Chystá se jubilejní desátý ročník Noci fakulty. Celovečerní akce, kterou organizují studující Právnické fakulty UK, necílí jen na domácí publikum. Bohatým programem reflektujícím aktuální společenské debaty i odlehčenými formáty každoročně oslovuje tisíce návštěvníků i z řad široké veřejnosti. Jaké byly začátky projektu a proč se letos program rozrostl o dva předvečery, vysvětluje zakladatel akce Michal Říha a šéf organizačního týmu Pavel Linzer.
Když se vrátíme do roku 2017, kdy se konal první ročník Noci fakulty, co vás tehdy přimělo se do takového projektu pustit?
Michal Říha: Existují dvě zakladatelské legendy. První je velmi prozaická: prokrastinace. V roce 2017 jsem poprvé neudělal zkoušku, a to rovnou jednu ze státních, takže jsem dělal najednou dvě v zářijovém termínu, což není úplně nejlepší kombinace. Potřeboval jsem si odpočinout, a tak jsem začal prokrastinovat a plánovat akci. Původně měla být pro dvě stě až tři sta “nerdů”, kteří si přijdou po výuce na fakultu poslechnout ještě další přednášky. Nakonec se ale ukázalo, že lidé chtějí na přednášky chodit spíš večer než v dobu, která je k tomu běžně vyhrazená, takže jich přišlo daleko víc.
A druhá zakladatelská legenda je, že jsem se setkal s někým, kdo mi říkal: „Tady na fakultě není nikdo zajímavý, všechno se radši naučím sám.“ Řekl jsem si, že to těmto pochybovačům naskládám do jednoho večera. Výsledkem je, že největší stížnosti, které mi dodnes chodí, jsou na to, že se v jednu chvíli koná příliš mnoho dobrého programu. To ale není chyba, to je záměr. Chtěl jsem ukázat, že je na fakultě spousta zajímavých lidí, aktivit a věcí, kterým se možná nevěnuje taková pozornost, jakou by si zasloužily.
| Hlavní program Noci fakulty se letos uskuteční ve středu 4. listopadu večer. Tomu budou předcházet ještě dva předvečery v pondělí a v úterý 2. – 3. listopadu, které nabídnou kratší program před samotným středečním vyvrcholením akce. Informace o programu celé akce najdete zde. |
Jak skládáte dramaturgii večerního programu?
Michal Říha: Platí okřídlené rčení „tisíc lidí, tisíc chutí“. Víme, že jsou přednášející, na které vždycky přijdou davy, a ty se snažíme trochu obměňovat. Vždy jsme dávali velký prostor zejména mladým akademikům a akademičkám, jejichž jména třeba nejsou tak známá – typicky doktorandům, kteří si takto teprve budují renomé.
Snažíme se také nakombinovat program tak, aby se v něm objevili absolventi, a nesl se v duchu společensky důležitých témat. Do toho je zakomponovaný doprovodný program pro ty, kteří už mají přednášek dost. Měli jsme na fakultě laser game, únikovku, pěvecký sbor z Pedagogické fakulty UK, jindy šansoniérku, koncerty... Dostali jsme do programu to, co by návštěvníka v souvislosti s fakultou nenapadlo spojovat.
Pokud má akademie a její samospráva přežít – zvlášť v souvislosti s novelami vysokoškolského zákona –, musí být živá samotná akademická obec. Bez toho to nejde.
