„Studium v zahraničí stojí za všech okolností za to a člověku strašně moc přinese,“ říká Jan Pilát, který během čtyř let na škole v Nizozemsku zažil neuvěřitelné věci. Absolvent Fakulty sociálních věd UK o svých zážitcích napsal knihu a rád by rozjel spisovatelskou dráhu.
Okradli vás, zažil jste vydírání, těžký úraz… Spoustu zvláštních věcí na obyčejného studenta v zahraničí. Nelitujete toho rozhodnutí s odstupem?
Bylo to určitě jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem kdy udělal, ale taky jedno, které mě stálo nejvíc. Byl tam obrovský benefit a taky obrovská cena. Nicméně si pořád myslím, že to za všech okolností stojí za to.
Studium v zahraničí je jen minimálně o tom studiu samotném, o té škole. Větší zbytek je o tom naučit se dělat vše co normální dospělý člověk. Ocitnete se v cizí zemi, kde nikdo nemluví vaším jazykem, navíc v době, kdy dospíváte. Mně bylo dvacet, když jsem se tam odstěhoval a vlastně poprvé začal bydlet sám. Najednou se musíte postavit na vlastní nohy.
Vy jste tam ale nepřijel sám, začínal jste s kamarády, že?
Za mnou jednoho dne přišel kamarád s tím, že pojede studovat do Holandska a prodal mi to jako strašně dobrý nápad. Že ta škola je skvělá, země je úžasná, zkrátka to bude doslova procházka růžovým sadem. Já byl tehdy v prvním ročníku na FSV UK ale měl jsem pocit, že na mediálních studiích nedostávám tolik, kolik jsem od toho očekával. Kdybych jen tehdy tušil, že přejdu na holandskou školu, kde to bylo desetkrát horší…
Na jakou školu jste v Holandsku přešel?
Inholland University of Applied Sciences v Den Haagu, což byla spíš něco jako naše vyšší střední odborná škola. Nedosahuje úplně úrovně univerzity. Nicméně to nebyl ten hlavní problém. Hlavní potíž byla v nějaké organizaci toho, co jsme se měli naučit, jaké úkoly jsme dostávali, a jak jsme byli hodnoceni.
První rok jsme měli hodně teorie a jenom pár praktických věcí, ale už tehdy se stávalo, že jsme například přišli do učebny, kde už byla jiná třída v polovině své přednášky a náš lektor netušil, co se děje. Nebo nikdo pořádně nevěděl, jak nás hodnotit. Dostali jsme projekt pro pět lidí na trimestr, ovšem zadání bylo neuvěřitelně vágní bez pořádné informační hodnoty. Stejní lektoři ani nevěděli, jak nás hodnotit. A to byla škola, která stojí asi dva tisíce euro za rok.
Zkušenosti s ubytováním u vás také nebyly zrovna nejlepší.
Nizozemsko je maličkatá země, ale strašně napěchovaná, s hledáním bydlení je to tam fakt špatné, protože je tam strašně moc lidí. Podle mě ještě větší přetlak než v Praze, jenže oni jsou o dost bohatší, tudíž vyžadují doklady o příjmech. A pokud nemáte v jejich měřítku opravdu kvalitní příjmy, tak je nezajímáte.
Takže se stalo, že první pronajímatel nás okradl o peníze, zkrátka nám nevrátil zálohu ve výši skoro 4000 euro. Nebo jsme pak bydleli s lidmi, co měli velké mentální problémy a když jsem se mohl konečně odstěhovat, tak mi vyhrožovali jak si mě najdou a poznám, jak se s takovými jako já v Holandsku zachází. A když se pak kvůli tomu každý den koukáte z okna, jestli můžete vyjít ven… To jsem se fakt hodně bál.
Byl tohle ten nejhorší zážitek z pobytu v Holandsku?
Ještě horší byl, když mě na konci prvního roku na kole srazilo auto tak, že mi vyskočila ploténka a musel jsem zpátky do Čech na operaci páteře. Museli jsme si nějak vydělávat na živobytí, takže jsem rozvážel jídlo na kole a jedna taková cesta se mi stala skoro osudnou.
