velkých i malých zaměstnavatelů, kteří se právě soustředí na Brno. Kvůli tomu, že je tam nejen Masarykova univerzita, ale i Vysoké učení technické a Mendelova univerzita, ze kterých vychází absolventi s tímto, s tímto vzděláním. Ale vzpomeňme na to, co v tom úvodu říkal Ivan Kytka o situaci na britském trhu práce. Tam naopak v těch žebříčcích, nebo žebříčcích, když si vezmu statistiku, kterou dělají o nezaměstnanosti absolventů, a to dělá ta britská instituce pro statistiky ve vysokoškolském vzdělávání, tak informatika tam má dlouhodobě nejhorší nezaměstnanost mezi studovanými vysokoškolskými obory. Když jsem se tam naposledy díval, tak tam bylo, tuším, 16 procent. A mimochodem všechny technické obory s výjimkou /netlumočeno/, čili s výjimkou stavebnictví, tam měli dvoucifernou nezaměstnanost absolventů. Mnohem horší než absolventi humanitních oborů. Takže tyto věci se mohou poměrně rychle měnit a i v té oblasti informatiky třeba na amerických univerzitách nastal až v posledních dobách zase znovu boom ve studiu tady v této oblasti. Ale ten je orientovaný na takové ty měkčí aspekty spojené se sociálními sítěmi, s tím obrovským rozmachem, který znamenal třeba facebook. A na nové uplatňování tady tohoto druhu techniky v oblastech, který dřív nebyl, takže se to i přelívá směrem k nějakým /nesrozumitelné/. V Británii se objevila řada inzerátů, která se týká dokonce míst, kde se týká vlastně specielních zpracování dat pro různé jiné obory. A je to věc, kterou je potřeba se na ni dívat ve velice, z velice dynamického pohledu.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme slíbený rozhovor s vedoucí katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze Vladimírou Dvořákovou. Zatím se nám spojení nedaří. A tak poprosím ještě vás, pane profesore Zlatuško, připomeňme, že existují různá kritéria, podle kterých se ten který žebříček vysoké školy sestavuje. Někdy se hodnotí vědecké výstupy, jinde možnost vycestovat jako student školy do zahraničí na studijní pobyt, jinde je kritériem počet doktorandů nebo také docentů do 40 a nad 50 let věku. Existuje tolik kritérií pro to, že si lidé pak na jejich základě mohou vybrat takovou školu, jakou opravdu chtějí, nebo je tolik různých kritérií spíše opravdu zavádějícím pojmem z toho celkového přehledu kvality vysokých škol? A přidejte, co by podle vás mělo být kritériem pro výběr školy?
Jiří ZLATUŠKA, profesor informatiky, Masarykova univerzita Brno, místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity Brno
--------------------
Pokud to bude špičkový student, ten by se nepochybně měl dívat na to, jaký je podíl na té vysoké škole zahraničních vyučujících. Když si vezmu české vysoké školy, tak jaký je podíl výuky v těch studijních programech, který se neodehrává v češtině. A příležitosti, které jsou k vycestování na jiné školy, respektive bych se osobně velice přimlouval i k tomu, nakolik tam ti studenti mezi jednotlivými stupni vysokoškolského studia nepřecházejí tak, že pořád sedí na stejné škole a mezi stejnými vyučujícími. Zrovna tohle v těch žebříčcích zohledněné tady to poslední kritérium nenajdete. Já bych řekl, dobrá škola v okamžiku, kdy má bakalářské, magisterské, doktorské studium, tak by se měla starat o to, aby například její magistři nezůstávali na doktorské studium na té stejné instituci. Jakmile kvalitní magisterské studium pokračuje na stejné škole doktorským studiem, tak ta škola s ohledem na tohoto studenta selhala, protože mu prostě nedala tu trampolínu, aby se, aby skočil do jiného prostředí. A jakmile si ten student takhle vybírá, tak se, nejlepší je se podívat na tu školu zblízka. Na začátku 90. let jsem byl asi půl roku v Londýně na City University a tam mě zaujalo, že na té informatice měli každý týden den otevřených dveří pro uchazeče. Mluvili tam s nimi, povídali si s nimi o tom, jak to studium vypadá a umožňovali jim, aby prostě tu školu tady v tomto smyslu viděli zblízka. To je věc, kterou žádný žebříček nenahradí. No, a v okamžiku, když si vezmu průměrného studenta, tak tam je potřeba si uvědomit, že není pravda, že vysokoškolské studium je jenom pro ty špičkové elitní nadané, to je prostě dneska už kvalifikace, která je potřeba pro dobré uplatnění v životě. Ivan Kytka v tom úvodu říkal, britská vláda se musí starat o ty středoškoláky a ty, kteří nemají vysokou školu. Těm musí podávat tu pomocnou ruku. Protože to jsou stupně vzdělání, kde ti absolventi mají skutečné problémy, hrozí jim ta dlouhodobá nezaměstnanost. A mimo jiné proto, protože prostě nezískaly ani sociální kompetence, které jsou v kombinaci s těmi jejich znalostmi potřeba pro to, aby se o sebe dokázali v tom životě postarat. Vysokoškolák, který nepracuje v tom oboru, který konkrétně vystudoval, není problém, protože mu ta škola dala zároveň schopnost orientovat se, schopnost najít si uplatnění, schopnost neztratit se a nežít, takříkajíc, jenom, jenom z podpory. Čímž nechci odsuzovat ty, kteří skutečně nemají, jak tu příležitost najít. Ale v tomto smyslu ti, kteří jakž takž na tu školu stačí, se spíš budou dívat ve svém bezprostředním okolí po vhodných školách, kde, já nevím, nemusejí daleko dojíždět, nemusejí se přestěhovávat proto, aby studovali. A budou se dívat i na reputaci, kterou ta škola má, mezi jejíž třeba bývalými spolužáky.