Děláme také prohlídky běžně nepřístupných prostor fakulty. Pamatuji si na jednoho profesora, který říkal: „Proč bych tam chodil? Jsem na fakultě třicet let a všechno tu znám.“ Po hodině se vrátil a povídá: „Nic z toho jsem v životě neviděl!“
Pavel Linzer: Letos máme jubilejní desátý ročník a mění se i přístup k dramaturgii. Dříve mívaly Noci fakulty jednotící podtext nebo téma, třeba výročí sametové revoluce. Dřívější ročníky měly většinou i nějaké heslo. Od toho jsme v posledních letech ustoupili, ale zase se rozšířil záběr programu. Snažíme se reagovat na aktuální společenská témata, byť v rozumné míře, protože chceme zachovávat akademický charakter, který je zásadní. Prezentovat se tu mají především lidé z fakulty, zároveň ale oslovujeme externisty. V minulosti na Noci vystoupily přední osobnosti českého práva, jako je nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová nebo současná česká soudkyně ESLP Kateřina Šimáčková, ale také novináři a novinářky, například Zdislava Pokorná či Tomáš Němeček. Snažíme se dívat na otázky mezioborově – míváme panely složené z politologů či lékařů a lidí z naší fakulty, abychom ukázali různé pohledy na různá témata. Zveme i populární podcasty, několikrát tu byl například podcast Vlevo dole. Letos se na něj můžou diváci těšit také a vystoupí též populární právní podcast Judikatúra.
Michal Říha: Navíc je to celouniverzitní záležitost. Dlouhodobě spolupracujeme třeba s 3. lékařskou fakultou UK. Zmínili jsme i sbor z PedF UK, ale jeden z nejúspěšnějších panelů, na který jsem opravdu hrdý, byla diskuse „Vládnou nám ti, které si zasloužíme“. Vystoupil na ní profesor ústavního práva Jan Kysela s psychiatrem Radkinem Honzákem, který k tomu dodal psychiatrický pohled na to, že lidé vstupující do politiky mívají klinicky trochu posunutou psychiku, protože jít do politiky zkrátka není zcela racionální jednání – jakkoliv to laikovi může znít zvláštně. Toto propojování je skvělé.
Velmi zajímavá také byla debata profesora Michala Anděla z 3. LF UK s docentem Petrem Šustkem, specialistou na zdravotnické právo, nad kazuistikou, kdy lékař věděl, že jedná na hraně lege artis, ale šlo o záchranu lidského života. To jsou otázky, které ukazují, že právo nejsou jen paragrafy a texty ze sbírky zákonů, ale normy, které regulují společnost s jejími reálnými potřebami. A festival se to snaží odrážet.
Pak máme samozřejmě i vtipné, odlehčené přednášky – třeba o tom, zda by Superman za rychlé létání dostával pokuty ve správním, nebo v trestním řízení.
Pavel Linzer: Roste i doprovodný program. Snažíme se ho dělat inovativně – člověk může jít na hodinu na intelektuální debatu či akademickou přednášku a pak zamířit na pub-quiz, silent disco nebo na stolní fotbálky. Právě proto jsme se letos rozhodli uspořádat už dva předvečery. Programu už je tolik, že jsme chtěli dát více prostoru všemu, co fakulta nabízí, a oživit její prostředí.
Jak těžké bylo přesvědčit přednášející, aby první Noci fakulty věnovali svůj čas, připravili si na ni přednášku a přišli?
Michal Říha: Na začátku nás podpořili srdcaři a lidé, kteří si říkali: „Když mi tam přijde pět lidí, bude mi to stačit, aspoň bude debata komornější a zábavnější.“ S dalšími ročníky se najednou začalo objevovat víc a víc lidí, kteří se sami hlásili, že by chtěli vystoupit, což byl jasný signál, že se to podařilo.
Začínali jste v pár lidech v organizačním týmu a se srdcaři, kteří přednášeli. Co jste si z prvního ročníku odnesli? Na čem jste začali stavět?
Michal Říha: Nejdůležitější bylo zjištění, že to vůbec jde. A druhá věc byla obava. První ročník je nejjednodušší: když se nepovede, nic se nestane, protože nikdo ani nic neočekává. Druhý ročník je ale proti tomu horší, schválně jsme mu dali podtitul „znovu a lépe“ – jako ta známá hláška od zkoušky.
Mnohem větší výzvou byl nečekaný úspěch. Na třetím ročníku vystupoval písničkář Pokáč. Nakoupili jsme tři tisíce identifikačních pásek pro návštěvníky a v deset večer nám došly. Přitom program běžel do jedné do rána a Pokáč ještě ani nezačal hrát. Uvědomili jsme si, že musíme organizaci výrazně profesionalizovat, aby nevznikl bezpečnostní problém.