Na druhou stranu mi to pomohlo napsat moji druhou knížku. Protože jsem po té nehodě ležel hodně dlouho ležel v nemocnici a dělalo mi problémy delší dobu stát. Knížka Ukrást hračku je vlastně taková pohádka pro dospělé. Asi nejblíž by se to dalo připodobnit k Alence v říši divů - je to o klukovi, který se po autonehodě dostane do svého vlastního fantasy světa, z kterého se následně musí dostat.
Proč jste se po uzdravení rozhodl vrátit a studium dokončit?
Já jsem to chtěl dokončit za každou cenu. I když mě to stálo spoustu mentální kapacity a peněz, tak jsem si řekl, že když už jsem to jednou začal, tak to prostě nemůžu nechat být.
A určitě nezůstalo jen u negativních zážitků.
Myslím, že nejvíc pozitivní byl ten kolektiv spolužáků v našem ročníku. Sešli jsme se tam lidé z celého světa, všichni zpočátku hodně zmatení v tom, co dělat a jak přežít, že jsme k sobě logicky přilnuli. Dokonce, když jsem křtil knížku, tak přijeli i kamarádi z Rumunska a z Francie a zůstali tři dny.
Vaše knížka o pobytu v Holandsku vyšla i anglicky, dostala se k někomu z té školy?
Ještě ne, jen mým kamarádům. Ale chystám se knížku do školy donést, protože tam zase pojedu.
Takže jste na Holandsko nezanevřel.
Rozhodně ne, je to krásná a zajímavá země. Dokonce s přítelkyní i přemýšlíme o přestěhování do zahraničí a mohlo by to být i Holandsko.
Jak dobře jste se za ty čtyři roky naučil holandsky?
No tak nějak jsem svoji holandštinu dotlačil na úroveň B2. Domluvím se, ale když na mě někdo mluví hodně rychle, tak mi to musí třikrát zopakovat.
Je to těžký jazyk na naučení?
Popravdě ne, jenom na výslovnost. A je tam pár gramatických výjimek oproti češtině. Ale pokud člověk umí anglicky, tak si myslím, že to je i poměrně jednoduchý jazyk.
Co vás vůbec přimělo napsat o zážitcích v Holandsku knížku?
O všech těch zážitcích jsem často vyprávěl kamarádům a rodině, a největším motivátorem byla nakonec moje babička Agáta Pilátová, která celý život pracuje jako redaktorka a editorka.
A ta mi pořád říkala, že bych to měl sepsat. Já se bránil tomu psát sám o sobě, protože si nepřipadám nijak zajímavý, nicméně s babičkou se těžko argumentuje (smích). Knížku jsem původně napsal anglicky, abych babičku motivoval se anglicky naučit. Nicméně se nenaučila, proto vznikla i česká verze.
Nyní pracujete v oblasti marketingu, tam se vidíte i v budoucnu?
Pracuji v mediální agentuře, mám na starosti kreativní aktivace, kdy pro naše klienty děláme netradiční kampaně. V současnosti mě to naplňuje, nicméně do budoucna bych se rád posunul do strategické komunikace, protože hybridní hrozby vnímám jako velký problém. Pořád jsem nezapomněl na to, co jsem se na Karlovce naučil, a chtěl bych to ještě využít.
A co vaše literární a ilustrátorská tvorba, bude pokračovat?
K ilustracím se vracím tak nějak nárazově, že třeba jednou za tři měsíce mám nápad na tři obrázky. A psaní příběhů je něco, co mě asi bude provázet celý život.
| Mgr. Jan Pilát, BBA |
| Absolvent magisterského oboru Mediální studia na FSV UK, v diplomové práci se zabýval politickou propagandou. Po studiích na Inholland University of Applied Sciences v Den Haagu získal neakademický titul BBA (Bachelor of Business Administration). O zážitcích v Nizozemsku napsal knihu, rovněž je autorem dvou fantasy knížek, věnuje se také ilustraci. |