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak. Spojení s vedoucí katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze Vladimírou Dvořákovou v tuto chvíli musíme vzdát. Nevíme, co se přihodilo, byli jsme domluveni, tak si na její názory budete, milí posluchači, muset počkat do příště. Pane profesore Zlatuško, dovolte mi v závěru ještě jednu věc. Vy jste se zmínil, že škola, která své magisterské studenty dále vzdělává na stejné škole v doktorském programu, že projevila určité selhání. Potom jste řekl, že není problémem, pokud lidé vystudují nějaký obor a pracují v jiném. Z toho vyplývá, že vlastně je dnes běžné, že člověk získá vysokoškolské vzdělání a vlastně to vzdělání vysokoškolské by ho mělo vybavit do života a do praxe natolik, aby byl velmi flexibilní a schopen opravdu pracovat i v jiném oboru. Dříve se hovořilo o tom, že nejlepší je vystudovat jednu školu a, když to zjednoduším, býti celý další pracovní profesionální život v jednom oboru. Zajímá mě, jestli ten váš názor už je podle vaší zkušenosti dostatečně většinově rozšířen, anebo jestli se stále setkáváte s tím, že lepší je pobývat stále ve stejném oboru a na stejném místě.
Jiří ZLATUŠKA, profesor informatiky, Masarykova univerzita Brno, místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity Brno
--------------------
Když řeknu, že by se každá škola měla snažit ty své nejlepší studenty prostě vykopnout jinam, tak chápu, že je to pro každého z té konkrétní školy strašně těžké. Ono je těžké těm nejlepším studentům říkat, tak já už vás tady nechci a jako musíte ven. Ale doporučuji tady k tomuhle knihu Richarda Feynmana, to je nositel Nobelovy ceny za fyziku, svého času vedl tu komisi třeba, co vyšetřovala havárii při startu amerického raketoplánu. Ten má v knize "To snad nemyslíte vážně, pane Feynmane" velice zajímavou historku, kde mu právě jeho profesor na tom nižším stupni studia řekl, že je prostě tak dobrý, že on ho dál už nechce. Že musí dál. A tohle je nesmírně důležitý prvek. Měl jsem před časem zkušenost s jedním ze studentů právě na informatice, který měl jedničky ze všech předmětů, co studoval, vystudoval všechny specializace, které se daly. A ten za mnou po jedné takové filipice, co jsem měl ke studentům, přišel, že teda jako on neví, ale že by to teda zkusil a že je strašně vázaný na svou rodinu v Třebíči a že tam ještě má snoubenku a já nevím, tancuje v tanečním klubu. Odjel na jeden semestr do Aarhusu, po nějaké době se ukázalo, že teda zvládli ty, ty tance, co dělali dělat i v tom Dánsku, dostali se do dánských národních soutěží, dneska, dneska je akademickým pracovníkem univerzity v Aarhusu, výborná, výborná vstupenka pro naše studenty, kteří tam jezdí na výměnné pobyty. A tímto způsobem se vlastně vytváří i takové sítě, které potom to místní prostředí může získávat. U nás jsme prostě strašně zahleděni do těch starých dob, kdy tady bylo nějaké centrální plánování míst, které, já nevím, kdo si to na té /nesrozumitelné/, nebo na nějakém ústředním výboru vymýšlel. Vysokoškolské studium mělo charakter jenom profesní přípravy pro státem plánovaná místa a nikoli pro pružný trh práce, ve kterém se objevují i spousty globalizačních efektů a vlivů toho, kam se přestěhuje ta či ona, ona firma. Kdybych to měl stručně charakterizovat bonmotem, tak vzdělání vám dává schopnosti a kompetence, které uplatníte nejen v tom prvním zaměstnání, kam nastoupíte okamžitě po absolutoriu vysoké školy, ale které vám k něčemu budou i v posledním zaměstnání před důchodem. A v tomto smyslu si myslím, že ta přehnaná specializace, že je falešný cíl.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Význam žebříčku univerzit v dnešním vydání Studia STOP hodnotil profesor informatiky na Masarykově univerzitě v Brně a místopředseda Rady vysokých škol profesor Jiří Zlatuška. Pane profesore, na shledanou, děkuji za návštěvu.
Jiří ZLATUŠKA, profesor informatiky, Masarykova univerzita Brno, místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity Brno
--------------------
Na shledanou.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na pořadu spolupracovala Jitka Procházková a Irena Hýsková. Jim patří můj dík. Ze studia Českého rozhlasu 6 přeje klidnou noc a na slyšenou se těší Terezie Jirásková.