Co konkrétně znamená „aby nevznikl problém“? Jak tomu předcházíte? Musíte dnes už regulovat počty návštěvníků?
Michal Říha: K regulaci počtu lidí jsme zatím nemuseli sáhnout, ale už od druhého ročníku máme bezpečnostní agenturu pro řešení případných konfliktů. Velká diskuse byla kolem alkoholu: povolujeme pouze pivo a víno, striktně odmítáme tvrdý alkohol, abychom minimalizovali rizika. A pak jde o formální bezpečnostní agendu – loni jsme s Pavlem absolvovali školení požárních hlídek, máme nakoupené reflexní vesty pro případnou evakuaci budovy. Člověk si na tom uvědomuje odpovědnost. Už to dávno není jen bezstarostná studentská akce.
Při pohledu na program je patrné, že řada témat vybočuje z ryze právního prostředí a má potenciál oslovit širší publikum. Nakolik je Noc fakulty otevřená i široké veřejnosti?
Pavel Linzer: Přijít může naprosto kdokoliv, to je náš záměr. Akce je otevřená stávajícím studujícím, absolventům i komukoliv dalšímu, koho program osloví. Vnímáme to jako naplňování třetí role univerzity a prezentaci toho, co akademická obec fakulty umí nabídnout a vytvořit.
Michal Říha: Před jedním ročníkem jsme vyzvali studující, ať přivedou své rodiče a prarodiče, aby konečně pochopili, co vlastně studují. Tehdy jsme také pozvali Pavlínu Kafkovou, která hrála televizní Soudkyni Barbaru a ve spolupráci s Univerzitou třetího věku jsme uspořádali simulovaný moot court, kde zasedla v porotě. Senioři ji znali z televize a byl to pro ně obrovský zážitek, že si před ní mohli zahrát soudní proces.
Váš festival překonal i covidové roky. Jak složité bylo přesunout akci založenou na setkávání lidí do online prostředí?
Michal Říha: Covid nám zkomplikoval počítání ročníků, protože jsme v roce 2020 uspořádali rovnou dva. V dubnu na čarodějnice se konal online „půltý ročník“. Lidé byli doma zkroušení a otrávení, tak jsme je chtěli propojit a přivést na jiné myšlenky. Přednášel tam třeba profesor Jan Royt o Karlu IV., což je také příklad toho, jak propojovat obory a oslovit širší publikum. Zvládli jsme to i v online prostoru, ale potkávat se naživo je samozřejmě nesrovnatelně lepší.
S akcí jste na univerzitě vyrostli a už dávno nejste v pozici řadových studentů, což přináší nový pohled i výzvy. Jak si udržujete studentský kontakt a jak se do chodu zapojujete ze svých nynějších seniorských rolí?
Michal Říha: V Japonsku mají termín sódanjaku – označuje člověka, který firmu vedl, pak odešel, ale zůstává nablízku jako seniorní poradce, který poskytuje vyžádané, občas i nevyžádané rady. Tak nějak se cítím. Z formální stránky se Noc fakulty stala od února součástí mé agendy coby proděkana pro vnější vztahy. Poskytuji podporu ze strany vedení, protože student druhého ročníku se na děkanátu nemusí orientovat tak snadno nebo může mít ostych. To je moje role. Pokud jde o program, s výjimkou vyjednávání s klíčovými partnery ho nechávám v rukou mladších a povolanějších.
Pavel Linzer: Michal bude navždy zakladatelem Noci fakulty, ať už bude proděkanem, nebo ne. Před třemi lety jsem ale měl tu možnost převzít organizační vedení akce. Máme samostatný organizační tým a Michal jako proděkan řeší především komunikaci s hlavními partnery, bez jejichž finanční podpory by akce nebyla možná. Bez nich bychom si nemohli dovolit pronájem stagií, techniku, bezpečnostní agenturu nebo závěrečný úklid – to všechno stojí velké peníze. Když máme vyřešené základní partnerství, my z organizačního týmu už s partnery řešíme konkrétní podobu jejich zapojení do programu. A věřím, že i já svou roli hlavního koordinátora v následujících letech předám dál.
Stavíte tedy na stálém předávání zkušeností novým studujícím?
Pavel Linzer: Ano, a funguje to skvěle. Celý core tým se dělí do čtyř sekcí (PR, HR, produkce, program), které mají své vedoucí. Jejich know-how se daří předávat napříč roky, a Noc fakulty tak postupně přebírají mladší generace. Během samotného večera Noci fakulty je zapojeno osmdesát až sto studentů – na dny konání akce nabíráme šedesát až osmdesát dobrovolníků, bez kterých by nebylo možné uvést věci do pohybu. Ochoty a zapojení širokého studentstva PF UK si moc vážíme.
Jádro týmu pak tvoří zhruba dvacet lidí, se kterými akci připravujeme minimálně půl roku dopředu. Já koordinuji vedoucí jednotlivých sekcí a ti řídí své lidi. Při současném rozsahu festivalu by to jinak ani nešlo, držíme profesionální standardy a jsem hrdý, jakou profesionální úroveň se daří celému týmu držet.
Festival vám očividně stále roste pod rukama – letos se rozšířil z jednoho hlavního večera ještě do dvou dalších předvečerů. Co se během nich bude dít?
Pavel Linzer: Chtěli jsme jubileum využít k tomu, abychom dali prostor formátům, které by se do nabitého programu jednoho večera nevešly, a posunout celou akci zase o stupeň výše. Návštěvníci si často stěžovali, že je nemožné stihnout všechno, co by chtěli. Předvečery budou komornější, zhruba od šesti do desíti večer, aby se lidé naladili na atmosféru hlavního večera.
V pondělí i v úterý nabídneme od šesti hodin dvě až tři odborné přednášky, které pronesou primárně mladí akademici a doktorandi, jimž chceme dát více prostoru. Po skončení seminářů, okolo tři čtvrtě na osm, začne kulturní program v atriu budovy, tzv. bazénu. Jeden večer to bude divadelní představení, druhý den koncerty studentských kapel a vystoupení studentských interpretů, plánujeme i lekci jógy. Paralelně s tím proběhnou odborné bloky našich partnerů, což jsou renomované advokátní kanceláře. Vrcholem pak bude samotná středeční Noc fakulty.
Co budou hlavní highlighty středečního večera? Na co se osobně nejvíc těšíte?
Michal Říha: Já jsem trochu zaujatý, protože je to jeden z mála panelů, které jsem domlouval osobně, a to je debata o opatrovnictvích. Pozvání přijali advokát, soudkyně a soudní znalec. Není to jen úzce právní téma, silně rezonuje celou společností a ukazuje roli práva v praxi. Soudní znalec navíc není právník, takže diskuse přinese důležitý multidisciplinární pohled.
Pavel Linzer: Kromě přednášek našich skvělých vyučujících, kteří si vždy na Noc připravují zajímavosti, které jen tak neuslyšíte, můžu určitě doporučit workshopy partnerských advokátních kanceláří, kde se studenti mohou potkat s předními odborníky z praxe. Budeme mít panely k aktuálním právním a společenským otázkám, jako je třeba situace kolem veřejnoprávních médií a navrhované reformy jejich financování. Já osobně se také velmi těším na známého youtubera a realitního makléře Daniela Kotulu z realitní kanceláře Kotula a na úspěšnou debatu z loňska s našimi absolventy a absolventkami, kteří byli zvoleni do Poslanecké sněmovny, jenž budeme opakovat.
Michal Říha: A to mi připomíná jednu důležitou věc: právě 4. listopadu budeme oficiálně znovu spouštět fakultní Alumni, tedy náš klub absolventů. Chceme se s absolventy intenzivně bavit, což zapadá do aktivit, které na fakultě rozvíjíme v posledním roce. V rámci Noci fakulty budeme také tradičně udílet Ceny děkana pro nejlepší pedagogy a studenty.
Když se ohlédnete za uplynulými ročníky, co vám Noc fakulty dala a co vám vzala? Šli byste do toho znovu, případně jinak?
Michal Říha: Mně to tehdy před deseti lety hlavně pomohlo odreagovat se od státnic (smích). Ale vážně: dalo mi to obrovsky moc. Noc fakulty mě dostala tam, kde jsem dnes. Jsem proděkanem pro vnější vztahy, mám na starosti fakultní eventy a komunikaci s partnery, z nichž s mnohými spolupracujeme právě díky tomuto festivalu a jejich vazby na fakultu se neustále prohlubují. A druhá věc je neuvěřitelná síť kontaktů. Vždycky dávám k dobrému: zkuste zavolat předsedovi Ústavního soudu, jestli by s vámi nezašel jen tak na kávu. Většinou nemá čas. Ale na Noc fakulty rád přijde přednášet a diskutovat.
Pavel Linzer: Já bych chtěl především vyzdvihnout náš tým. My dva tady Noc fakulty reprezentujeme, ale bez nezištného nasazení desítek studentů a dobrovolníků by nic z toho neexistovalo. Dobrovolníci se vzdají vlastního zážitku z festivalu a jdou pomáhat. Často se říká, že dnešní mladí lidé nechtějí nic dělat, ale náš tým je neuvěřitelně iniciativní, zodpovědný a plný energie. Povedlo se vytvořit fenomén, se kterým se studenti vnitřně identifikovali, záleží jim na něm a sami ho posouvají dál.
Tým se přirozeně a zdravě obměňuje. Vedení sekcí už tvoří jiní lidé než před třemi lety a předávání štafety probíhá naprosto plynule. Z toho si odnáším pro sebe i důležitou životní zkušenost: když se chce a lidé mají odvahu, zvládnou neuvěřitelné věci. Kdyby mi někdo na začátku předestřel všechny ty stovky úkolů a řekl, jak velkou a komplexní akci máme zorganizovat, asi bych na to nekývl. Díky společnému odhodlání a nasazení, jsme to vždy ale navzdory všem očekávaným i neočekávaným překážkám a krizím zvládli.
Michal Říha: Vzpomínám si na historku z jednoho ročníku. Zveme i studenty z jiných fakult a tehdy tam bylo několik mediků, kteří měli nějaké posměšné poznámky. Naši studenti to zaslechli a okamžitě se festivalu zastali: „Jestli se vám to nelíbí, jděte pryč, my to tady máme rádi.“ Vnímání naší fakulty bývá někdy rozporuplné, a moment, kdy se studenti sami od sebe postaví za svou školu a řeknou: „Tohle je naše fakulta a naše akce,“ je nesmírně cenný.
V té chvíli jsem věděl, že je festival soběstačný a životaschopný. Na fakultě už dnes téměř nikdo nepamatuje dobu bez Noci fakulty. Stala se součástí DNA naší fakulty. Je to večer, který potvrzuje mé oblíbené heslo: tato fakulta nepatří jen zkouškám, učebnicím a přednáškám. Patří lidem, kteří tvoří akademickou obec.
| JUDr. Michal Říha, Ph.D. |
| Absolvoval Právnickou fakultu UK. Působí na Katedře evropského práva PF UK. Zabývá se evropským právem procesním, transpozicí směrnic a legislativním procesem. Od letošního února je proděkanem pro vnější vztahy a absolventy PF UK. V roce 2017 tehdy ještě jako student založil festival Noc fakulty. |
| Mgr. Pavel Linzer |
| Absolvoval Právnickou fakultu UK, kde se v současnosti jako doktorand v rámci své disertace věnuje právním aspektům společné bezpečnostní a obranné politiky EU a budování její obranné autonomie. Je dlouholetým místopředsedou Akademického senátu PF UK a jako zástupce studujících působí i v Akademickém senátu UK. Hned během druhého ročníku se zapojil do organizace festivalu Noc fakulty. V současné době je vedoucím organizačního týmu. |
